Každý milimetr hraje roli, říká designérka Anna Marešová o navrhování intimních pomůcek Whoop·de·doo

PRAHA – Inspirativní debata ze světa designu proběhne v pátek 22. září v kreativním hubu KUMST Brno. K tématu Živím se designem vystoupí Lucie Koldová a Anna Marešová. Rozhovor s Lucií Koldovou přineseme později, ale Annu Marešovou se nám podařilo vyzpovídat s předstihem. Bavili jsme se nejen o aspektech podnikání v designu, ale samozřejmě i o produktech značky Whoop·de·doo , které stále vzbuzují rozruch, ačkoli jsou některé na trhu už deset let.   

Živíte se designem, potažmo s ním podnikáte, založila jste značku Whoop·de·doo, jež vzbudila ohromný ohlas. Jaký podíl vaší práce tvoří design a jakou podnikání? 

Toho designu už je docela málo, dělám ho za pochodu. To je úplně v každém typu firmy, protože firma vyžaduje pozornost a péči a bez nějaké produkce a dobře funkční administrativy nemůže fungovat. Je jedno, jestli vyrábíte matičky ke šroubkům nebo děláte design. Když člověk založí firmu úplně z nuly a je ze začátku na všechno sám, spadne na něj spousta věcí, které s designem nemají nic do činění. Někdy si ze sebe dělám srandu, že poslední roky designuji jen v Excelu. Když pak ale mám možnost, tak mě to baví o to víc a hlavně směřuji k tomu, že se mi to podaří překlopit, abych měla na design času víc.

Musíte se starat o běžný chod firmy. Když máte lidi, staráte se o lidi. A když pak dělám konkrétní projekt, tak v něm supluji roli projektového manažera, který to táhne dopředu. Přináší mi to ale i inspiraci. Než vysvětlovat zadání někomu, kdo je pak bude vysvětlovat znovu dál ve výrobě, radši to zjednoduším a jsem s výrobcem v kontaktu přímo. Často na nejlepší řešení přijdeme společně. A jejich výrobní možnosti mě kolikrát inspirují v designu. Má pro mě tedy smysl být napojená přímo na výrobu a baví mě to. I když ne vždycky, může se objevit problém, který musíte řešit a nepočítáte s ním. Když to shrnu, 10 % design a 90 % podnikání. 

Do podnikání spadají i třeba věci kolem organizování eventů, teď jsme tu otevírali další prostory, zjistila jsem, že potřebuji svoji místnost a klid na práci, že už nemůžu být v open spacu. Tak jsem si k tomu vymyslela výstavu Lukáše Musila. Baví mě to dotahovat, takže byl event podle toho. Přes léto všichni někde popíjeli prosecca a drinky, rozhodla jsem to udělat naopak zdravé, a byl čaj o páté. Koupila jsem krásné keramické kalíšky a Lukáš je pokreslil, takže teď máme krásnou sadu od Lukáše Musila. Toto mě fakt baví, takže to sice řadím do těch 90 % podnikání, ale vlastně to spadá i do designu. 

Jak jste firmu vybudovala s designérksým vzděláním? S Karlem Kubzou ze Čtyřstěn architekti, který bude mít diskuzi týden po Vás, jsme se bavili o tom, že architekti ve škole vzdělání k podnikání nezískaji?

Než jsem se dala do designu, dělala jsem produkci. Docela mi trvalo, než jsem si zvykla, že mě označují za designérku. Dělám všechno možné, nejsem čistá designérka, která přijde ráno do práce, jede skici, večer odloží tužku a jde domů. Jedu si to v širokém záběru a na produkci jsem zvyklá, nemám s tím problém. To až když mě začne zahlcovat administrativa, smlouvy atd. Vymyslet event, zorganizovat ho mi přijde kolikrát snazší než něco vyrábět.  

Od 22 let jsem pracovala na živnost, tak jsem byla zvyklá žít v neustálé nejistotě. Když jsem zakládala firmu, nevěděla jsem, co to je. Myslela jsem si, že je to podobné jako OSVČ, ale je to jiné. Najednou máte zodpovědnost za lidi, nabírá to administrativou do šířky, je třeba splňovat spoustu formálních věcí. Člověk se to pořád učí. Snažím se to řešit selským rozumem nebo najít někoho, kdo by to uměl vyřešit. Když nabírám lidi, je pro mě rozhodující zápal pro věc a schopnost řešit problémy. Mám zkušenosti s lidmi z korporátu, kde jsou na všechno tabulky a parametry, ale když nastane situace, nejsou si schopni poradit. Improvizaci, která je českému národu vlastní, ty korporáty válcují. 

Vtipné je, že jsem šla do designu, abych nemusela dělat produkci a teď produkci dělám tak jako tak a za odměnu k ní mám i pár procent designu.

Erotické pomůcky jsou asi poměrně záhadná oblast výzkumu, jak se váš vibrátor funkčně liší od konkurence?

Spousta věcí ho odlišuje. Návrh neměl být trendová novinka. Naopak by měl vydržet dlouho. Je celosilikonový, to moc nebývá, proto se to dorazilo v ceně. Ty, které nejsou celé ze silikonu, jsou jím třeba jen potažené, můžou být o dost levnější, ale ten můj je hodně solidní. Když ho máte v ruce, má dobrou váhu, uvnitř má tři motory v kovových kapslích a že je celosilikonový, je pružný a ohebný. 

Zároveň jsem chtěla, aby byl intuitivní, sofistikovaný, ale jednoduchý. Má jen dvě tlačítka, jsou inspirované braillovým písmem, dá se ovládat potmě. Je tam jedna tečka a tři tečky, takže bříško palce pozná střed tlačítka, pozná, jestli je tam koleček víc nebo míň. Je voděodolný, má tři módy vibrací, což díky sedmi stupňům, frekvenci a intenzitě dělá 105 kombinací vibrací. Buď všechny motorky vrní naráz, nebo je tam pulzace, nebo první, druhý, třetí. Dají se navolit režimy intenzivní pomalý, intenzivní rychlý, pomalý intenzivní atd. Vibrátor si taky pamatuje poslední nastavení. Lidi většinou nakonec neexperimentují, mají jeden mód, který jim vyhovuje a tak to je.

Dřív se nějaké pomůcky vypínaly tak, že se člověk musel proklikat na konec a pak se to teprve vyplo, což bylo hrozně nepraktické. Šla jsem po tom, co mi na pomůckách nevyhovovalo a snažila se, aby ten vibrátor byl bytelný. Vibrace mají dobrý zvuk, nejsou moc slyšet, ale tón motoru je příjemný, nebzučí moc vysokým tónem. Vychytávali jsme to.  

Dnešní nabídka už vás dohání, je toho tolik, že je těžké vůbec něco vybrat.

Mám nějakou filozofii. Chtěla bych těch produktů mít víc, ale nejsem čínská produkce, abych neustále chrlila nové modely. Ale i to množství hraje roli. Třeba na nabídce Applu mě baví, když si jdu koupit telefon, tak nevybírám z množství modelů. Vyberu si jeden z těch čtyř, které tam mají. Jsem spokojená a šetří mi to čas. U Whoop·de·doo jsem nechtěla mít nekonečné portfolio produktů. Třeba u menstruačních kalíšků máme omezené barevné kombinace, takže lidi zbytečně nebrouzdají. Kalíšků je spousta a nakonec si můžete nevybrat, protože jeden je takový a druhý zase jiný. Já jsem šla po praktických věcech, aby to fungovalo. Když má někdo funkční věci, má pak snadný výběr. Firem vzniká víc, sleduji to a je to moment, kdy zvažuji oddělit Whoop·de·doo od studia, abych se mohla věnovat zakázkám a designu. A dává mi smysl s investorem představit třeba další dva produkty a jít do zahraniční distribuce. 

Venušiny kuličky a menstruační kalíšek už vypadají zaměnitelně s konkurencí, je na nich vaše designová invence, nebo už jen rozšiřují vaši produktovou řadu v daném sortimentu?

U kuliček mám teď třeba skvělou zpětnou vazbu jednoho našeho velkého distributora, který nám dal zpětnou vazbu, že takové celosilikonové kuličky jiná firma nemá. Vizuálně to může vypadat, že jsou podobné jiným, ale není to úplně tak. Jsme jediní, kdo to má celé zalité v silikonu, což jsou přesně ty náročné a drahé technologie na výrobu, díky nimž je to ale pak třeba hygieničtější, když je to všechno z jednoho materiálu. Vizuálně jsou určitě podobnosti. Rozdíl poznáte, až když to máte v ruce. 

Kromě tvaru, který je celkem jasný, jsme řešili měkkost silikonu. Zároveň jsme po konzultaci s gynekoložkou uvedli několik váh. Kuličky fungují na posílení pánevního dna, čím jsou těžší, tím víc se posiluje. Máme nejlehčí pro ženy po porodu přirozenou cestou se skleněnkami uvnitř a pak máme ultratěžké, které mají uvnitř ještě  jednu vibrační kuličku a pak závažíčko. Konzultace s gynekoložkou pomohla dojít k mainstreamovým velikostem, s tím máme dobrou zkušenost a taky nám poradila, ať jsou skutečně diskrétní. Máme je tedy uvnitř silikonově vyvložkované, takže nerachtají. 

Každý ten produkt vypadá hrozně jednoduše, ale stává se, že čím jednodušší produkt máte, tím složitější je jej vyrobit. U kalíšků je to úplně zajímavé, je tam několik vlastností a bodů, kdy to může vypadat podobně, ale funkčně to je úplně někde jinde. Už jen jeho zakončení. První kalíšek, který jsem si koupila, jsem si to ukončení měla ustřihnout podle sebe. Pak tam ale vznikla ostrá hrana, která byla hrozně nepříjemná. Přišlo mi divné koupit produkt, do kterého mám hned stříhat. Byl z průsvitného silikonu, který se po druhém použití zbarvil a nešlo to už umýt. Bylo tam plno záhybů, které jej dělaly nehygienický. 

Kalíšek má být pevný, přitom byly vždy buď tvrdé nebo měkké, ale ani jedno nebylo dobré. Potřebovala jsem, aby byl pevný a měkký zároveň, takže jsme na to šli konstrukcí, ne měkkostí materiálu. Máme Shore 50, ale díky tomu, že má kalíšek nějak tlustou stěnu, má i požadovanou pevnost. Tohle jsou přesně ty věci, které dělají design. Hrají tam roli milimetry. Vychytávám detaily, které na první pohled působí jako prosté tvarování, mají přitom ale důležitou roli. Prodávám produkt, který je hotový a připravený k používání, nemusíte si tam nic propichovat, nebo stříhat. Zároveň je to udržitelná věc. Máme červený a na podzim budeme uvádět ještě černý. Jsou příjemné k použití a nemění barvu, takže vydrží.    

Cena Red Dot za menstruační kalíšek rezonuje s tématem menstruační chudoby, ve Skotsku nedávno zavedli menstruační pomůcky zdarma, co na to říkáte? Takový kalíšek by jistě prospěl udržitelnosti celého odvětví?

Red Dot byla za vibrátor a tramvaj, menstruační kalíšek dostal skvělé hodnocení SDG, což jsou světová kritéria udržitelnosti.To je nejlepší, z toho mám největší radost. Kalíšek není po anatomické stránce úplně pro každou ženu, ale které to vyhovuje, nechce už jinak. Je tam spousta aspektů, třeba zdravotní - tampony jsou strašně nezdravé. Vysušují sliznici, můžou způsobit toxický šok. Kalíšek je výborný na vodní sporty nebo obecně do vody, protože tampon nasává vodu z rybníka, což je strašně nezdravé. Kalíšek oproti tomu funguje trochu jako špunt, takže nepustí bakterie. Jedna těhotná zákaznice s ním chodí do bazénu, aby nedostala během těhotenství infekci. Není to tedy o udržitelnosti jen pro přírodu, ale i ženu. Může mít menstruaci víc pod kontrolou, vidí zabarvení krve, ví kolik jí je. Z tohoto hlediska je to o dost kontrolovatelnější. Jeden kalíšek pak nahradí spoustu jednorázových hygienických pomůcek. 

Na druhou stranu s ním můžou být komplikace třeba v oblastech, kde je omezený přístup k vodě. Musí se během dne aspoň jednou za den vylít a opláchnout v pitné vodě. Nutno podotknout, že tampon se musí měnit častěji. Kalíšek ne. V silnějších dnech je to třeba víckrát než jednou denně, ale později už stačí jednou za 12 hodin. To by mohlo být super i pro povolání typu zdravotní sestřička, kde holky lítají od nevidím do nevidím. Taky je to dobré, když jedete na dovolenou. Vezmete si kalíšek a nemusíte se stresovat, jestli tam někde něco sežene. 

S udržitelností je tam i příjemnost užívání. A určitě bych byla pro, aby se tyto pomůcky daly darovat. Řešila jsem to i jednou v souvislosti s bezdomovkyněmi, ale tam je ta situace ještě složitější. Na další akci jsme dávali kalíšky samoživitelkám, a těm to opravdu může pomoct. Je tam počáteční investice nějaké tisícovky, ale za rok se jinak utratí několikanásobek, takže je to rozhodně finančně výhodnější.

Jak pro vás fungují debaty jako ta v KUMSTu, musíte být vytížená, pomáhá vám to profesně v PR, nebo je to zábava setkat se s lidmi?

Je to mix všeho. Je fajn, když člověk vystrčí nos z Prahy a dostane se mezi jiné lidi. Já běžně nestíhám úplně sledovat, kdo co dělá. Když jsem jezdila na Pecha Kuchy, seznámila jsem se se zajímavými lidmi jako Jankem Rubešem a Honzou Károu z Nymburka a jsem s nimi doteď v kontaktu. Tyhle akce jsou pro mě setkávání s fajn inteligentními lidmi. Člověk pořád sedí za kompem, něco kliká, a když pak reálně vidí lidi, je to dobré. Navíc to bude moderovat Martina Dlabajová, kterou mám moc ráda, tak se na ni těším. 

Anna Marešová se narodila 1980 v Praze, vystudovala Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a University of Derby ve Velké Británii. Roku 2009 se stala designérkou na volné noze a v roce 2012 založila Anna Marešová Designers. Za svou práci získala řadu ocenění včetně dvojnásobné Red Dot. Se značkou Whoop·de·doo chystá mezinárodní expanzi.