Dan Merta vybral vinařství, která nabízí kvalitní architekturu 

PRAHA/BRNO - Víno a architektura se snoubí a věděli to už naši předci. O tom, jak k sobě jde kvalitní víno a špičková architektura, se budete moci přesvědčit v knize Architektura a víno CZ, kteru Dan Merta připravuje spolu s fotografem Jiřím Hlouškem. Historik architektury a umění, estetik a galerista Merta vybral z českých vinařských staveb ty, které považuje za kvalitní a inspirativní. Vybraná vinařství zařadil do připravované publikace Architektura & víno CZ, jejíž vznik můžete podpořit na crowdfundingovém portálu HitHit. 

Degustovat v příjemných prostorách totiž požitek z vína jen násobí. Své o tom ví rodák z Dobšic u Znojma a odborník na vinařskou architekturu Dan Merta, který ještě jako ředitel Galerie Jaroslava Fragnera v Praze, nejvýznamnější galerie architektury u nás, středoevropskou vinařskou architekturu prezentoval samostatnou výstavou. Pro architekty samotné jsou vinařské domy okrajovou, nicméně nesmírně prestižní záležitostí. Jak zmiňuje Josef Pleskot, autor Sonberku, každý, kdo v architektuře ve světě něco znamená, má na kontě také vinařství. A konečně pro vinaře, ať už z malých, středních, nebo produkcí velkých vinařství přináší kvalitní architektura vinařství významné zefektivnění produkce, ale díky marketingovému potenciálu také prodejní efekty. V rozhovoru Merta popisuje svoji cestu k vinařské architektuře.

Jak se ve vašem životě protknula témata vína a architektury? À propos, pocházíte z vinařské rodiny?

Pocházím z vinařské obce Dobšice, která byla delší dobu i součástí Znojma. V místech, kde dnes stojí komplex vinařství Lahofer, jsme si jako děti hrávaly a užívaly si krás místní krajiny. K vinařství mám vztah, protože můj rodný dům obklopoval velký meruňkový sad s docela dost velký vinohrad. Takže pozitivní přístup k tomuto dionýsovskému moku jsem si vypěstoval od mládí. Za druhé máme na Vysočině malou vinici s asi 50 hlavami. Takový malý meditarián na drsné vrchovině. Později, z pozice ředitele galerie Jaroslava Fragnera a kurátora výstav, jsem vnímal, že se v současné architektuře objevuje také segment velmi kvalitní vinařské architektury.

Jak jste se v rámci svého akademického působení coby historik umění dostal k bližšímu studiu tohoto odvětví architektury?

V letech 2012–2014 jsme v akademické rovině ve spolupráci s Fakultou umění a architektury v Liberci zpracovávali téma Architektura mimo centra. Hodně jsme cestovali po Evropě a s kolegy jsme se shodli, že téma vinařské architektury je důležité pro začleňování současné architektury do historické krajiny a hledání dialogu s historickou stopou v kontextu nových technologií v architektuře a stavebnictví. Měli jsme možnost několik let cestovat, a především jsme měli finanční prostředky na uspořádání mezinárodní výstavy a vydání katalogu. Téma jsme pojali v rámci střední Evropy s přesahem do Saska a do Slovinska. Vynechali jsme Chorvatsko, protože tam tehdy v tomto ohledu tolik zajímavých projektů nebylo. Můj zájem o víno a architekturu se tak velmi zajímavě skloubily. 

Můžete porovnat situaci, která u nás z hlediska architektury vinařství panovala deset let zpět a nyní? 

Když jsme v roce 2013 realizovali zmíněnou výstavu o vinařské architektuře, mohli jsme v Česku vybrat čtyři projekty, protože jich tehdy zkrátka více nebylo. Současnost je velmi inspirativní a napomáhá jednak prezentaci pití kvalitního vína a jednak cestovnímu ruchu ve vinařských regionech jak Moravy, tak i Čech.

A jak si dnes i v kontextu okolních zemí stojíme? 

Dnes můžeme hovořit určitě o deseti vinařských stavbách, které jsou i v kontextu střední Evropy na vysoké úrovni. V dobrém standardu jich je patnáct nebo dvacet. Deset let je dlouhá doba, vychází to tak na jedno vinařství za rok, přičemž dost projektů ještě nebylo realizováno nebo jsou v různé fázi příprav či realizace.

Jedno architektonicky významné vinařství za rok – je to moc, nebo málo?

To je otázka. Musíme pamatovat na ekonomickou krizi v letech 2008–2012, dále covidové roky a současnou ekonomickou recesi spojenou s rusko-ukrajinským konfliktem a energetickou krizí. To jsou významné ekonomické komplikace pro velké investice do tohoto sektoru. Když to porovnáme s Rakouskem, ani tam nevzniklo za dobu posledních 10 let dalších mnoho zajímavých vinařství. To samé platí ve Slovinsku nebo v Maďarsku. Boom tam byl cca před 15 lety. Dnes už není taková potřeba, nebo už se do vína asi tolik neinvestuje. Trh je nějakým způsobem, možná přirozeně, omezený a tolik kvalitních realizací nepřibývá. Je to souhra více faktorů.

Když se tedy vrátíme o pár let zpět, dá se říci, kdy se vinaři začali poohlížet po kvalitní architektuře?

Víno se musí někde vyrobit a estetika vinařství, to je také marketing. Vinaři si uvědomili, že potřebují víno prodat nejen prostřednictvím příběhu o vinohradu, ale že potřebují také příjemné prostředí, kde je možné víno degustovat, kde není zima a plíseň. To dobře známe z Rakouska, kde nastal boom moderní architektury před dvaceti pěti lety, kdy se vedla diskuze mezi mladou a starou generací. Vycházelo to z toho, že mladá generace vnímala, že tradiční technické zázemí pro výrobu kvalitních současných vín už nevyhovuje nebo je složité vyrábět v dostatečných kapacitách a zároveň si vyhrát s řízeným kvašením atp. Potřebné nejnovější technologie bylo třeba někam umístit. Tím se to proměnilo. Bylo třeba stavět nový typ vinařství. Když jsem byl na Sicílii, tak mě překvapilo, že mají obrovské tanky venku na přímém slunci. Technologicky pro ně není problém výrobu uchladit i v 50 °C na slunci. Nesmíme totiž zároveň zapomenout na to, že vinařský segment je součástí potravinářského průmyslu, takže i on velmi rychle aplikuje využívání nových, progresivních technologií. 

Jak to vnímali samotní vinaři, se kterými jste v okolních státech hovořili?

Když jsme jezdili po střední Evropě, tak vinaři stále říkali: Ano, máme kvalitní současnou architekturu, ale pro nás je stále nejdůležitější zpracování a prodej vína. Vedle toho si ale uvědomovali, že se současnou architekturou přijdou na jiný trh a do jiného mediálního sektoru. Tím se proměnila estetická stránka prodeje, marketingu a místa potkávání lidí. K vínu samozřejmě patří i kulinářství. Ze světa známe velká vinařství, která jsou spojená s investováním do umění, už to jsou i galerie (Francie, Španělsko, Itálie, Kalifornie). Příběh vína je stále základní materií, ale vyprávění samotné má nové roviny. Samozřejmě někteří tradicionalisté tenhle humbuk a zážitkovou architekturu nemají úplně v lásce. Ale umění, architektura a víno již od historických časů patří k sobě.

Moravští a čeští vinaři rádi, často a nezřídka úspěšně měří síly se svými zahraničními kolegy na mezinárodních soutěžích vín. Jak si v této konkurenci stojíme z pohledu architektury vinařství?

Česko je v kontextu evropské architektury již standardní zemí. Se současnou architekturou je to občas složité. Někomu se líbí minimalismus, někomu organická architektura a tak podobně. Myslím ale, že jsme dohnali evropský trend. Částečně stále zaostáváme v kvalitě infrastrukturních a společenských staveb. Můžeme vést diskuzi, zda jsou naše současná vinařství z hlediska architektury tak kvalitní jako například Sonberk. Josefu Pleskotovi se zde podařilo něco výjimečného. Nicméně Sonberk je poměrně drobné vinařství. Další hráči, kteří do tohoto sektoru dnes vstupují, potřebují daleko větší technologické zázemí. A to už je složitější disciplína. Je třeba si uvědomit, že každé vinařství má jiný kontext a jiný příběh. Není možné použít jeden manuál či vzor. Avšak díky tomu můžeme vnímat krásu jejich specifičnosti jak po stránce architektonické, tak po stránce jejich začlenění do okolní krajiny. 

Jaký myslíte, že nás čeká další vývoj? 

Těžko říci, všechno je to především o ekonomice. Podle mne boom investic máme za sebou, dnes už tolik vinařství nepřibývá. Velcí investoři už vinařství mají skoupená (viz např. J&T). Ale mohu se mýlit. Třeba se někteří investoři odkloní od velkých investic do umění, jak to bylo v době covidové, a budou se věnovat vínu. Spíše než zcela jiný architektonický výraz očekávám hledání nových funkcí vinařských budov. Jak jsem už zmínil, například přidání funkce galerie a spojení s uměním, investice do umění. Zaujalo mě také to, co jsem viděl v Chorvatsku, kde v posledních letech vzniklo několik pozoruhodných staveb. V roce 2022 jsme byli na dovolené na Istrii v okolí Šibeniku. Zrovna pršelo, a tak jsme se vypravili po vinařstvích. Jedno, taková menší stavba, zázemí pro vinařství Testament, se nacházelo na krásné planině nedaleko Jaderského moře. Ale co je na tom především zajímavé, ta planina sloužila za komunismu jako vojenské cvičiště – vojenský brownfield. Investor získal dotace a založil zde obrovské vinice. Velmi mne zaujalo, že někdo uvažuje tímto způsobem. Podobně tomu bylo v Mostě, kde vinice vysadili na hlušině z těžby hnědého uhlí. Víno tam vyrábí České vinařství Chrámce.

Když mluvíte o nových funkcích, o kterých může architekt a investor uvažovat, z tohoto hlediska jsou zajímavá poslední velká vinařství Thaya nebo Lahofer. 

Ano, pro investora by komplex tohoto typu a velikosti měl být multifunkční. Takže spíš než výrazové prostředky budou přibývat funkce. Pak je otázka, zda to bude kapacita pro 30 lidí, nebo pro 300 jako v Lahoferu. Někdo má rád intimní prostor – malé vinařství, manufakturu. Někdo má ideu vyšší kapacity. Nebo je to varianta jako u Gotbergu, který nabízí i ubytování. Člověk si chodí do chladicího boxu pro lahve vína a zapisuje si, co vypil. Následně je po noci strávené s výhledem na Mušovská jezera zaplatí. Zažíváte vinařský kraj v proměnách dne, což je velmi příjemné. S ubytováním už je ale celkový servis pro provozovatele výrazně náročnější. Podobně to má vinařství Vinice Hnanice. Investor získal peníze z EU a transformoval bývalý areál posádky pohraniční stráže do vinařské zážitkové architektury (vinařství, ubytování, restaurace, wellness). Takže zde máme i aspekt udržitelnosti a zachování paměti místa. Podobným způsobem bylo koncipováno i vinařství Thaya. Je to i jistý servis pro lokalitu Národního parku Podyjí. Estetičnost vinařské architektury je velmi subjektivní. Vinařství musí být v první řadě funkční. Co se třeba týká komplexu vinařství Lahofer, nevím, jestli se tato obrovská investice vyplatí. Nicméně spojuje výrobu vína, prezentaci a degustaci. Dále je tu jisté zázemí pro turistiku a realizují se zde kulturní aktivity. Vinařství jsou také vhodná místa pro korporátní klientelu a velké soukromé investory. Tedy místo, kde nejsou tolik vidět a kde se mohou setkávat v jistém komfortu.

Které další země stojí za návštěvu z hlediska pojetí budov vinařství?

Zajímavá je Itálie, především Toskánsko a také region Jižního Tyrolska, kde stále vznikají nová, zajímavá vinařství nebo vinotéky pro prezentaci lokálních vín. Zajímavým regionem i po stránce architektury je Sicílie, opět ve vztahu k turistickým aktivitám. Tradiční zeměmi, kde je architektura rovnocenným partnerem kvalitních vín, je Francie a Španělsko, v posledním desetiletí i Portugalsko. V kontextu současné architektury je třeba zmínit švýcarský Graubünden nebo okolí Ženevského jezera. Tam také narazíte na několik zajímavých menších vinařství, která se nacházejí v překrásných, až romantických viničních tratích. Pandemie covidu nám bohužel stopla cestu do Jižní Ameriky, takže realizace v Chile a Argentině zatím osobně neznám. Místní producenti vína převzali trend z Kalifornie (Napa Valley), kde realizovali první významné projekty na americkém kontinentu. V publikacích s tou tematikou ale naleznete inspirativní příklady i z Jižní Afriky, Austrálie a dalších regionů. 

Co vás na vinařstvích, kterým se budeme věnovat, bude zajímat?

Za pozornost stojí především různé typologie vinařství a environmentální kontext. Specifičnost zadání, důraz na detail, dialog mezi zadavatelem a architektem. Pro vinaře to bude schéma vinařství, umístění technologií, komunikační schéma. Pokud bude mít vinařství zajímavý půdorys nebo řez, tak lze prezentovat prostorový a technologický koncept. Zajímá mě, proč dané vinařství vzniklo právě tímto způsobem. Jaký byl prvotní motiv investora, jakým způsobem si vybral architekta a jak zpětně hodnotí svůj záměr snoubit krásná vína s inspirativní architekturou. 

Můžete přiblížit knihu, na které aktuálně pracujete?
Dokončujeme knihu Architektura & víno CZ, která je souborným vydání rozhovorů a textů Jiřího Hlouška a mých na téma kvalitní vinařské architektury v Česku. Publikace představí minimálně 25 realizací, vždy rozhovorem s architektem i investorem. Tento pohled je podle mého názoru unikátní. Budeme moc rádi, když naši knihu podpoříte na portálu HitHit.

Dan Merta

- narozen v roce 1963 v Dobšicích u Znojma
- absolvoval Dějiny umění a estetiku na Filosofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě
- 90. léta jako kurátor působil na Pražském hradě a v galerii Raiffeisen stavební spořitelny

1996–2008 vedoucí odboru kultury Městské části Praha 3, spoluzakládal Žižkovský masopust a Vinohradské vinobraní
1999–2008 tajemník Společnosti Jindřicha Chalupeckého
2001–2022 ředitel Galerie Jaroslava Fragnera 
2011 jedním z iniciátorů Iniciativy pro novou Prahu a Tady není developerovo
2014 zakladatel a ředitel platformy pro veřejný prostor Landscape festival
2013–2016 putovní mezinárodní výstava Architektura a víno ve střední Evropě
od 2023 pedagog FUA TU Liberec
od 2026 publikace Architektura & víno CZ spolu s Jiřím Hlouškem