Coldplay slaví 25 let hitu Yellow: Pantone vybarvilo schody na žluto a připomnělo úlohu barev ve veřejném prostoru

LONDÝN – Schody září všemi odstíny žluté. Od světlejších postupně přecházejí k plnějším, saturovanějším – po vzoru gradace skladby Yellow od Coldplay. Jedna z nejslavnějších kapel na světě ve Wembley Parku uspořádala rekordní desetidenní turné na počest 25 let od vydání skladby Yellow (žlutá), která ji proslavila.

Osmapadesát schodů vypráví příběh písně pomocí úplně jiného média – barvy. Odborníci z Pantone Color Institute vybírali odstíny podle melodiky skladby, kterou tak můžete doslova prostoupat. Motivy písně a jejího textu používají žlutou barvu jako symbol naděje a jasné budoucnosti – barva zde tedy vyjadřuje především emoce.

Singl, který Coldplay vydali v roce 2000, má nyní i vizuální podobu nazvanou Yellow 25. Ta pracuje se stejnými motivy. „Barva, stejně jako hudba, je velmi emotivní formou komunikace. Inspirovalo nás prozkoumat, jak mohou zvuk a barva společně vyjádřit pocit z ikonické skladby Yellow a jak lze emocionální cestu této písně vizuálně ztvárnit prostřednictvím schodů ve Wembley Parku,“ uvedla kreativní ředitelka Pantone Color Institute Jane Boddy.

Slovo yellow bylo na začátku použito spíše jako stafáž, kterou si zpěvák Chris Martin pomáhal při vymýšlení textu k melodii kytaristy Jonnyho Bucklanda. Ve studiu se totiž nacházely Zlaté stránky (Yellow Pages). Píseň údajně vznikla za jediný den, slovo yellow zůstalo a díky doplnění textu získalo i daleko hlubší význam, přestože podle zpěváka původně neznamenalo vůbec nic.

Barvy ve veřejném prostoru

Měli byste ze stoupání do žlutých schodů větší radost než z těch šedých? Účinkům barev, zejména jejich použití ve veřejném prostoru, se věnuje celá řada studií. Podle všeho už staří Římané používali barvy ve veřejném prostoru velmi vědomě – především červenou a zlatou, obojí značící sílu a prosperitu. Ve středověku paletu měst často určovaly dostupné materiály, tudíž byla zbarvená do zemitých tónů. Naopak v období renesance si barvy svou cestu do veřejných prostor opět nacházely.

Dalším historickým zlomem a odklonem ke škále šedé byla industriální revoluce. Vlivem znečištění se do šedi halilo i nebe, a kvůli restrukturalizaci měst a urbanizaci přibývaly stavby utilitárního charakteru. Toto vychýlení na začátku 20. století vedlo k úvahám nad barevnějším a zdravějším veřejným prostorem.

Výzkumy shodně dokazují, že barvy mají vliv na náladu, chování a kognitivní schopnosti. Například města jako Kodaň nebo Singapur do veřejného prostoru plánovaně vnesla více zelené a modré, které podporují pocit klidu. Tento efekt potvrdila i následná šetření mezi obyvateli.

Teplé barvy jako oranžová a červená umí navodit živější náladu, zároveň ale podněcují pocity stresu. Žlutá je podobně jako ve skladbě Coldplay vnímaná jako nadějeplná, ve větších plochách však může vyvolávat i úzkost. Proto se často používá spíše v roli akcentu.

Grafický šum a úbytek barev z každodenního života

Barvy bývají ve veřejném prostoru užívány i méně koordinovaně – zejména skrze outdoor reklamu. Poutače, výlohy, loga, bannery, obrazovky a displeje soupeří o pozornost kolemjdoucích. Výsledkem je však často vizuální smog, který města v lepším případě regulují grafickými manuály, v horším vůbec.

Možná i kvůli nekontrolovanému množství reklamních materiálů začaly být barvy vnímány spíše jako rušivý či dětinský prvek. Nejrozsáhlejší studie Science Museum Group porovnávala použití barev na několika tisících objektech vzniklých za poslední dvě století. Zatímco na začátku 19. století tvořily bílé, šedé a černé odstíny jen 15 % celku, dnes dominují.

Z dat tedy vyplývá, že se barvy z každodennosti postupně vytrácejí. Přispěl k tomu i odklon od přírodních materiálů směrem k plastům. Studie však odkrývá i nuance – například mírný návrat saturovaných barev od 60. let až do současnosti.

Co se interiérů týče, některé tradice – například japonská – pracují s neutrální paletou dlouhodobě, zatímco v severském designu, známém svými tlumenými tóny, jsou barvy v posledních letech na vzestupu, byť často jen v podobě doplňků.

Začíná mít náš život šediny?

Současným trendem snad ve všech oblastech je minimalismus a neutrální barevná paleta. Často je spojovaná s exkluzivitou a statusem značky, zatímco výrazné barvy bývají vnímány jako dětinské nebo masové. Někteří odborníci tento jev označují jako „šedivění světa“ – lze ho pozorovat v grafice, brandingu, módě, designu i architektuře.

Podobné tendence najdeme i ve filmu nebo fotografii, kde převládají desaturované palety. Stejně tak v automobilovém průmyslu ustupují barevné laky bílým a šedým odstínům.

I když celkové zastoupení barev klesá, studie zároveň ukazuje, že palety jsou rozmanitější než dříve. Otázkou je, zda náš odklon od barev není hlubší výpovědí doby. Možná v přehlceném světě prahneme po tichu – alespoň po tom vizuálním. Nebo se současné společnosti nedaří s barvami nakládat tak, aby veřejnost dokázala ocenit jejich přínos.

Budoucnost bez barev, lidé bez nálady?

Co by se podle dostupných poznatků o barvách mohlo hypoteticky stát, pokud by lidé vývoj barev včas neupravili? Monochromatická prostředí mohou mít z dlouhodobého hlediska negativní vliv na náladu dospělých, ovlivňovat dětský vývoj a vést ke kulturní uniformitě, která připraví místa o jejich jedinečný charakter. Jak to už ale ve společnosti bývá, mohou se objevit rebelující skupiny a proudy, které budou působit jako vyvažující síla.

Zdroj: wembleypark.com, pantone.com, 

"Colour & Shape: Using Computer Vision to Explore the Science Museum Group Collection" by Dr. Cath Sleeman, published on the Science Museum Group Digital Lab blog on October 15, 2020.