Sousedský dohled je zdravější než kamery, říká autorka vítězné Diplomky 2021 Eva Truncová

Únor 21, 2022 | autor: Jan Gerych | Foto: Eva Truncová

Mladá architektka vytvořila alternativní návrh obytné čtvrti na místě brownfieldu, kde začíná výstavbu developer. Zpochybňuje v něm stereotypy o soukromí, kontrole veřejného prostoru a vnitřního klimatu. 

 

PRAHA – Soutěžní přehlídku Diplomky 2021 pořádanou Českou komorou architektů vyhrála absolventka FA VUT Eva Truncová. Titul její práce Dva tisíce osmdesát čtyři odkazuje na slavný román o velkém bratru od George Orwella. 

Autorka vypracovala funkční alternativní model rezidenční zástavby, jenž reaguje na zamýšlenou developerskou výstavbu v brownfieldu po bývalé továrně Kras v Brně. Zabývá se v něm kontrolou veřejného prostoru a jeho binárním dělením na soukromý a veřejný. „Je to komplexní projekt, řeší urbanismus oblasti a zároveň konstrukci jednotek do detailu. Vyřešit obojí zároveň na tom bylo nejtěžší,” vzpomíná Eva Truncová.

„Požadavek na kontrolu a přehlednou organizaci prostor je ve skoro každém projektu, ať už je to developerský komplex nebo veřejná zakázka. Každý si neuvědomuje, jak je veřejný prostor sledovaný. Spolu s rozvojem AI a biometrickým rozpoznáváním to začíná být problém. Kamery u lidí implikují bezpečí, v každém bytovém domě už bývá u vchodu kamera a každému to přijde dobré, přitom ani nemusí vědět, kam data z té kamery proudí a jak je snadné s k ní připojit, když tomu člověk trochu rozumí. Pokud není oblast až tak přehledná, tak to neznamená, že není bezpečná,” vysvětluje.   

„Developerský projekt Mendel Plaza měl určitě klasické zadání – co nejvíce bytů na co nejmenší ploše. Je to kombinace obchodního parteru a bytů, dost překračuje výškovou úroveň okolí. Mezi budovami je vyvýšený park, který bude zřejmě jen pro obyvatele těch bytů. V zahraničí se tomu říká „gated community”. Je tam obchodní ulice, reaguje to na nový územní plán průtahy od Mendlova náměstí. V kontextu Starého Brna to bude v měřítku s původní zástavbou docela velký zásah,” popisuje architektka. V kontrastu k plánované výstavbě navrhla klastry tří a čtyřpodlažních domů obklopených zahrádkami.  


Optimální rozmístění klastrů v prostoru testovala pomocí generativního algoritmu. Oblast si rozdělila na části podle fragmentů původního areálu a podložila je rastrem o straně 3,5 m. Díky tomu splňuje normy na požadované odstupy, které jsou vždy předepsaných 7 m. Výsledkem je ideální tvar zastavěné plochy, jenž umožňuje za dodržení standardů a norem vměstnat co nejvíce domů a přiblížit se konkurenceschopnosti návrhu Mendel Plaza od Kuba & Pilař architekti. „V mém návrhu je 180 bytů a v tom developerském je jich dvojnásobek. Touto zástavbou se nemůžu vyrovnat výškáčům, ale je to jiný typ konstrukce, který může být levnější a rychleji postavitlený,” uvádí Eva Truncová.     

Východiskem projektu Dva tisíce osmdesát čtyři je typizovaný dům respektující výškový kontext oblasti. Kombinuje dvě varianty – třípodlažní s jedním bytem a mezonetem a čtyřpodlažní se dvěma byty a mezonetem. Do klastrů je spojují jedno nebo dvě komunikační jádra. Zatímco vnější obálka domů je lehčí, tvoří ji dřevěné sloupky s dřevovláknitou izolací a polykarbonátový plášť, komunikační jádra jsou betonová, aby splňovala bezpečnostní protipožární normy. Uvnitř bytů je pak ještě ztužující betonové jádro s krbem, které akumuluje teplo, takže se k němu v zimě může stáhnout život.

Leitmotivem celé práce je gradient, škála. Autorka v ní odstupňovává přechod mezi veřejným a soukromým prostřednictvím zahrádek, do nichž expandují byty v přízemí a které se spojují do sdíleného prostoru v okolí klastrů. V patrech představují mezistupeň mezi interiérem a exteriérem lodžie a paralelně se zahrádkami fungují terasy ve vyšších patrech, jež spojují byty. Bydlení zde nemusí mít nutně komunitní, ale pojetím sdílení prostoru se mu přibližuje. 

Další dogma, které Eva Truncová v diplomce bourá, je konstantně a homogenně temperované vnitřní prostředí bez ohledu na vnější klima nebo roční dobu. Zónuje interiér od betonového jádra ven a dělením plastovými pásovými závěsy umožňuje účinně vytápět omezené plochy bytů a snížit tak náklady na energie. „Tak jak funguje gradient v horizontálním směru, funguje i vertikálně. Horní patro je mezonet a to nejvyšší patro pod střechou je částečně odkryté, takže se v zimě třeba vůbec nemusí vytápět a život se může stáhnout do toho nižšího,” doplňuje.  

Vnitřní uspořádání také umožňuje úpravy a změny dispozic. „Považuji za problém, že je po dostavění bytového komplexu malá nebo žádná možnost alterace ať už dispozice nebo objemu vlastní stavby. Navržený model (Mendel Plaza, pozn. aut.) je chodba, která má obsluhovat co největší množství bytů, takže z toho vyjdou takové nudle s jedním dvěma okny na jednu světovou stranu a to je vše. Rigidní struktura,” kritizuje oceněná architektka. 

„Hledala jsem k tomu alternativu, snažila jsem se to orientovat k více světovým stranám, v létě je obytná plocha jiná než v zimě. Je tam možná alterace dispozice, samotná struktura je typizovaná dřevěná konstrukce – dřevěné rámy a panely. Obálka je daná, jde tam o způsob, jak prostor expanduje ven nebo dovnitř,” doplňuje.    

Pozoruhodné řešení představila Eva Truncová také v souvislosti s dopravou. Důraz klade na pěší a minimalizuje automobilovou. „Dá se tam samozřejmě přijet, základní obslužnost je zajištěna, je možné tam zastavit a něco vyřídit, ale parkování je navržené na okraji. Dovnitř vedou dvě obslužné komunikace s obratištěm, nejsou průjezdné. V blízkém sousedství se navíc plánuje odstavné parkoviště. Možností je spolupráce s carsharingovou službou," uzvírá rozhovor.

Porota s předsedou Jiřím Opočenským a dalšími členy architekty Jakubem Chvojkou, Petrem Jandou, Hanou Maršíkovou a kritičkou a publicistkou Karolínou Jirkalovou k vítěznému projektu uvedla: „Jeho podstatou je revize vztahů a poměrů, které ve vznikající čtvrti architektura nastoluje. Ať už jde o vztahy mezi stavbami a jejich okolím, části k celku, vazeb mezi jejími obyvateli, o hledání míry mezi stabilitou a adaptabilitou, mezi regulací a svobodou, uzavřeností a otevřeností, pohodlím a klimatickou realitou. Autorka rovněž otevírá pozapomenutý princip odlišného využívání domu v letním a zimním období.“ Dále ji přesvědčilo, že „základní myšlenky a étos, s nímž autorka k projektu přistoupila, se propisují do všech rovin a měřítek architektury a způsobu jejího využití.“

„Eva ve své závěrečné práci zkoumala vztah mezi režimy kontroly městského prostředí a režimy jeho užívání. Z pohledu architekta lze najít dvě oblasti, které mají zásadní vliv na to, jakým způsobem městské prostory každý den obýváme. Jednou oblastí je společenská kontrola veřejného prostoru, která se propisuje i do způsobů jejich navrhování. Druhou oblastí je kontrola vnitřního klimatu zdmi, okny a vytápěním, které definují, co je interiér a exteriér. Za sebe jsem hrdý, že je brněnská fakulta schopná konkurovat ostatním školám architektury na té nejvyšší úrovni,“ uvedl děkan FA VUT v Brně Jan Kristek, jenž diplomový projekt vedl spolu s kolegou Jaroslavem Sedlákem. 

Eva Truncová (*1996, Brno)

Architektka, absolventka brněnské Fakulty architektury. Studovala v zahraničí na University of Brighton a Technické univerzitě v Grazu. Interdisciplinární přesahy a limity oboru stále objevuje skrze texty, kritické myšlení a praxe v architektonických ateliérech. V současné době je doktorandkou na Fakultě architektury v Brně zabývající se tématem architektury jako politického fenoménu zejména v kontextu režimů minulého století.

Diplomky 2021 Dva tisíce osmdesát čtyři

Autor: Jan Gerych

Nastavení ukládaní cookies

Používáme cookies k personalizaci obsahu a reklam, k umožnění funkcionalit sociálních sítí a k analýze provozu webových stránek. Informace o provozu a užívání webových stránek Vámi jsou sdíleny s našimi sociálními sítěmi, reklamními a analytickými partnery, kteří je mohou kombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které o Vás sesbírali při užívání jejich služeb.

Vlastní

Vlastní nastavení cookies