Projekt jako Čtvrť Pod Hády má být i edukativní a nakazit okolí svou energií, říká krajinář Ferdinand Leffler
ČTVRŤ POD HÁDY, BRNO – Moderní rezidenční čtvrť, jež má ve městě definovat nové standardy bydlení, připravuje developer Trikaya. Ten už si dokázal vybudovat renomé díky spolupráci s kvalitními architekty a umělci třeba při revitalizace obchodního centra Futurum, již navrhli KOGAA a fasádu pojal malíř Václav Kočí. Vysokou kvalitu projektů potvrzuje i Čtvrť Pod Hády, již navrhli Architekti roku 2022 Kuba & Pilař, protože se v ní nezapomíná ani na takové důležité části, jako je zahradní architektura, zde konkrétně v podání hvězdného krajináře Lefflera.
Nová obytná lokalita se bude nacházet v areálu zchátralé a nevyužívané továrny Ergon v Brně-Maloměřicích. Čtvrť přinese ideální mix typů komunitního a individuálního bydlení, včetně zázemí pro služby. Bytové domy utvoří centrální náměstí s obchody v přízemí. Komornější bydlení zajistí viladomy, kdy každé ze tří pater bude rozděleno pouze mezi dva, maximálně tři byty. Inovativním typem bydlení budou klastry – polouzavřené menší bytové celky s vlastním dvorem, který umožňuje prolínání soukromých a veřejných prostor, interakci mezi rezidenty a budování sousedské komunity.
Bezprecedentní důraz je kladen na ekologický ráz projektu. Budoucí obyvatelé čtvrti budou čerpat energii z dostatku zeleně ve veřejných prostranstvích a z možnosti aktivního trávení volného času. Oproti tomu automobilová doprava bude upozaděna tak, že se auta dostanou pouze na nejnutnější obvodové komunikace a v maximální míře se skryjí v podzemních garážích. Díky tomu vznikne bezpečný centrální prostor se zelení a pěšími uličkami.
Co očekávat od kvalitní zahradní architektury, jaký může mít dopad na naše prostředí a vlastně i kvalitu života, jsme se zeptali Ferdinanda Lefflera v jeho atelieru Flera. „Proměnlivost venkovního žití je potřeba. Střídání atmosféry, kdy na jedné straně máte volný prostor a jste v kontaktu s nebem a na druhé prostor plný stromů, kde se schováte před sluncem do stínu. Zahrada vám umožňuje kontakt s nebem, sluncem, větrem, půdou, dopřejte si ho. Venku máte zažívat něco jiného, než když jste doma. Když venku prší, má člověk zmoknout. Není nutné ze zeleně dělat velký cirkus. Zeleň je nejlepší v tom, že zůstává zelení, že strom je stromem a nabídne to, co procházka lesem. To je to nejzásadnější. Když se to přepálí a každý koutek je naplněn nějakou zábavou a aktivitou, tak se vytrácí klid, který je pro mě osobně nejzásadnější záměr, který chceme do místa vnést, zvýraznit. Představte si, odkud tam budou lidi jezdit. Z města,” uvádí rozhovor Ferdinand Leffler.
Čtvrť Pod Hády bude modrozelená čtvrť, má tedy šetrně zacházet s vodou. Jak to bude fungovat?
Začíná to dobře zpracovanou půdou. Chráníme ornici, aby se z ní nestala nepropustná vrstva. Musí si zachovat své původní vlastnosti, musí zůstat propustná. Je důležité navrhnout druhy rostlin, které potřebují vody minimum a nemusí se moc zalévat. Nebude tam moc trávníku, zato tam bude hodně suchomilných trvalkovo-travinných společenstev. V neposlední řadě je důležité zadržování dešťové vody v krajině. Tam, kde voda spadne, by se měla ideálně i vsáknout a spotřebovat, proto jsme sem kromě jiného navrhli i dešťové záhony, což jsou průlehy, do kterých stéká voda i z komunikací a pomalu se vsakuje do terénu. To je trend z Kodaně, který rádi používáme. Nese s sebou specifika údržby, nesmí se v zimě třeba solit, ale funguje to perfektně a moc hezky to vypadá.
V návrhu rozlišujete veřejný prostor, poloveřejný a soukromé zahrady, co to bude znamenat v praxi?
Poloveřejné jsou vnitrobloky, jsou trochu zapovězené lidem zvenčí, ale nejsou zabedněné, aby se tam dobře dýchalo. Soukromé jsou předzahrádky bytů, ale úplné soukromí v rámci tak velkého projektu je diskutabilní. Je to trochu kodaňský typ soukromí, kdy máte zahrádku, kam vám nikdo nevleze, ale nebude nikdy uzavřená, protože by to neslušelo celkovému prostoru.
Je to trochu test společnosti, jak si stojí. Co funguje v Kodani nebo Amsterdamu, kde lidi úplně v pohodě koexistují z piedestalu své terásky dohromady s kolemjdoucími, zatím v Československu úplně nefunguje. Ale jinak to s těmi domy nejde. My vycházíme z toho, že i kdyby si lidé večer jen vyšli se sklenkou vína a koukli se na oblohu, je to fajn bonus. Nečekáme, že to bude takové to české zahradnické „když mám tu zahrádku, ať mi tam nikdo nevidí, zabedním se”. Navrhujeme moderní typ bydlení.
Pak jsou tu náměstíčka prodyšná i pro lidi přicházející zvenčí, to by měl být doplněk celého projektu, který nabídne prolnutí starousedlíků s novými. To je věc, která je zrovna ve spomínané Kodani velké téma. Tam nedovolí začít stavět projekt, dokud neprokáže, že má přínos pro celé město. To je otázka, kterou si moderní developer musí klást a my jsme si ji tady kladli. Je pro nás důležité, aby byl tento projekt přínosem pro celé Brno.
Jaký je zde přínos pro Brno?
Kultivovaný veřejný prostor a inspirace. Ve finále ovlivňujete voliče a to, co budou chtít po svých politicích. Když uděláte dobrý veřejný prostor, tak po něm budou volat i jinde a říkat, podívejte se, jak je to udělané, proč to nejde i u nás. Nejdřív je lidem nutné ukázat, co je možné, aby si o to řekli. Veřejný prostor bude průchodný pro návštěvy, bude napojený na infrastrukturu celku, budou tam retaily, kavárničky, takže další možnost, kde se dá kvalitně trávit volný čas.
Jaké druhy stromů ve čtvrti vysadíte?
Stromy jsou další aspekt projektu, který by neměl chybět a jsem rád, že nám tu nechybí, protože ovlivňuje mikroklima. Dostali jsme jich tam násobně víc, než se obvykle dává. Důležité je zase zajistit technologicky kvalitní růst každého z nich. Bavíme se tam o podzemních garážích a konstrukcích, takže musíme být v neustálém kontaktu s inženýry, aby každý strom dostal to, co potřebuje k dobrému růstu.
Sázíme stromy, které jsou co možná nejméně náročné. To, co opravdu roste v okolí. Trochu si pomáháme, že si třeba vezmeme kultivar, který se na podzim barví trochu výrazněji, aby tam byla ta špetka, ale nenápadná. Nesáhl bych po kultivaru, který má velké žluté listy přes rok, nebo by kvetl výrazným velkým květem. Veřejné prostranství i v tomto projektu má mít zklidňující účinky. Potom, co se vrátíte z města, které tepe v rychlosti, tak se uklidníte a jste rádi, že jste doma. Stejně jako soukromá zahrada by vás i tato zeleň měla uklidnit. To zeleň umí.
Kromě klasických kmenných stromů s velkou korunou tady pracujeme s vícekmeny. Pomáhají nám v členění prostoru, takže vznikají zákoutí, vnitrobloky, kde se budou moct lidi schovat. Zelení projdete, nebo se podíváte z okna a cítíte se dobře. Stejně tak jednotlivec, který chce být chvíli sám, si tu najde pro sebe ideální místo.
Jak se do návrhu propisuje blízkost Moravského krasu?
Rozhodně s tím pracujeme, co se týče složení zeleně. Nejbližší nástroj, s nímž jako krajináři pracujeme, je, že si vypůjčíme, co navazuje z okolí na Hády a pokračujeme s tím dál. Nepřijdeme tam s exotickými dřevinami, ginkgem, katalpou, ale bereme, co je kolem. Musíme respektovat podnebí, vysychavost půdy a podobně. Tematicky na kras nenavazujeme, ale landscapově, složením zeleně ano.
V sortimentu máme namyšlené javory, duby, borovice, jasany, smíšené lesy, které jsou kolem. V podrostech máme efeméry jako různé typy bledulí, přes sasanky, spíše suchomilná luční travinová společenstva, která najdete v okolí, protože jedním z aspektů je i minimalizace spotřeby vody. Hledali jsme společenstva, která to zvládnou bez výrazných dalších zásahů.
Plánujete nějakou speciální rostlinu?
Ne, já to nedělám. Čím jednodušší a odolnější dřevina tím líp. Tlak urbánního prostředí je tak velký, že i rostliny, které to dávají v přírodě bez problémů, jsou tady ve stresu. Navíc na konstrukcích jdeme do nejobyčejnějších kultivarů. Ve finále je jedno, jestli to kvete o týden méně, ale je důležité, aby to vypadalo vitálně po celý rok, a to nás i vede při konceptu zeleně.
Ve čtvrti bude na střechách fotovoltaika a především zeleň, co tam bude růst?
Budou to intenzivní pobytové střechy i extenzivní zelené střechy. Střešní zeleň rozhodně prosazujeme i z toho důvodu, aby se dešťová voda vsakovala v místě, kde naprší. Než projde substrátem na zelené střeše, spousty se jí vypaří zpátky, což chcete. Aby se udržela tam, kde spadne. Jen minimum při přívalových deštích skončí v dešťových záhonech a retenčních nádržích. Střešní zeleň zpomalí průchod vody a bezvadně izoluje. Já mám zelenou střechu na garáži a sauně a je to nejlepší tepelná izolace.
Chcete dosáhnout dojmu, že je vaše zeleň v místě dlouho, jak se vám to podaří?
V základě to umí už trvalko-travinné záhony, které za rok narostou tak, že vypadají, že jsou tam dlouho. Jsou to krásná rozjetá společenstva. U stromu je třeba zvolit druhy, kterým se bude dařit a porostou před očima. Kdybychom sadili magnolie nebo jiné princezničky, budete je hypnotizovat tři roky, než něco udělají. Když vysadíte pořádný javor babyku, poroste před očima, a to přesně chceme. Plus máme oblíbenou techniku sadit ze stejného druhu různě staré stromy. Když děláme skupinu, namixujeme třeba tři různá stáří, a to pak vypadá daleko přirozeněji.
Pozorujete ve městech nějaké problémy, kterým se ve Čtvrti Pod Hády chcete vyhnout?
Sociální aspekt – otevřenost projektu vůči veřejnosti. Západ má velký náskok ještě v tom, že se v takových projektech snaží míchat dohromady sociální skupiny. U nás se zase ve městech nadužívají dětská hřiště. Je to líbivé, nesmí tam chybět, ale není to jediná věc. Naopak se nemyslí na teenagery, to je velká chyba. Pro řadu politiků jsou problematičtí, protože tam budou akorát kouřit.. To je docela možné, ale i tak jim máme udělat vhodné prostředí, ať je hezké, kultivované a příjemné. My tady na teenagery myslíme taky.
Je nutné si klást otázku, pro koho ten projekt děláme? A to tu budeme ladit až do sázení kytek. Kdo jsou ti klienti, kteří tam budou bydlet, co chtějí? Všechno se mění tak strašně rychle, před dvěma lety bychom tu navrhli něco úplně jiného než dnes. Ten společenský vývoj je tak turbulentní.
Dohadoval jsem se třeba s architekty ohledně městských zahrádek. Bavily mě, když jsem studoval, setkával jsem se s nimi v New Yorku, viděl jsem je v různých městech, ale v určité fázi mi prostě došlo, že neslouží celé společnosti. Je to záležitost pro pár jedinců a ostatní to nezajímá. Developer si odškrtne, že má v projektu městské zahrádky, to je sice hezké, ale pokud je záměr udělat prostor a veřejnou zeleň pro všechny, pro co možná nejširší skupinu lidí, tak to určitě neznamená věnovat 200 m2 zahrádkám.
To je jeden příklad za všechny. Všichni si přejeme, aby to bylo nadčasové. Byly tu různé trendy od dětských hřišť přes lavičky s USB porty, ale to jsou všechno manýry, které přejdou. Co funguje pořád, je pěkná svěží zeleň, příjemná atmosféra, pohodlné sezení, sezení pod stromy, a to jak pro jednoho, pět i deset.
Ve Čtvrti Pod Hády taková místa máme. Ve vnitroblocích jsou pergoly. Když tam bydlíte, vaše dítě má třeba narozeniny a přijde vám dvacetičlenná rodina, která to s vámi chce strávit, přesunete se do vnitrobloku svého domu. Zamluvíte si to místo a užijete si tam narozky včetně barbecue. Pak po sobě uklidíte a vrátíte se do bytu.
Je hezké umět nakombinovat multifunkci toho, co nabízí zahrada. Máme tam hamaky, houpací sítě, sympatický detail, který skoro nic nestojí. Když tomu uděláte pěkné prostředí, kam si můžete jít lehnout s knížkou, je to k nezaplacení. Nechybí tam soustavy laviček, petangové hřiště a další.
Co chystáte pro teenagery?
Pojďme se bavit, co je vlastně baví. Chceme do toho dostat umění. Zastupujeme asi 30 českých umělců a děláme s nimi sympozia. Nemusí tam nutně být sochy natrvalo, ale mohou se tam točit a střídat. V průběhu roku se budou měnit tři čtyři místa, kde se to osvěží uměním a přiblížíme je mladým lidem. Tak jako má zeleň být stabilním usebráním se v prostoru, umění naopak má rozvířit fantazii, možná otevřít společenská témata.
Pak jsou to různé typy pohodičkového sezení. Mám doma puberťáky, tak koukám, co je baví. A je prostě baví si někde v pohodě posedět, poklábosit, být jen tak. Jsou dospělí, chovají se jako dospělí a zároveň chtějí mít svůj prostor, kde jim nikdo nebude říkat, co mají právě dělat a jak. Je to o prostoru, kde se nebudou cítit nepatřičně a kde i tou prací s uměním naznačíme, že je to pro ně, že je to mladý příjemný svět.
Dnes se teenageři klasicky odmáznou tím, že se udělá U rampa. Ale kdo to umí. Zlomek lidí umí jezdit na skatu v U rampě. Chci, aby tam měli prostor, kde si můžou pustit muziku, pobýt chvíli spolu, kde to není zakázané.
Věnovali jste se v návrhu taky osvětlení?
Osvětlení bude zajímavé téma celého projektu. Nesmí být podceněné, ať je tam večer příjemná ambientní atmosféra, nejen orientační body. Ať tam člověk může být a cítit se vítaný. Hezky se to říká, ale pořád řešíte i soukromí, aby to někoho jiného neotravovalo. Ještě na škole jsem na Jižní město vyprojektoval osm pingpongových stolů. Řada lidí byla ráda, ale potom senioři, kteří bydleli poblíž, úplně rádi nebyli, protože je to rušilo. Tohle všechno člověk pořád musí brát v potaz.
Světla budu v teplejším barevném spektru. Dnes umí i LEDky parádní nažloutlý tón. Dobré téma je světelný smog. Ruku v ruce s dobrým nasvícením jde i respekt k přírodě, hmyzu a ptákům. Diverzita a použití lokální zeleně, průlehů a záhonů všechny nahrávají tomu, aby tam hmyz a ptáci chtěli být. Takže s osvětlením pracujeme jako s prodloužením dne, ne jako světlou nocí a řešíme programovatelné osvětlení, které je v tomto šetrné.
Ferdinand Leffler se narodil v Kadani roku 1978. Vystudoval krajinné plánování a zahradní inženýrství na ČZU v Praze a roku 2009 založil ateliér Flera. Za realizace v Česku i zahraničí získal s ateliérem mnohá ocenění a věnuje se popularizaci oboru. Vydal knihy Žijte ve své zahradě a Zelené pokoje, vede několik online kurzů a chystá se premiéra třetí série pořadu Ferdinandovy zahrady na České televizi.
