Designér Gerit Rietveld napasoval celý směr De Stijl do jednoho křesla

Mnoho kvalit, které přisuzujeme modernismu, jsou dědictvím o něco staršího uměleckého stylu – De Stijlu (nizozemsky styl). Revoluční hnutí připomínají díla Pieta Mondriana a odvážného designéra Gerita Rietvelda.
Designér Gerit Rietveld napasoval celý směr De Stijl do jednoho křesla

Pod záštitou redukcionistického hnutí De Stijl, také známého jako neoplasticismus, se od roku 1917 shromažďovala zvučná jména tvůrců ještě zvučnějších idejí, skrze které nasměřovali umělecké vyjádření vstříc pozdějšímu modernismu.

Základy De Stijl začal doslova psát v městě Leiden malíř Theo vam Doesburg, hlavní myšlenky publikoval ve stejnojmenném časopise De Stijl. Na jeho stránkách artikuloval radikalisticky orientované hodnoty úzké skupiny umělců zahrnující jména jako Piet Mondrian, J. J. P. Oud, Antony Kok, Jan Wils, Vilmos Huszár, a v neposlední řadě Gerit Rietveld. S ideovým vyjádřením Doesburgovi pomohl i Mondrian, který ve své eseji Neoplasticismus v malířském umění zmiňuje omezení kreativního vyjádření jen na pár základních prvků.

Piet Mondrian – Komposition mit Rot, Gelb und Blau,1927, Sailko, via Wikimedia Commons

Těchto pár prvků učinilo z holandského hnutí do té doby zatím nejvíce redukcionistický směr. Kreativci měli v podstatě k dispozici pouze rovné přímky a pravoúhlé tvary, tři základní barvy a dvě ne-barvy. Díla se vyhýbala symetrii, více se zaměřovala na opozice, pracovala tedy s negativním prostorem. Takto tvořící umělci se snažili o porozumění esence reality: té žité spíše než vizuální. Zamýšleli se nad významem černé přímky, nad tím, co reprezentuje čtverec a co znamená v souvislosti s jednou z barev. Vzniklé obrazy často nic nerámuje, mají vyvolávat dojem kontinua propojeného s okolním světem. 

Přestože hlavní ideové těžiště směru De Stijl leželo v malířství, design hrál možná ještě důležitější roli, jelikož zhmotnil všechny zásady ve třech rozměrech. Nábytek zároveň tvoří a přímo ovlivňuje realitu, ve které se každodenně pohybujeme a se kterou interagujeme, proto mohli designéři vyzkoušet, jak závěry, ke kterým svým hloubáním došli, obstojí ve skutečnosti. Heslo, jež zástupci De Stijl razili, znělo v překladu: jedinec slouží lidstvu tím, že ho činí osvícenějším, o totéž se snažili i s nábytkem. 

The Red and Blue Chair, foto: absolutelynice

Proto se designéři jako Gerit Rietveld zaměřovali na sofistikovaná prostorová řešení, po japonském vzoru přejímali tamní zásady pro práci s menší plochou. Do té umisťovali kusy nábytku souznějící právě s redukcionistickým použitím pouze základních pravoúhlých tvarů a strohých forem. Tyto linie v prostoru existovaly jak dohromady, tak samostatně, ve vrstvách navzájem si nepřekážejících prvků. Pokud jste tedy někdy přemýšleli, proč si severský a japonský design tolik rozumějí, tady je odpověď. Omezením se na základní elementy se oba směry snaží dosáhnout rovnováhy a harmonie. 

Není proto divu, že se Rietveldovu počinu známého jako The Red and Blue Chair dostalo tolik slávy. Dá se spíše než jako sedací kus nábytku chápat jako trojrozměrná reprezentace filozofie De Stijl, která je díky svému výjimečnému vzhledu známá celosvětově. Přestože ji nejdřív roku 1917 vytvořil jako celodřevěnou, na doporučení architekta Barta van der Lecka doplnil okolo roku 1923 ještě o charakteristické barvy, které celou koncepci definovaly. Černou použil na rám, žlutou na plochy po řezu, červená a modrá označovaly opěrku zad a sedadlo. Vzniká tedy podoba křesla, jakou známe dnes. Podoba, která k dlouhému sezení příliš neláká, je pohodlná spíše intelektu než fyzičnu. Záměr do prostoru převedené idey Rietveld podtrhl umístěním následujících slov Christiana Morgensterna pod sedadlo křesla: 

When I sit, I do not want
to sit like my seat-flesh likes
but rather like my seat-mind would,
if he were sitting, weave the chair for himself.

Teprve devětadvacetiletý Rietveld tím vytvořil jeden z hlavních referenčních bodů stylu De Stijl a odstartoval jednu z nejplodnějších designérských kariér. Vzešly z ní kousky jako proslulá Zig Zag Chair nebo nábytek Crate. Design židle Zig Zag byl v té době také naprosto revoluční. Rietveld přepsal zajeté tvarosloví židlí, když představil stroze minimalistickou skulpturu, která se z profilu vydává za geometrickou linku. Snažil se vytvořit sedací nábytek z jednoho kontinuálního kusu materiálu, prvně chtěl zpřehýbat ocel, nakonec se židle skládá ze čtyř bloků dřeva o stejné šířce i tloušťce nacházející oporu v diagonále. 

Wikisympathisant, via Wikimedia Commons

Byl možná první, ale ne jediný, kdo chtěl vytvořit židli z jednoho kusu. Odvážná podoba později bezpochyby inspirovala ještě odvážnější Panton Chair, a také návrh konzolové židle jako takové. Proto k proudu De Stijl bývá často řazen i Mart Stam – ideový otec konzolové židle (o prvenství jejíhož návrhu se v minulosti přel s Marcelem Breuerem i před soudem, ke kterému se vrátíme v jiném článku). Přestože působil o něco později, jeho dílo na filozofii spolku značně navazuje, stejně jako díla ostatních modernistů.

Zdroje: 1000 Design Classics, Miriam Stimpson - Modern Furniture Classics, wikipedia.org, úvodní fotografie: Bolumena, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Další články

Načítáme další články…

Generální partner

Hlavní partner

Mediální partner

Nastavení ukládaní cookies

Používáme cookies k personalizaci obsahu a reklam, k umožnění funkcionalit sociálních sítí a k analýze provozu webových stránek. Informace o provozu a užívání webových stránek Vámi jsou sdíleny s našimi sociálními sítěmi, reklamními a analytickými partnery, kteří je mohou kombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které o Vás sesbírali při užívání jejich služeb.

Vlastní

Vlastní nastavení cookies