Colaniho auta jezdila budoucností už v 80. letech. Vítězila v aerodynamice i provokaci

Psal se rok 1981, když vůz Colani 2CV překonal světový rekord ve spotřebě paliva – na 100 kilometrů postačovalo neuvěřitelných 1,7 litru benzinu. Luigi Colani toho docílil díky svým vědomostem nabytým celoživotním zkoumáním aerodynamiky. Té podřizoval také tvarosloví vycházející z přírody – na svět tak přicházely křivky, které jakoby vypadly z dálné budoucnosti, ač jsou dnes už desítky let staré.

Německý vizionář změnil svou unikátní perspektivou pohled na design nejen v automobilovém průmyslu – sám se ale za designéra nepovažoval. Vystudoval sochařství a malbu, už tehdy se zajímal o design aut a bylo mu jasné, že k proniknutí do tohoto odvětví bude zapotřebí víc než sochařského umu. Proto přidal ještě studia aerodynamiky na francouzské Sorbonně. Vědomosti dále rozvíjel při výzkumu ultravysokých rychlostí v oblasti létání, poté se přesunul na zem ke dvoustopým vozidlům. Tehdy se také zrodil jeho obdiv ke tvarům vyskytujícím se v přírodě, zejména u těl obratlovců, u kterých šly aerodynamické vlastnosti dobře pozorovat.

Často se inspiroval pod hladinou i ve vzduchu. „Měli bychom mít na paměti fakt, o kolik lepší je pavučina než jakákoli nosná struktura vytvořená člověkem. Z nadřazenosti přírody můžeme vycházet při řešení problémů. Kdykoli se s nějakými novými potýkám, jdu se podívat kolem sebe, jestli už staletí nejsou náhodou vyřešené,“ píše designér na svých stránkách.

K návrhům Colani nepřistupoval na popud inspirace, nýbrž frustrace. Jak sám říkal, cítil se více než neuspokojený předměty, které jej obklopují. To pak zažehlo jiskru pro nápad a jeho zhmotnění. Návrhy nabývaly také radikálně oblých tvarů, čímž vyčnívaly už v době svého vzniku, dosud ale nenašly sobě rovné. Colani často prohlašoval, že není příliš náročné vyčnívat, jelikož se ostatní designéři bojí prošlapávat cestu do neznáma. Za konzervatismus kritizoval především Evropu a Spojené státy. Nemalou část kariéry strávil v Asii, především v Číně a Japonsku, kde cítil větší pochopení. Tamní odvětví oceňoval za pohotovost, preciznost a dobrou návaznost na průmyslovou produkci, která mu jinde chyběla.

Design, který ovlivnil největší automobilky

Na první pohled návrhy zaujmou výraznými oblými křivkami, které spíš než estetické funkci vycházejí z té aerodynamické. Colani je nazýval „biodynamické“, podle něj měly lepší vlastnosti než ty tradiční. Za jeden z nejvýstižnějších příkladů je pokládán Kitchen Satellite z roku 1969 – můžete hádat, ano, je kulatý.

„Země je kulatá, všechna nebeská tělesa jsou kulatá; všechna se pohybují po kruhových nebo eliptických oběžných drahách. Stejný obraz kruhových minisvětů ve tvaru zeměkoule, které obíhají kolem sebe, nás provází až do mikrosvěta. Kulaté tvary nás dokonce vzrušují v erotice související s rozmnožováním druhů. Proč bych se měl přidat k bloudící mase, která chce, aby vše bylo hranaté? Budu se řídit filozofií Galilea Galileiho: můj svět je také kulatý,“ nechal se slyšet Colani. Svou estetikou se snažil propojit svět přírody s tím uměle vytvořeným.

Už od počátků kariéry spolupracoval se světovými automobilkami jako Fiat, BMW, Volkswagen nebo Alfa Romeo. Za design Fiatu 1100 získal ocenění Zlaté růže. Návrhářský zájem projevil také v oblasti vodních plavidel nebo vesmírných lodí. Všechny designy z jeho dílny spojuje snaha o co největší zestručnění s důrazem na efektivitu pohybu. Colani byl velmi produktivní designér, přesto se mnoho jeho návrhů – zejména těch objemnějších – nedočkalo produkce. Poznatky o oblých tvarech ve vztahu k aerodynamice ale otiskl svou stopu do všech současných vozidel, která z jeho práce více či méně čerpají.

Ruku v ruce s vizionářskými formami s nebývalými aerodynamickými vlastnostmi šly také inovativní materiály, po kterých se německý designér nebál sáhnout. Na začátku své kariéry – v padesátých letech – začal pracovat se sklolaminátem, ze kterého později vyrobil jediný závodní automobil ze sklolaminátu na světě. Ať už ale navrhoval auta závodní, či osobní, pokaždé – jak už bylo řečeno – se snažil o co nejvyšší efektivitu, kterou za jeho života automobilky prý stále nepřijaly.

Colaniho charakteristický vizuální jazyk se od šedesátých let začal propisovat také do objektů každodenní potřeby – navrhoval spotřebiče nebo například čajové sety. V sedmdesátých letech redesignoval vůz pro tým Eifelland Formula 1. Do let osmdesátých se datují začátky jeho angažovanosti mezi japonskými designéry – navrhl například fotoaparát pro Canon, za který získal ocenění. Založil kancelář v Bernu ve Švýcarsku, která se později rozšířila o pobočky v Brémách a Toulouse. Celoživotně učil – na několika místech v Asii a později i v Brémách. V roce 1991 se mu se speciálně upraveným Ferrari podařilo prolomit světový rekord na závodech Bonneville Speedway.

Zbytek devadesátých let a začátek nového milénia se nesl především v duchu výstav a navrhování menších objektů – dokonce i šperků, brýlí, policejních uniforem nebo hudebních nástrojů. Pro automobilku Volvo vedl projekt Life on Board, pro který vznikl futuristický model auta. Byl velmi produktivní až do samého konce života. Jeho kariéra čítá necelých šedesát let.

Luigi Colani, Story Cars, wikipedia.org,