Svěží káva: Dejte si kafe, mluvte spolu a nebo jen tak buďte. Kultovní Punkt. přináší do Králova Pole trend espresso barů

Brněnská kavárnická dvojka Klára Švandová a Martin Dutkiewič právě otevřeli svou druhou kavárnu, Punkt.espresso.bar. Autory architektonického návrhu jsou Jung Architekti. 

BRNO – Co bylo dřív? Skvělé místo s proskleným portálem nebo idea vybudovat v Brně trendy espresso bar? A jak dlouho trvá, než lidé začlení kavárnu do svých ranních rituálů? O nové kavárně v Králově poli jsme si povídali s jejím provozovatelem Martinem Dutkiewičem a architektkou Barbarou Jung. 

Je to Punkt. a není to Punkt.. Koncept nového podniku navazuje na trend espresso barů, které jsou oproti tradičním kavárnám rychlejší, poskytují hostům méně prostoru k sezení a jsou uzpůsobené na rychlou kávu před prací nebo menší zastavení po práci. Nový Punkt.espresso.bar na Štefánikově nabízí hostům kromě toho i posezení na zahrádce. „Je to takový hodně zjednodušený Punkt.. Nabídka je založená na kávě a produktech, které si můžete vzít do ruky. Podnik není koncipovaný na takovéto vysedávání s vínečkem, brunch, a strávit tam celý den,” doplňuje mladý kavárník. 

Provozovatelé Punktu primárně nehledali nové místo k podnikání, nicméně prostory s proskleným vchodem a zahrádkou jim na první pohled padly do oka. V momentu, kdy zjistili, že je prostor k pronájmu, rozhodli se, že to vezmou a zrealizují tu své představy o espresso baru. „Líbilo se mi místo, zahrádka, prosklený portál. Představoval jsem si, jak by se místo dalo proměnit, a viděl jsem v tom logické pokračování Punktu,” vzpomíná Dutkiewič.

Klára s Martinem oslovili ateliér Jung Architekti, který už má s gastro provozy předchozí zkušenosti. Rekonstrukci prostor se rozhodli provést důsledně: „Zbavili jsme se nánosů všeho a udělali celý interiér znova. Požadavky na interiér byly z naší strany poměrně striktní, chtěli jsme navázat na Punkt. na Bayerově a přenést jeho ducha a atmosféru do úplně jiného prostoru,” vysvětlují. Zatímco kavárna na Bayerově ulici je jednopatrová a má výrazně horizontální charakter, sesterský podnik disponuje dvěma podlažími a ve vstupní části velkoryse vysokým stropem. 

Jung Architekti ve svém návrhu vycházeli z názvu kavárny. Architektka Barbara Jung popisuje jeho vývoj následovně: „Punkt. má ve svém názvu zakomponovanou tečku hned dvakrát. V počátečních návrzích jsme proto s tečkou pracovali jako s obrovským motivem kruhu tak, aby byl interiér jasně vidět i při pohledu z projíždějící tramvaje - ověřovali jsme mimo jiné možnost zavěšení obrovského kruhového svítidla, nebo jsme se snažili o vytvoření optické iluze propsáním zvětšené kružnice o průměru čtyř metrů na všechny viditelné stěny. V průběhu návrhu jsme ale tento motiv mírnili, až z něj zbylo minimální kruhovité světlo zavěšené ve výloze. Tečka.” Kruhovité světlo ještě na své zavěšení čeká, aktuálně ještě z okna nezáří. 

Co se týká barevnosti, kavárníci chtěli udržet linku minimalismu tak, aby vznikl prostor příjemný a nikterak rušivý. Máme-li interiér opět srovnávat s první kavárnou, tady zvolili vzhledem k výrazné výšce stropu světlejší barvy. „Nový je monochromatický výběr barev, který sjednocuje prostor do jednolité skvrny připomínající sedlinu v hrnku z kávového lógru. Hlavní použité materiály jsou desky z recyklovaného plastu od kluků z Plastic guys a jasanové dřevo zpracované v ateliéru Shibui Jozefem Sedláčkem. A škrábané omítky už k Punktu tak nějak patří,” vysvětluje Barbara Jung zvolenou barevnost v souvislosti s materiály. Architekti měli představu svěžího prostoru, ke kterému přispívá kombinace světlého dřeva a bílých světel. Ty podle jejich návrhu doladil a vyrobil Jan Novotný. „Myslím, že se mu to povedlo bravurně,” pochvaluje si architektka.

Martin Dutkiewič k tomu dodává: „Měl jsem požadavek, aby hlavní světla neměla nikde vypínač a ovládala se přes tablet aplikací, několikrát denně se dá měnit spolu s intenzitou světla i nálada. Barva světla je teplá žlutá, myslím, že teplé světlo vyvolává příjemný pocit.” Nutno dodat, že veškeré vybavení včetně sezení, je v kavárně vyráběné na míru. O grafiku Punkt.espresso.baru se postaral Štěpán Žampach. 

Stěžejním tématem rozhovorů kavárníků s architekty bylo prostorové rozložení. V původních návrzích se objevovala netradiční pojetí baru. Otevřený bar, bar vybíhající do prostoru… Nakonec se společně přiklonili ke konzervativní variantě s barem naproti vchodu. Mimo jiné i z toho důvodu, že jiné možnosti podstatně ubíraly prostor zákazníkům: „Když to řeknu stručně, potřebovali jsme prostor na to, aby měla kde stát fronta. Protože mít frontu je cílem každého takového espresso baru,” vysvětluje Martin Dutkiewič.

Co se týká míst k sezení, vzhledem k celému konceptu podniku jich nebylo třeba příliš mnoho. Cílem bylo vytvořit spot, který vyhovuje dnešní době, kdy dát si kávu je běžná záležitost, kterou člověk řeší několikrát denně. Pro ty, kdo se rádi v kavárně zašijí s počítačem a chtějí svůj klid, je tu balkonek nahoře. Barbara Jung k tomu dodává: „Naše pracovní poznámka byla: dole potlach a buchta, nahoře klid na práci a současně dobrý přehled o tom, co se děje dole a na ulici.”

Atmosféru kavárny kromě vnitřního vybavení určuje i hudba. S akustikou si Martin poctivě vyhrál, podařilo se mu dostat do zápůjčky reprosoustavu od Harangi sound, kterou do kavárny plánuje časem zakoupit. Reproduktory najdete v horním patře u zdi, určitě stojí za to vystoupat schody a prohlédnout si je. Harangi sound vyrábějí reproduktory na míru a Martin neskrývá nadšení: „Náš prostor je na výšku jako kostel, kde jsou varhany umístěné nahoře na ochozu, a tak jsme reproduktory stejně jako v kostele umístili nahoru. Hudba hraje v celém prostoru úplně stejně. A naprosto skvěle. U některých skladeb až mrazí, když slyšíte údery do strun.”

Punkt espresso bar je lokální kavárna v dobrém slova smyslu. Provozovatelé předpokládají, že chodit sem budou lidé, kteří bydlí kolem. Martin Dutkiewič popisuje zkušenosti z Bayerovy: „Zhruba měsíc po otevření chodí do kavárny známí a kávoví fanoušci, klidně z druhé strany města. Ti sem po čase přijdou zřídka, protože nebydlí blízko a nemají to na trase. V následujících měsících začnou chodit i lidé ze sousedství a ustálí se to. Potřebují čas, i rok, aby si zvykli. A to jsou ti lidé, kteří kavárníka živí. Hrozně hezky to rozebírá Colin Harmon v knize What I Know About Running Coffee Shops. V kapitole o ranních zvycích píše, že proměnit ranní rituál trvá člověku rok až rok a půl. Takže vyhodnotit fungování kavárny nelze třeba po pár měsících. Kavárna je hlavně o lidech, co bydlí, nebo pracují kolem, o jejich pravidelných zvycích, mají něco vyzkoušené, ví, že je to kvalitní a že se mohou spolehnout. Staví se několikrát týdně. To je cíl toho podniku. Je potřeba si počkat, protože ty zvyky trvají.”

Celý prostor disponuje velkým zázemím, o jehož využití uvažují. Pohrávají si s myšlenkou zbudovat zde pražírnu. Aby si alespoň část kávy, kterou pro své podniky spotřebují, mohli vyprodukovat sami. „Aktuálně jsme ve fázi, kdy jsme před pár hodinami otevřeli espresso bar a rozhlížíme se, co dál. Ale už teď po těch pár hodinách vidím, že je to super. Hodně lidí chodí kolem a kouká, co to tu je. Je to otázka času, než se osmělí a půjdou dovnitř,” vyhlíží Martin Dutkiewič. 

Punkt.espresso.bar

Adresa: Štefánikova 61

Architekt: Jung Architekti

Světla: Jan Novotný