Chatou v národním parku svedli architekti vnitřní boj mezi touhou být vidět a snahou zapadnout do přírody
- 19. srpna 2026
- Realizace
- autor: Jan Gerych
- Foto: Sebastian van Damme
NIZOZEMSKO — Bývalý vojenský prostor dnes spadá pod národní park De Hoge Veulwe. Spolu s jeleny, liškami, ptáky a dalšími živočichy se tam teď přes léto jezdí rekreovat také investor chaty od arnhemských JCR Architektů. Ti se v jejím návrhu pokusili sloučit dva zjevně neslučitelné požadavky – šetrnost k okolní přírodě a architektonický výraz.
Chata v národním parku má být především nenápadná. Proto je částečně zakopaná do země a z jedné strany ji kryje zarostlá zelená střecha. Zapuštění do země má praktický rozměr – chrání před teplem a chladem, takže snižuje energetické nároky. Efekt umocňuje zatravněná střecha, jež funguje jako energetický nárazník dále zmírňující kolísání teplot. Celkovou šetrnost chaty má stvrdit volba přírodních stavebních materiálů cirkulárního původu.
Z druhé strany však chatu tvoří filigránová stěna se skleněnou fasádou a akcent nablískaného pilíře působivě protínajícího celou stavbu. Velkoformátové skleněné plochy zajišťují jistě strhující výhled z chaty, v hloubi přírodního parku však budou mít na svědomí spousty ptačích životů, pokud si majitelé skla odpovídajícím způsobem nepolepí. Nic na tom nezmění ani zmíněný betonový pilíř, jenž v sobě ukrývá prohlubně právě pro ptáky a netopýry a v úrovni země taky prostor pro doupě většího zvířete. Pilíř je opláštěn lesklým hliníkem, takže je otázkou, jestli se k němu potenciální zvířecí obyvatel vůbec odváží, potažmo jestli přistoupí na tak blízké sousedství s lidmi. Pravděpodobně půjde jen o architektonický výstřelek.
Lidé se do chaty dostávají ze zarostlé strany kovovým poklopem ve výši pasu, vchod vede dolů do země. Při vstupu se odhaluje vzdušný interiér, sklon střechy vede pohled ke korunám okolních stromů. Interiér určují syrové materiály pohledový beton a dřevo. Beton tvoří podsadu do úrovně povrchu země, doplňuje jej kuchyňský nábytek z březové překližky. Střechu podpírají borové pilíře a útulné dřevěné výklenky zasazené do prostoru vytváří ložnice, které i přes převládající průhlednost zajišťují jistý stupeň soukromí.
