Brýle jako výraz vaší identity: Diamond Optic mění pohled na styl a kvalitu

BRNO – Optometristé u nás dnes mohou vystudovat na třech vysokých školách, buď na technické, nebo přírodovědné, a nebo lékařské. Ukazuje to, o jak mnohostranný a náročný obor se jedná. Skutečně dobrý optometrista by měl kromě výše zmíněného umět ovládat moderní technologie a pracovat s materiály jako titan nebo acetát, mít přehled a cit pro módní trendy a musí být i trochu psycholog, aby dokázal pochopit a podtrhnout vaši osobnost. O tom, že se v optice neprodávají jen brýle, nás přesvědčili profesionálové z Diamond Optic ve stále ještě nejvyšší české budově AZ Tower. Dozvěděli jsme se toho ale mnohem víc. 

Co pro vás představují brýle, když pominu, že jsou vaším živobytím?

Kateřina Michnová: Je to podtržení osobnosti, vždy se o to tak snažíme. 

Petr Ondřík: Kromě toho, že je to pomůcka, která pomáhá vidět krásně ostře, tak je to módní doplněk. Vnímáme tam aspekt materiálu, designu, brýle mohou být šperk. 

Kolik máte brýli?

Petr Ondřík: Přes tisíc. Nebo myslíte každý z nás? (směje se). Hodně, ale aktuálně používám čtyři pět. Je to i tím, že refrakce (dioptrie, pozn. red.) se může v čase měnit, takže v aktuální korekci mám čtvery obroučky. Sluneční pak dvoje.  

Kateřina Michnová: Přes deset. 

V čem je vaše nabídka výjimečná?

Kateřina Michnová: Máme niche značky. Takzvané niche brands jsou značky, které se vyznačují kvalitním zpracováním, často ručním, špičkovými materiály a většinou malým množstvím vyrobených kusů. Díky tomu se neprodávají masivně, není to běžná spotřebka a na internetu je neseženete. Jedině takzvaně z druhé ruky. Nemáme je abychom se za každou cenu odlišili, ale protože nás baví, když jsou brýle kvalitní. Když jsou navržené tak, aby se daly skutečně dobře nosit, nepostrádají ergonomický aspekt, když to dokáže výrobce snoubit s designérem a nechybí správně zvolené materiály. Člověk mívá brýle na sobě od rána do večera, několik dní, je žádoucí, aby na nich zub času zanechal minimální stopy. Přijde nám důležité, aby se člověk v našich brýlích cítil dobře dlouho. To se hodně odvíjí od těch materiálů.

Petr Ondřík: Plastové brýle dnes mohou být z různých materiálů, původně se používal celuloid, který nahradil lehčí acetát. To je velmi kvalitní materiál, který vzniká ze směsi bavlníku a acetonu, musí dva až tři roky zrát do tvrdých desek, z nichž se pak brýle strojově nebo ručně vyřezávají, leští a podobně. Pro nás oční optiky má tento materiál výborné vlastnosti, a to nejen při zpracování. Ty brýle vypadají i za tři roky stále tak krásně jako v den, kdy jste si je koupili.     

Používají se samozřejmě i mnohem levnější technologie, kdy se odlévá polyamid do formy. Vlastně se do formy vstřikuje, v komunitě očních optiků jim říkáme „stříkačky“ a většinou pochází z levných oblastí Číny. Brýle jsou pak ale křehčí a v některých případech nevypadají tak krásně už po půl roce. Tak se vyrábí až 80 % nabídky na trhu v jihovýchodní Asii a týká se to bohužel už i některých známých módních značek. Proto je třeba pečlivě vybírat výrobce, nejlépe v Evropě. Nejlepší ve zpracování acetátových brýlí jsou Italové, a když už hledat v Asii tak v Japonsku. Ti umí špičkově pracovat jak s acetátem, tak s titanem.  

Jak nacházíte niche značky?

Petr Ondřík: Většinou na mezinárodních veletrzích optiky a optometrie v Mnichově nebo Miláně. Ten mnichovský se zaměřuje víc na technologie, milánský je ještě větší a je hlavně o módě. Loni jsme tam navázali spolupráci s japonskou značkou Masunaga. To je velmi specifická nádherná, kvalitní značka působící na trhu už od roku 1905. Nebo s kalifornskou značkou L.A. Eyeworks, jejich brýle navrhovala designérka Gai Gherardi v Los Angeles a vyrábí se z poctivého acetátu v Japonsku. Letos jsme takto začali spolupracovat s japonskou módní ikonou Matsuda. 

Kateřina Michnová: Je to pro nás každodenní zábava, sledujeme třeba inspirativní optiky v zahraničí na Instagramu, jaké mají značky a jak je prezentují. Nabíráme to i v našem běžném životě, který je k tomu už ale nastavený.

Petr Ondřík: To je pravda, před měsícem jsme vyrazili do Itálie do městečka Reggio Emilia podívat se přímo do výroby. Od 50. let je tam fabrika na poctivé acetátové brýle, všechno nám to ukázali, udělali jsme první objednávky. A já jsem shodou okolností krátce předtím dostal od klienta objednávku na goggles, takové ty staré motorkářské brýle s kůží, a chtěl něco poctivého. Internet je plný napodobenin z pryže, které se vám za měsíc rozpadnou. Oni to tam dělají od roku 1954 ručně, šité z kůže a kovu. Je pro nás důležité, že i tyto brýle mohou být dioptrické. 

Je vaše nabídka v něčem specializovaná?

Petr Ondřík: Specializujeme se na dioptrické brýle a umíme je udělat i ze slunečních nebo sportovních tak, že skla vypadají stejně krásně, jako bez dioptrií. Má jít o módní doplněk. Taková ta samozabarvovací varianta je spíš okrajová. Pro někoho, kdo to bere pouze jako funkční pomůcku, je to praktické, ale kdo hledí na design, chce mít jedny dioptrické a druhé sluneční s dioptriemi. Ne jedny malé úzké dioptrické, které na slunku ztmavnou. Sportovní seženete kdekoliv v obchodě se sportem, ale udělat je správně s dioptrickou korekcí není nic jednoduchého. Brýlové čočky se musí dál speciálně propočítávat, abyste viděli ostře a bez migrén, ale dá se to řešit. Prodej slunečních brýlí bez dioptrií je u nás jen doplňková nabídka.  

Kateřina Michnová: Je to sice náš doplňkový sortiment, ale když se podíváme na množství brýlí, kde dioptrie být mohou, ale nemusí, i tak se dostaneme k velké nabídce.    

Nosíte někdy kontaktní čočky?

Petr Ondřík: Já ne, ale máme klienty, kteří to kombinují. Na sport používají čočky a na normální život brýle.

Kateřina Michnová: Je dobré si vysvětlit, že když potřebuji dioptrie, abych viděla ostře, mám škálu možností – brýle, čočky, někdo třeba zvažuje operaci. Výsledky pak ale nejsou stejné. Rozhoduje taky požadavek, jak moc dobře potřebuji vidět. Když máte více dioptrií a jste velmi fyzicky výkonní (herci, sportovci, kteří se potřebují jen zorientovat v prostoru), takže při tom nemůžete mít brýle, tak jsou možností kontaktní čočky a dá se uvažovat i o operaci. Jenže jak s kontaktními čočkami, tak po operaci se schopnost vidění vždy ještě trochu sníží. Brýle umíme vyšpičkovat tak, aby bylo vidění perfektní, ale do míry, kdy je to pro člověka pohodlné. Nevytáhneme ostrost tam, kde to už ani nesnese. Finální korekce je vždy taková, aby člověk viděl příjemně. Brýlovými čočkami jsme každopádně schopni se dostat na nejvyšší úroveň ostrosti vidění daného člověka.

Pokud proběhne správné vstupní vyšetření?

Petr Ondřík: Stanovit správnou refrakci – dioptrickou korekci je specializace optometristy. Správné vyšetření u nás trvá minimálně 30, spíše okolo 45 minut. Nejprve se stanovuje objektivní refrakce, na tu potřebujeme přístroj, který změří, co se v oku děje po fyzikální stránce. Náš DNEye scanner od německé firmy Rodenstock měří kromě toho všeho tloušťku a topografii rohovky, nitrooční tlak, který je součástí prevence vůči glaukomu, zelenému zákalu. Děláme kompletní screening, snažíme se znát historii dotyčného, jaké nosil kdy brýle, protože zrak se vyvíjí. Pak následuje ještě subjektivní část, dostanete před oči foropter a zkušební obrubu, každé oko vykorigujeme zvlášť, pak obě společně. Proběhne spousta kontrolních testů a finální zkušební procházka po optice a v okolí.     

Za šera a za světla můžeme vidět rozdílným způsobem. Dioptrie, které přidáváme do brýlí, jsou deficit oka, který chybí, nebo naopak přebývá, aby vidělo ostře. To doplníme brýlemi. Vada ale může být odlišná za světla, za šera, v noci a naším DNEye scannerem od Rodenstocku tohle umíme změřit a výrobce to pak umí promítnout do výsledných brýlových čoček. Říkají nám lidé, že i když s krásnými novými brýlemi vidí ostře za bílého dne, za šera to není ono. Když se totiž v šeru zornice rozšíří, odhalí naplno další zbytkové optické vady čoček. Biometrické brýlové čočky od Rodenstocku to dokáží minimalizovat.       

Ke screeningu používáme i scanner, který vyfotí oční pozadí – sítnici a pak ve spolupráci s oftalmologem v Německu, který nám to vyhodnocuje, můžeme klienta informovat o míře rizik očních onemocnění. V případě jakéhokoli záchytu víme, kam dotyčného poslat – na oční kliniku, k očnímu lékaři. I proto dnes někteří optometristé poskytují kompletní screening očí.

Představíte některé ze značek, které zastupujete?

Kateřina Michnová: Naše vlajková loď je Lindberg, je to v Česku pořád ještě docela vzácnost. Nemáme je tu jediní, ale myslíme, že máme největší výběr. Nádherně se v nich snoubí technologie s návrháři, kteří každý rok pravidelně vyhrávají různá ocenění za design. Přestože nové řady přibývají několikrát ročně, tak jsou nadčasové. Není to ústřel na dva měsíce, mají kouzlo i po letech. Mají svá specifika při zpracování, takže se do nich každý optik nepustí, je k tomu potřeba špičková dílna, aby to klaplo, hrají roli setiny milimetru. Jejich filozofií je lehkost.

Petr Ondřík: Jsou to brýle bez šroubků, či jediného sváru.

Kateřina Michnová: Bez matiček, čehokoli, co by se mohlo povolit, zlobit člověka. Komfortem se blíží čočkám i u lidí, kteří jsou hodně fyzicky aktivní.  

Petr Ondřík: Brýle byly vynalezeny ve 13. století v Itálii, takže Itálie v naší nabídce nemůže chybět. Tohle je značka Giorgio Nannini z Reggio Emilia, ručně vyráběné od roku 1954, tady vidíte „fatto a mano in Italia” (ručně vyráběné v Itálii, pozn. red.). Dále L.A. Eyeworks, návrhářka Gai Gherardi z Los Angeles a ruční práce se realizuje v Japonsku. Od začátku také spolupracujeme s berlínskou značkou Mykita, jejichž brýle se taky vyznačují absencí svárů a šroubků, jsou z válcované oceli a přesto ultralehké. 

Kateřina Michnová: Zválcují velmi tenký plát oceli a pak z něj laserem vyříznou celou očnici včetně napojení sedýlek v jednom kusu. Stranici navážou takovým uzlíkem, který vytvoří válcovací stroj. Oni to vymysleli takhle. Lindberg zpracovává japonský titan průkopnickým způsobem, vytvoří takovou spirálu. Kdybychom z ní sklíčko vytáhli, rozpadne se asi na čtyři kousky. Obroučky jsou v drážce brýlových čoček, je to přesné na desetiny milimetru. Nemá to žádná slabá místa. Můžete v nich skákat na trampolíně a drží i bez šroubků a matiček. O brýle byste se měli starat, ale zrovna u těchto to není moc potřeba. Jsou ale tak lehké, že se může stát, že v nich třeba usnete, nebo je zasednete v kapse, takže se zkroutí. To ale umíme napravit a udělat z nich zase ty původní perfektní brýle. 

Petr Ondřík: Tyto brýle jsou Theo z Antverp v Belgii. Mívají docela bláznivé nápady a tato obroučka je z těch nejkonzervativnějších (směje se). Co předvádí na veletrhu, je v Česku neprodatelné. Když ale vybereme ty konzervativnější kousky, jsou zábavné a zákazníky si u nás najdou. Pak je to radost pro ně i pro nás.     

True Vintage Revival je značka z Japonska a toto jsou brýle inspirované 40. léty minulého století. Jsou trochu těžší, tehdy používaný materiál celuloid je trochu těžší než jeho nástupce acetát, ale technologie a ten masivní celuloid skutečně odkazují ke 40. létům. A je to od prvního škrábnutí až do posledního šroubku ruční práce starých japonských mistrů svého řemesla. Teď nás skutečně nadchla práce s Masunagou. Japonský titan, některé pozlacené 18 karátovým zlatem, ruční práce, když se na to podíváte, jsou to nádherně ručně vytepané ozdoby, velmi originální titanová brýle. Pracují výhradně s těmi nejlepšími materiály titanem a acetátem. 

Kateřina Michnová: Člověk, který ocení řemeslnost a s ní spojený návrh, si při nošení každý tento detail užívá. 

Petr Ondřík: Nemůžu zapomenout ještě na brýle Alain Mikli, nezaměnitelný barevný design acetátových brýlí z pařížské dílny tohoto francouzsko-arménského designéra.   A také na japonskou značku Matsuda, která přináší svěží vítr neotřelých tvarů a originálních designů, které v Evropě nenajdeme. Výroba každé takové obruby vyžaduje třeba i 250 kroků zkušených řemeslníků. 

Zmínili jste exkluzivitu nabízených značek, že nemusí být dostupné online, jak se vlastně díváte na prodej brýlí v e-shopech?

Kateřina Michnová: Je to součást možností, není třeba s tím bojovat. Je to volba člověka. Jsou lidé, kteří si něco koupili v e-shopu a spokojení nakonec nebyli, stejně tak je celá řada lidí, která s tím spokojená byla. Pro nás to ale žádný smysl nedává.

Petr Ondřík: U 90 % brýlí, které tady prodáme už při výběru zkoušíme, jestli je vše v pořádku na nose, správnou šířku za ušima, aby nepadaly. Celé je pak ještě upravujeme před výdejem. Toto vše na e-shopu odpadá, takže si třeba můžete vybrat hezké brýle, ale není jistota, že budou pohodlné a že s nimi budete spokojení. Já si na e-shopech kupuji potraviny, letenky, ale brýle ne.     

Kateřina Michnová: I proto jsme se tady snažili vytvořit prostředí, kam se člověk rád vrátí a může s námi konzultovat. Ani to neznamená, že odsud musí odejít s brýlemi. Řekneme jim vše, co víme k jejich potřebám. Lidé se asi někdy uchylují k e-shopům, protože je taky nebaví ty služby. Abyste si ale správně vybrali brýle, musíte projít několika kroky, které jsou pro nás samozřejmostí, e-shop je však zprostředkovat neumí.  

Máme tu prostředí, kde si s klientem můžeme v klidu sednout. Brýle, které budou součástí vaší osobnosti a vhodné brýlové čočky nemůžeme vybírat „na stojáka“ u pultu. My jsme věděli, že s lidmi chceme sedět, aby se cítili dobře a necítili tlak. Máte si to užít a mít z toho dobrý pocit, brýle si nekupujete obden jako rohlíky.    

Petr Ondřík: Není to jen o prodeji, ale taky o rozhovoru, jak to bude zákazník používat. Platí pro nás, že v otázkách jsou odpovědi, takže se hodně ptáme, abychom mohli správně poradit. Buď si to tady s nimi projdeme a uděláme si něco jako módní přehlídku, nebo si společně sedneme a předvedeme brýle, které bychom zákazníkovi navrhli.  

Ceny máte srovnatelné s běžnou značkovou nabídkou, to bych nečekal

Petr Ondřík: Je to tak. Často obchodujeme s výrobci napřímo, takže odpadá až několik prodejních mezičlánků a jejich přirážek. Tady máme třeba konkrétně ty italské za sedm a půl tisíce, ale ve stejné kvalitě od jiné značky, která tu má distributora, byste je nesehnal pod deset. Na druhou stranu ty zmíněné ručně vyráběné „šperky“, brýle Masunaga, Lindberg, Matsuda se obvykle pohybují od patnácti tisíc do dvaceti. 

Kateřina Michnová: Přidáváme k tomu naše know-how, servis a poradenství, které by se daly taky nacenit, ale my to bereme jako samozřejmost. Věnujeme zákazníkům čas, a to dělá náš den smysluplný.   

Zmínili jste odvahu zákazníků nosit výraznější kousky, jací jsou Češi?

Kateřina Michnová: My asi nemáme přesný průřez společností, přiznejme si, že si pěstujeme nějakou bublinu. Ti odvážnější zákazníci u nás jsou, převažují a je skutečně radost, když se názorově sejdeme a když se jim líbí, co jim nabídneme. Ale jezdíme na konference a školení s jinými kolegy z oboru, takže máme i obecnější představu a pořád je ta odvaha malá. Stále převládá myšlenka o kompenzační pomůcce, že se mi ty jedny brýle musí hodit ke všemu, takže se mi nakonec nehodí k ničemu a vypadám unifikovaně, takže se cítím nejlíp, až brýle sundám. Je to škoda a je na nás očních opticích, abychom lidem ukázali něco trefnějšího, co by se na ně lépe hodilo. Ta odvaha ale není ani mezi optiky, a z toho to vychází. My hledíme od začátku na design a inspiraci do Evropy, já do Anglie, kolega do Německa, Itálie, tam všude jsou brýle jako doplněk úplnou samozřejmostí a významnou součástí osobnosti. 

O víkendu máte otevřeno dle domluvy?

Petr Ondřík: Máme zákazníky, kteří v pracovní den od 9:00 do 18:00 přijít nemůžou. U Lindbergů, což je značka, která nezná hranice, máme třeba zákaznici původem z Čech, která k nám ale¨nyní jezdí z Edinburghu. Jezdí k nám taky zákazníci z Jablonce nad Nisou, z Prahy, Ostravy, Plzně, máme klienty také z Mnichova, Vídně, Bratislavy, nebo z anglického Swindonu. Samozřejmě jsou to většinou lidé s nějakou vazbou na Česko. A to jsou převážně ti, s nimiž se podle možností domluvíme a otevřeme jim po dohodě i o víkendu, nebo mimo pracovní dobu. 

Diamond Optic