Dříve rty chránila před znečištěním: rudá rtěnka jako předmět designu i společenské změny

Rtěnka: sytě červený pigment ve vysouvací tubě je označován za symbol silných žen. Ještě o pár desítek let zpět bylo ale vše jinak, líčidlo bylo spojováno s necudností a jeho technicky nedokonalé řešení zaměstnávalo hlavu i několika mužům. Zabývali se tím, jak co nejlépe navrhnout její balení a jak rtěnku co nejsnadněji nanášet. Rudá rtěnka se tedy stala předmětem designu i sociální symboliky.

Pokud se zaměříme na novověké použití líčidel a jejich vývoj, příběh dnešní podoby rtěnky se začíná psát koncem devatenáctého století. Do té doby ženy nosily líčidla pouze doma. Rudou rtěnku na veřejnost ze zákulisí divadla vynesla až herečka Sarah Bernhardt, po jejímž vzoru se přidávaly další ženy. Použití rtěnky také na fotografiích zapříčinilo, že se kolem roku 1912 stávala poměrně přijatelnou, například ve Francii či Británii. Anglický název lipstick předznamenává její dnešní podobu, tedy produkt určený na rty ve tvaru tyčinky. 

Vývoj designu rtěnky

První rtěnka ve formě, jak ji známe dnes, vzešla z výroby Aime a Gabriela Guerlain. Jejich zaměstnanec procházel kolem obchodu se svíčkami, když jej napadlo vytvořit pomocí vosku líčidlo, které pro větší komfort zformoval do tyčinky. Roku 1884 tedy v Paříži vznikla první, komerčně prodávaná rtěnka z jeleního loje, ricinového oleje a včelího vosku. Do té doby se často vyráběla doma a její balení bylo odlišné. Nejčastěji se nanášela štětečkem. Brzy se ke Guerlainu přidaly značky Elizabeth Arden a Estee Lauder.

Zajímavostí je, že v tehdejší době plnila líčidla jinou funkci než dnes. Města byla velmi znečištěná tovární výrobou druhé vlny průmyslové revoluce, výrobci tedy všechny komponenty make-upu v reklamách propagovali jako bariéru, která ochrání kůži před venkovními vlivy. První rtěnky byly baleny v kartonu, což nebylo úplně nejšikovnější pro manipulaci s rudým pigmentem. Nevšímaly si toho jen uživatelky, ale také myslitelé jako Maurice Levy, který roku 1915 představil spolu se Scovil Manufacturing Company kovové pouzdro s výsuvným zásobníkem. Velmi rychle se jim začalo říkat Levy Tubes. Na boční straně niklového balení inspirovaného tvarem projektilu byl výstupek, kterým se rtěnka vysouvala nahoru. Známá podoba rotující tuby se objevila až později.

Vysouvací rtěnku jako první patentoval James Bruce Mason roku 1923 v Tennessee. Měla podobu kovové trubičky, otočením jejíž spodní části se obsah vysunul a protipohybem zase zasunul. Od té doby se objevilo nespočet designů uzavíratelných tub s vysouvacím mechanismem, často s bohatým zdobením a v mnoha barevných provedeních. Výrobě vévodila Amerika, za ní Francie a Německo. 

Za druhé světové války se z důvodu nedostatku rtěnky vyráběly opět z plastu nebo kartonu. Také ingredience na výrobu náplně rtěnek byly těžko dostupné. Ženy se v těchto časech poprvé dostávaly do strojírenství a chemického výzkumu, proto mohla Hazel Bishopová ve 40. letech přijít s inovativním složením, tedy s první dlouhotrvající rtěnkou zabraňující rozmazání. Rudá barva na rtech se tehdy stala také symbolem vzdoru. Bylo všeobecně známo, že Adolf Hitler takto nalíčenými ženami pohrdal, proto se především v Americe ženy líčily na znamení odporu. Elizabeth Arden dokonce v roce 1941 uvádí legengární odstín Victory Red (viz úvodní fotka). 

Lipstick index a změna vnímání rtěnky ve společnosti

Protože bylo odvětví líčidel, zejména podle prodejů rtěnek, jedno z mála rostoucích – ekonomické krizi a válce navzdory, dostalo se do hledáčku zájmu ekonomů. Deník The Daily Mail uvedl, že na každou prodanou rtěnku roku 1921 připadalo rovnou 1500 v roce 1931. Tato drobná radost ve formě rtěnky ženám totiž dodávala lepší pocit, cítily se silněji a sebevědoměji. Proto si nákupem rtěnky zpříjemňovaly jinak monotónní každodennost, především pak v těžkých časech. Což vysvětluje fenomén lipstick index, který z historických dat potvrzuje, že ženy za kosmetiku utrácejí několikanásobně více v době recese. 

Někdejší symbol necudnosti byl navíc s hojnějším výskytem žen v zaměstnání sociálně přerámován na znak profesionality, ženskosti a jisté třídní příslušnosti. Také na snahu ukázat co nejlepší verzi sebe sama. Rtěnky a jejich konkrétní odstíny se často staly spojované s konkrétními osobnostmi, jako byla Marlene Dietrich nebo Greta Garbo. 

Revoluce ve vnímání líčidel se na začátku 20. století udála i v jiných koutech světa. Japonská kosmetická značka Shiseido představila v roce 1918 jednu z prvních červených rtěnek na světě. Její design byl inspirován estetikou Art Deco, s červeně lakovaným pouzdrem a zlatými akcenty. Znamenala změnu japonských standardů krásy a připravila půdu pro celosvětovou popularitu červené rtěnky.

Červená rtěnka se stala symbolem i mimo ekonomické pojmy. Jedním z milníků byl třeba rok 1952, kdy byla představena rtěnka Fire & Ice od Revlon. Líčidla byla do jejího uvedení na trh vnímána jako benefit pro muže, tedy jako prostředek ke zkrášlení žen za účelem potěšit manžela. Kampaň od značky Revlon ale poprvé nabádala, aby se ženy líčily kvůli sobě, reklama v hlavní roli s Dorian Leigh se tak stala kulturním fenoménem. Název Fire & Ice odrážel dichotomii ženskosti – ohnivou, výraznou červenou a chladný, ledově modrý podtón.

Tehdy provokativní kampaň vyzývala ženy, aby přijaly jak svou ohnivou, tak chladnou stránku. Těžko říct, zda se jednalo o marketingový kalkul, nebo o vyslyšení dlouho potlačovaných hlasů, instantní úspěch navždy změnil podobu reklamy i její narativ v kosmetickém odvětví.

Na rebelskou stránku žen cílily i další značky, třeba M.A.C. se svou ikonickou Ruby Woo. Inovátorský design se svou černo-stříbrnou nejen vymykal tehdy čistě femininním obalům, ještě svým tvarem připomínal kulku. Symbolizuje snahu vyjádřit ideje značky designem, který je stejně odvážný a silný jako kulka zbraně. Spoluzakladatel značky Frank Toskan navíc díky svému přesahu do fotografie vnímal, jak úzký výběr odstínů nerespektující různé barvy pleti an trhu je. Předsevzal si to svou značkou změnit a zásoboval další fotografická i filmová studia kosmetikou široké škály odstínů, ze kterých si vybral každý. Hezkým paradoxem je, že navzdory bohaté paletě odstínů M.A.C. je právě ten ikonický s názvem Ruby Woo označován za naprosto univerzální, který padne všem. 

Z červené rtěnky se stal statement, který využívalo mnoho žen při různých příležitostech. Od hereček po veřejně činné političky. Řada z nich se jejich typickým líčením zapsala do historie a inspirovala další ke koupi stejného odstínu: například Marylin Monroe svým oblíbeným odstínem Rouge Diabolique od Guerlain.