Český kancelářský boom už se nikde nezopakuje, říkají architekti Perspektiv

Duben 15, 2021 | autor: Jan Gerych | Foto: Mojmír Bureš

Studio Perspektiv má za sebou oceněné zakázky na kanceláře nadnárodních firem, propagují technologii dřevostaveb ve větším měřítku, než je u nás zvykem a rozšířili svoje zaměření i na veřejný prostor.  

 

Praha – Zakladatelé Perspektiv Martin Stára a Ján Antal dokázali za 6 let vybudovat studio ověnčené řadou cen včetně German Design Award. Vedou tým 21 lidí v kancelářích v Praze a Bratislavě a řeší od grafického, produktového a interiérového designu po architekturu a urbanismus. Bavili jsme se o specificích českého a slovenského trhu, proč se u nás mohou stavět dřevostavby jen do 12 metrů a co si přejí k šedesátinám.

Jak definujete svůj styl?

Martin: Vytváříme prostor na míru, možná nemáme úplně vyhraněný styl, ale náš přístup by se dal popsat jako racionální. Když se podíváte na architekturu, kterou děláme, je to z ní zřejmé. Nesnažíme se porušovat psaná pravidla, snažíme se vytvořit dobrý základ.

Ján: V architektuře jsme hodně kontextuální, reagujeme na prostředí, do kterého projekt zasazujeme. Co se týče interiéru, tam se nebojíme experimentovat a zkoušíme nové možnosti. Architekturu bereme jako službu. Klientům vytváříme prostor na míru, snažíme se pochopit jejich potřeby a pak přinášíme řešení. Nebojíme se barev, minimalismu, industriálu, rádi zkoušíme nové věci.   

Jak „poznáváte” své klienty?

Martin: Okamžitě. Máme klienty, s nimiž jsme přátelé a máme přesah i mimo architekturu. Daří se nám to ale i u větších klientů, kdy překračujeme formální vztahovou rovinu. Pak máme i čistě pracovní vztahy, které jsou orientované jen na projekt. Za všech okolností si ale s klientem musíme rozumět. Snažíme se pochopit podstatu věci – to je otázka zadání, ale pak při samotném řešení občas dokážeme být i tvrdohlaví a umíme si prosazovat to, co považujeme za správné. Naše názory si však dokážeme obhájit.

Ján: Jsme s klienty dost intenzivně v kontaktu, setkáváme se jednou za týden, čtrnáct dní. 

Martin: Už na začátku jim říkáme, že se stanou součástí týmu. Bez nich by ta věc prostě nevznikla. Nemáme rádi takové to překvapte mě”, vždyť jde o jejich interiér, ve kterém budou žít či pracovat.

Ján: Klienta také neudržujeme v nevědomosti, třeba že bychom si vzali tři měsíce na rozmyšlenou a pak něco přineseme. Ty tři měsíce trávíme právě s klientem.

Martin: Rozsah našich projektů je velmi široký, a i v tom je práce zajímavá a baví nás. Nemáme monotónní projekty a nemáme monotónní klienty. Teď máme novou zkušenost, pomalu se rozbíhá spolupráce s Prahou 3. Klientem je veřejnost, zastoupená městskou částí. To jsme zatím ještě nezažili. Naše práce s klienty se proto nedá úplně generalizovat. Mezi našimi projekty jsou i soukromé byty, kdy víme i to, co má ten člověk ve skříňkách v kuchyni, proto mu ji musíme také správně navrhnout.

Jste česko-slovenská firma, liší se čeští a slovenští zákazníci?

Ján: V Česku působíme o dost déle než na Slovensku, takže nám už funguje systém referencí a klienti za námi přicházejí s jasnou představou o tom, jak spolupráce s námi funguje. Je tu daleko větší respekt k práci a důvěra v práci architekta. Na Slovensku jsme ještě relativně mladí, nemáme tam tolik dokončených realizací a dostáváme se k různorodé klientele. Trochu jinak tam fungují představy o spolupráci. V počátcích narazíte na různé typy lidí, s narůstajícím počtem realizací ale věříme, že se klientela bude formovat i na Slovensku.   

Martin: Je to trochu generalizační otázka – Češi – Slováci. Má to řadu podskupin. Ale slovenský trh je výrazně jiný než český. V Česku, dle našich konkrétních zkušeností, je už zvykem platit za službu architekta. Klienti chápou, co dostanou, a vědí, že do kvality je třeba investovat. Na Slovensku pořád hodně zápasíme s neudržitelnou snahou ušetřit na každém členovi celého projektu. Chybí tam určitý nadhled. V případě velkých projektů naopak máme zkušenost, že klienti bývají velkorysejší. Záleží, jestli se bavíme o soukromé klientele s byty, tam Česko vede, ale u větších projektů jsou na Slovensku zase jiné příležitosti. Rozhodně se dá říct, že jsou mezi zeměmi velké kulturní rozdíly a každá má svá specifika. 

Obecně, ale můžeme říct, že v Česku se nám daří víc. Na Slovensko se nám zatím nepodařilo úplně prorazit, přestože tam máme i velké projekty. Vnímají náš spíš jako pražský ateliér působící na Slovensku, což už samo o sobě má svá specifika. 

Mají české a slovenské firmy vyjasněnou identitu a požadavky na design kanceláří tak jako nadnárodní společnosti?

Ján: České firmy už ve většině případech přerostly stav, kdy za každou cenu musí svoji brandovou identitu tlačit do interiéru. Je to postavené spíše na kultuře společnosti. Na Slovensku firmy často ještě nejsou tak vyspělé, tím pádem se to snaží dohánět vizuální stránkou věci – loga, barevnost, efekt hlavně navenek.

Martin: Na druhou stranu třeba spolupráce s firmou Websupport byla jedna z nejlepších, kterou jsme měli a přerostla ve spolupráci, která pokračuje doteď i v Česku. Rozhodně můžeme říct, že kancelářský boom, který v Česku proběhl, je naprosto unikátní. Pokud se bavíme o příležitostech v mezinárodním měřítku, tak všichni říkají, že to, co Češi mají v kancelářích v poměru k velikosti trhu, se nikde nezopakuje. Ani v Rakousku, ani v Německu a rozhodně ne třeba ve Francii. Češi byli v jeden moment velmi progresivní a my jsme se s tou vlnou dost svezli.

Ján: Vliv má také to, že Praha je stejná IT mekka, jako je třeba Brno. Na Slovensku firmy ještě nemají takovou potřebu investovat do kanceláří. Vystačí si s nějakou grafikou a neinvestují do funkčního a pěkného interiéru.

Martin: V Česku je v IT prostředí nulová nezaměstnanost, tím pádem jsou kanceláře jedním z nástrojů, jak lidi přesvědčit, aby k vám šli pracovat.  

Jaké moderní technologie v práci používáte?

Martin: Všechny.

Ján: Experimentujeme se všemi, máme je, baví nás to, trh v tom má budoucnost, ale rozvíjí se pomalu. Často to ještě nemá úplně praktické využití, je to spíš zábava na hraní.

Martin: Když jsem začínal, šel jsem od rýsovacího prkna, tužky a perka. Pak se začaly objevovat první programy, 3D se nepoužívalo, vizualizace dělalo pár geeků. Mezi nástroji, které se používaly dříve a dnes, uběhlo hodně času. Stavebnictví je ale velmi pragmatický obor a snaží se dělat věci co nejrychleji. 

Ján: Celé naše studio funguje v Revitu. Zkoušeli jsme také dělat prohlídky ve virtuální realitě, ale s podivem jsme zjistili, že se v tom některým klientům dělá špatně. Jsem zvědavý, jestli se robotizace a digitalizace a BIM modely dají někam posunout. V době, kdy neseženete elektrikáře, který je schopný udělat projekt v Revitu, vám nedá velkou výhodu jít po cestě moderních technologií. Takže, abych to shrnul – technologie máme rádi, zkoušíme je, ale především proto, abychom věděli, co je nového.

Pracujete v interiérech s uměním?

Martin: Ano i ne. Baví nás oboustranná a kreativní spolupráce, na pár projektech se nám to podařilo spojit. Společně jsme navrhovali výtvarná díla. Zatím však neprodáváme umění do interiérů jako někteří architekti. S pár galeristy jsme se o tom už každopádně bavili. Baví nás zapojit třeba studenty, spolupracovali jsme na jednom projektu s UMPRUM. Jde o hodně specifickou disciplínu, svět architektury a umění je rozdílný. 

Spolupracujete s designovými značkami?

Ján: V interiérech soukromých rezidencí ano. U kancelářských projektů zkoušíme stále nové věci. Nejsme nijak zavázáni, zaměřujeme se na daný typ designu prostoru. Produkty kombinujeme tak, aby dávaly smysl a pozvedly daný prostor. Na každou věc pasuje něco jiného. V rezidenčních interiérech saháme po značkách, které máme rádi a s nimiž máme dobré zkušenosti. Díky tomu víme, že v interiérech fungují přesně tak, jak je chceme. Díky určité podobnosti rezidenčních projektů a klientely přesně víme, co vybrat, aby se to líbilo.

Martin: Klientovi doporučujeme řešení, které zapadá do konceptu. Pomáháme tendrovat dodavatele i nábytek. V případě kanceláří je to často spojené i s procurementem, který je nasazený na nejlepší cenu a koncept už není tak důležitý. Vše je o nějakém balancu. S některými značkami spolupráce funguje lépe, s některými naopak. Potřebujeme určitou míru servisu jak při navrhování, tak při dodávkách. Podporujeme firmy s historií a výzkumem, které jsou schopné určovat a předvídat trendy na trhu a nežít jen z kopírování cizího designu. Tomu se vyhýbáme. Vždy dodáváme originály a kvalitu.

Ján: Do projektů používáme rádi české a slovenské produkty, hodně pracujeme se sklářskými značkami BOMMA a Brokis. V oblibě máme také Javorinu nebo TON.

Martin: S firmami máme často i osobní vztahy. Trh je malý a vždy, když můžeme, hledáme řešení v blízkém okolí.

Navrhli jste už i nějakou home office?

Martin: Lidé z řad našich klientů doufají, že tento stav nebude trvat napořád. Po více jak roce práce z domova se už všichni těší zpět do kanceláří. Nějaké pracovny jsme v minulosti navrhovali, ale tehdy asi nikdo nebyl připraven na tak dlouhý home office, který nastal.

Ján: Ale například v bytě pro milovníka techna jsme dělali DJský pult, ten by se částečně dal považovat za home office.

Foto Boys Play Nice

 

Pracujete na nejvyšší dřevostavbě v Česku (sídlo firmy GoPay a Terms u Českých Budějovic), je to vaše první realizace domu? 

Martin: Realizace velkého domu ano. Menších rodinných domů jsem postavil už několik. Navrhl jsem například dům na nejmenší parcele v Česku. Parcela 10 x 10 metrů. Není ani vidět na mapě, jak moc je malý.

Ján: Co se týče nejvyšší české dřevostavby, je to trochu provokace. Spolupracujeme úzce se statiky a dodavateli, kteří se v Česku snaží prorazit. Dřevostavby jsou atraktivní téma a z této realizace jsme nadšení. Chystáme ještě jeden projekt, aktuálně se snažíme k velké dřevostavbě přesvědčit klienty na Moravě. Je trochu úsměvné, kdy se člověk dívá na zahraniční reference, ať už v Rakousku nebo severských zemích. No a pak zjistí, že nejvyšší česká dřevostavba má jen čtyři patra. 

Vizualizace Perspektiv

 

Ve Vídni má nejvyšší dřevostavba HOHO Tower 84 metrů, proč je u nás výškové omezení?

Ján: Maximální výška je v Česku zastropovaná na 12 metrů. Jedná se o starou normu, která vznikla kvůli požárníkům. Vyvíjejí se sice tlaky na změnu, ale tam je potřebná i politická vůle, protože by se zasahovalo do stavebního zákona, což celý proces dělá ještě složitější. Dřevo jako stavební materiál v Česku zažívá obrození, nejvíce se z něj ale zatím staví rodinné domy. Aby se ze dřeva stal běžně používaný a rozšířený materiál, to bude ještě chvíli trvat.

Martin: V Česku neexistuje testovací komora větší než tři metry. Nejsme tak schopni vyrobit vysoké dřevěné dveře do protipožárního koridoru. Nikdo je tu totiž neumí otestovat. Bez těchto změn bohužel nebudeme nikdy schopni stavět tak, jako třeba na západě. 

Češi jsou konzervativní národ a pokud jde o srovnání železobetonové a dřevěné stavby jsou hodně obezřetní. Chybí zde precedent, realizace, informovanost.

Ján: Bojujeme s předsudky, které vůči dřevostavbám lidé mají.

Martin: Jak jsem se už zmínil o racionalitě naší architektury, dřevo je zářným příkladem. Nejen na úrovni udržitelnosti, ale i na úrovni samotného uvažování o konstrukci. Když se podíváte na firmy, které vyrábějí spojovací prvky pro dřevostavby, je to technologicky krásné, čisté, jednoduché řešení. Výhodou je také rychlost výstavby. Pozitiva jednoznačně převažují nad negativy.

Rádi bychom se na českém trhu etablovali jako studio, které se dřevostaveb nebojí. Za nás je dřevo vhodný materiál, jak pro rodinné, tak i velké domy. 

Vysoutěžili jste revitalizaci náměstí Jiřího z Lobkovic na Praze 3. Jak vnímáte rozdíl mezi zpracováním interiéru a exteriéru?

Martin: S oblibou říkáme, že jdeme z jednoho open spacu do druhého. Největší kancelář, kterou jsme dělali, měla 10 000 m2 a Lobkovičák má 12 000 m2, takže to není zas takový rozdíl. To je samozřejmě jen vtip. Teď vážně – jedná se o veřejný prostor, který je potřeba udělat velmi kvalitně, aby vydržel a lidé se v něm cítili dobře. Cítíme vůči veřejným projektům velký závazek a zodpovědnost. Pro nás je to nová zkušenost, na kterou se moc těšíme. Tempo ale samozřejmě nelze srovnávat s realizací kanceláře. Za půl roku se v případě náměstí dostáváme teprve k podpisu smlouvy. Když jsme měli první schůzku se starostou Prahy 3 řekl nám: „To je dobře, že jste mladí. To se toho možná ještě dožijete".

Ján: Náměstí Jiřího z Poděbrad se vysoutěžilo před 20 lety a příští rok by se teprve mělo začít stavět. Projekty ve veřejném prostoru jsou do určité míry ovlivněny politikou. Jsou vázané na aktuální předsednictvo a zastupitele. Doufáme, že v našem případě bude mít realizace hladký průběh. 

Martin: K 60. narozeninám možná budeme přestříhávat pásku. 

 

Martin Stára /* 1984, České Budějovice/

Absolvent Fakulty architektury ČVUT pracoval na projektech rodinných domů, interiérů a městských intervencí. Ve strategickém oddělení Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR) mimo jiné koordinoval vznik Strategie rozvoje výstaviště v Holešovicích nebo spolupracoval na optimalizaci kanceláří IPR. V roce 2015 založil spolu s Jánem Antalem Studio Perspektiv. 

Ján Antal /* 1991, Bratislava/

Studio Perspektiv nastartoval s oponentem bakalářské práce Martinem Stárou projektem STVR – Winner v soutěži Big See Interior Design Awards. Po absolvování magisterského programu oboru Architektura a urbanismus se v roce 2017 ujal vedení studia. Zaměřuje se na design, hledá nové formy, materiály či produkty.

Autor: Jan Gerych