Máte některou doma? Designové ikony pro přípravu kávy

Jestli patříte ke skupině populace, jejíž každodenní fungování se odvíjí od dávky kofeinu, určitě se bez přípravy kávy neobejdete ani doma. Proces změnily, a hlavně umožnily především čtyři designové počiny, díky kterým si nyní lidé na celém světě mohou užívat každodenní rituál a vůni čerstvě připraveného nápoje i ve svých kuchyních. Slova díku poputují především do Itálie, odkud dva ze čtyř zmíněných návrhů pochází.

Osmihrannou konvici se siluetou přesýpacích hodin jistě není třeba představovat. Moka konvice nebo také hovorově bialetka pochází z roku 1933, kdy byl její návrh dokončen Italem jménem Alfonso Bialetti. Designoví kritici ji často označují jako jediný industriálně vyráběný produkt, který za celou dobu přítomnosti nezměnil svou podobu. Podobu, jež byla inspirovaná estetikou Art Deco nebo designovými velikány jako byl Hoffman, Genazzi či Henin. 

O úspěch malého kusu kuchyňského vybavení jménem Moka Express Coffee Maker se postaralo hned několik faktorů dohromady. Přední italský konstruktér Bialetti dokázal spojit technologii přípravy spolu s expertními znalostmi materiálů – použitím hliníku jakožto kovu dobře odolávajícímu změnám teplot z dnes již všední konvice vytvořil světově nejproslulejších návrh v historii přípravy rozemletých pražených zrn. Celý proces se vměstnal do nezvykle malého zařízení s bakelitovými detaily.

Bialettimu by měli proto být vděční především kávomilci z řad introvertů. Do nástupu slavného výrobku firmy Bialetti byla konzumace kávy především sociální záležitostí. Stroje na přípravu kávy byly složité, rozměrné a velmi nákladné. Na druhé straně drobnou moka konvičku zvládl ovládat skoro každý, také nebyla příliš drahá. Řešením hned několika problémů expandoval Bialettiho brilantní návrh z Itálie do celého světa. Dosud bylo vyrobeno více než tři sta milionů těchto osmistěnných reminiscencí geniální mysli autorovy. A pokud si náhodou lámete hlavu, kde se vzal název moka, všechno nasvědčuje tomu, že je odvozen od jemenského města Mocha, které bylo zavedené jako Mekka kávového trhu.

Konvička Bialetti přežila i válečnou krizi, kdy produkci přerušil nedostatek kovů a rostoucí cena kávy. K její dnešní přítomnosti i pozdějšímu fungování firmy Bialetti přispěla marketingově zdatná mysl Alfonsova syna Renata. S nelehkými tržními podmínkami se vypořádal zúžením sortimentu a sázkou na reklamu, která se také zapsala do historie. Vystupuje v ní ikonický maskot L’omino con i baffi, který byl původně žoviální karikaturou Renata Bialettiho. Vtipný panáček se zdviženým ukazováčkem na znamení objednávky espressa se stal dalším oblíbeným poznávacím znakem firmy. 

Rok 1933 ani Apeninský poloostrov ještě opouštět nebudeme. Obojí bylo totiž pro svět domácí přípravy kávy přelomové. Kromě moka konvičky světlo světa spatřil i návrh French Pressu. Mírně matoucí název sice mysl směřuje spíš do Francie, odtud ale pochází pouze princip oddělení kávy od tekutiny pomocí kovového plátu, který si nechali patentovat dva francouzští vynálezci. První French Press podle všeho vynalezl Attilio Calimani v již zmíněném roce 1933. Původní návrh poté ještě upravoval švýcar Faliero Bondanini do podoby, která se ustálila někdy v padesátých letech a kterou tak známe i dnes. Tedy skleněnou nádobu z pyrexového skla s kulatým sítkem ukotveným na pístu uvnitř a kulatou rukojetí zvenku. I zde klasický design vsází na souhru sklo-objímajících částí kovu a izolujícího bakelitu či polypropylenu. Podoba dříve zažitá pod jménem Chambord je také známá jako Bodum, což je název společnosti, jež tu původní koupila. 

Velmi jednoduchý a přímočarý design staví na praktičnosti. Jeho části lze pohodlně rozebrat a nahradit. Opět velmi jednoduché zacházení zaručuje uspokojivý výsledek i pod taktovkou kávového laika. Snadné přípravě dnes nahrává také udržitelnost, k jednomu lahodnému šálku je potřeba pouze voda a malé množství kávy. Podobně jako moka konvice nevytváří velké množství odpadu. Nádobu navíc lze díky univerzálnosti procesu použít také na luhování čaje, což z něj činí multifunkční kousek. 

Historie designu neopomněla ani milovníky filtru. Tento typ přípravy se rozšířil především za přispění Němky Melitty Bentz. Z předchozích řádků je více než jasné, že příprava kávy na začátku dvacátého století nebyla snadnou záležitostí. Dostupné přístroje před věkem moka konvic a french pressů nijak neohromovaly kvalitou nápoje. Často v tekutině nechávaly sedlinu, káva tak byla hořká a přeluhovaná. Melitta se s tímto stavem spokojit nechtěla, po mnoha různých pokusech použila stránku ze synova školního sešitu a vytvořila první kávový filtr. Pomocí propíchnuté měděné nádoby a papíru uvařila nápoj daleko jemnější chuti.

Poživatelná verze kávy si brzy našla své fanoušky a Bentz dostala roku 1908 patent. Ve firmě na produkci kávových filtrů zaměstnala manžela i dva syny. Výrobu přerušila až první světová válka, po ní ale poptávka opět narostla. Což vede k druhému objevu jménem Melitta Cone Filter. Ve třicátých letech se totiž plochá nádobka na filtrování mění v logičtější keramický kornout, jaký známe dnes: opatřený praktickým uchem s vroubkovaným vnitřkem, který ještě podpoří kýžený proces. S novým designem filtrovací nádoby přišel samozřejmě i nový tvar filtru, díky větší ploše byl proces filtrování efektivnější, takže se navíc opět spotřebovalo méně kávy. 

Jak ukazuje současná kávová kultura i historie vynálezů, cesta k šálku kávy umí být docela věda. Obzvlášť věnujete-li se alchymistickému procesu filtrování pomocí nádoby zvané Chemex. Komu by její pojmenování či design také evokovaly část vybavení laboratoře, není daleko od pravdy. Za skleněnou nádobou tvarem připomínající baňku stojí excentrický chemik Peter Schlumbohm. Za úspěchem jeho ideje zase kombinace činností, kterým se věnoval. Jako expert pečlivě studoval proces extrakce chuti a kofeinu z kávových zrn. Měl také zálibu v navrhování předmětů, které usnadňují každodenní život a zároveň jej esteticky obohacují. Kromě Chemexu navrhl shaker na přípravu koktejlů, věnoval se i designu automobilu (který zřejmě pro svou lásku k chemii nazval Chemobil), značnou část svého života a energie ale věnoval zdokonalování procesu používaného v chladničkách. Nicméně jeho jméno vzešlo do povědomí pro jiný počin. 

Sklenicí Chemex, která sídlí v nejednom muzeu moderního umění jako příklad inspirativního designu, chtěl Schlumbohm i nezasvěcenému člověku dopřát jednoduchou přípravu dokonalého šálku kávy. K jeho získání stačí, kromě filtru a dvou elementárních přísad v podobě kávy a vody, neporézní ručně foukaná nádoba z jednoho kusu borosilikátového skla, kterou v hrdle objímá dřevěná rukojeť s koženým řemínkem. Volbu materiálů mu zjednodušil tehdejší nedostatek, Schlumbohm proto obrátil pozornost k surovinám, které válečný průmysl zase tolik nepotřeboval. Čistý, funkční, nekomplikovaný, a přesto uhrančivý vzhled nádoby inspirovaly puristické návrhy vzešlé z německé školy Bauhaus. Tyto kvality zajistily, že od roku 1941 zůstal neměnný.

Zdroj: chemexcoffeemaker.com, 1000 Design Classics, wikipedia.org