Nemůžeme designovat řešení každého problému, lidé si musí umět vyjít vstříc, říká Canan Akoglu z Designskolen Kolding

KOLDING, DÁNSKO — Vedoucí magisterského programu Design for People na škole designu v Koldingu Canan Akoglu učí studenty přispívat designem k obecnému dobru. Původně vystudovala architekturu, ale zájem o širší souvislosti ji dovedl k průmyslovému designu a dále k designu služeb. Dnes se zaměřuje na participativní design, jak může podporovat spolupráci a sounáležitost. Zajímá ji, jak může design fungovat v reálných situacích. V květnu přijede jako host na Zlin Design Week (6. - 12. května). 

Můžete představit obor Design for People?

Je to jeden z našich tří magisterských oborů v naší škole v Koldingu a zaměřuje se na designování pro obecné dobro, k přispění udržitelné budoucnosti. Spojují se s tím základní hodnoty, které nás hluboce zajímají – empatie, dostupnost, péče, demokracie a samozřejmě oslava rozmanitosti. Ty všechny jdou ruku v ruce s participativním designem. Studenti jsou z celého světa – Asie, Austrálie, Amerika, většina je ale z Evropy, nejen z Dánska.     

Je výuka designu pro obecné dobro ve světě běžná? 

Není to moc rozšířené. Proč na tom pracujeme v Dánsku? Skandinávie je známá sociálním systémem, což znamená, že hodně služeb v Dánsku lidé pobírají od státu – veřejné služby, poloveřejné služby. Díky tomu se taky objevil sociální design. Proto se tím tématem zabýváme a věřím, že naší misí je to rozšířit prostřednictvím našich absolventů do světa. Někteří se po absolvování vrací do svých původních zemí a fungují jako přirození ambasadoři tohoto tématu. Obecně je kromě skandinávie sociální design známý taky ve Velké Británii a některých evropských zemích.

Kde absolventi nachází práci? Ve státním sektoru? 

 Většina našich absolventů najde uplatnění v soukromém sektoru, což je jistě zajímavé. Ve státním sektoru pracují naši absolventi v samosprávách a vládních organizacích nejen v Dánsku, ale i Švédsku, Velké Británii a dále. Většina se ale ujme v soukromém sektoru. Především v konzultantských organizacích, kde pracují pro různé klienty na nejrůznějších tématech. Když přijde na to, co se u nás naučili, hodně se jim hodí facilitační dovednosti, protože facilitace je pro sociální design zásadní. Když musíte jednat s různými hlasy, každý má jinou perspektivu, jsou skupiny s různou způsobilostí rozhodování, pravomocemi, oprávněním, jak tím proplujete. Facilitace je jedna z základních věcí, kterou naši absolventi uplatňují v privátním sektoru. Dál jsou odborníky na participativní design a jeho implementaci v projektech od zdravotnictví, přes automotive, až po energetiku.   

Jste také vedoucí Lab for Social Design, co dělá?

Jsem jedna z vedoucích. Studijní magisterský program Design for People je přidružený k Lab for Social Design, to znamená, že děláme podobné věci, které učíme. Pracujeme na výzkumných projektech, které přispívají k veřejnému blahu jako třeba projekt financovaný EU, na kterém dělám už třetím rokem, který je zacílený na inovace ve zdravotní péči. Zkoumáme, jak lépe integrovat bezplatné nelékařské služby do konzultací onkologických pacientů v nemocnicích, kteří o nich často ani neví. Širší cíl je zajistit, aby byly v lékařské péči slyšet hlasy onkologických pacientů a jejich rodin. 

Další je regionální projekt financovaný regionální samosprávou v Dánsku, v němž zkoumáme způsoby, jak přimět mladé k dobrovolnictví v kultuře. Proč to děláme? Výzkumy ukazují, že když lidé dobrovolničí v oborech, které jim přijdou smysluplné, zlepšuje se jim mentální zdraví. V Dánsku i jinde dochází k razantnímu zhoršení mentálního zdraví u mladých. Na tom taky pracujeme na jihu Dánska. Spolupracujeme s kulturními organizacemi, které pořádají různé typy akcí, na funkčním mechanismu dobrovolničení. Sledujeme, proč se dobrovolníci hlásí a proč se nehlásí ti ostatní. Mí kolegové designují tři typy konceptů, jak pomoci kulturním institucím přitáhnout víc mladých dobrovolníků. 

Jakých výsledků se vám podařilo dosáhnout?

Vrátím se ke zmíněnému zdravotnickému projektu, který sice stále probíhá, ale před ním jsme spolupracovali s tou stejnou nemocnicí v lokálním projektu menšího rozsahu. Zjišťovali jsme, jak vytvořit demokratičtější prostředí, v němž by mohli pacienti a lékaři skutečně diskutovat o možnostech onkologického léčení jako rovný s rovným. Víte, často to bývá tak, že lékaři jako experti prostě sdělují pacientům, jak to bude. To jsme chtěli změnit a vyrovnat to. Začali jsme s jednou nemocnicí, navrhli jsme prvky, které v konzultacích mohou použít. Po skončení projektu to nemocnice posunula dál a implementovala to v celém jižním regionu Dánska. A k tomu to během posledních let rozšířili i na některá další oddělení jako psychiatrii. 

Co plánujete pro workshop na Zlin Design Weeku?

Mám na design weeku řeč a pak workshop. V něm nebudu sama, budeme tam i s mým bývalým studentem z Design for People Markem Kuźmińskim (rozhovor jsme přinesli zde). Společně jsme si naplánovali workshop, kde představíme účastníkům téma designu veřejného prostoru, aby sloužil lidem různých potřeb. Protože třeba matka s dítětem potřebuje jiné vybavení než teenageři. Téma bude dosáhnout podoby, v níž se zájmy obou potkají. Budeme dělat menší aktivity jako hraní rolí, aby se lidi dokázali vcítit do úhlu pohledu jiných. Vytvoříme si menší scénáře, které si pak přehrajeme. A na základě toho vytvoříme v menších skupinkách dvojitý diamant designového procesu. Představa je vytvořit metaforický most mezi různými stakeholdery, účastníky procesu. Ale máme jen hodinu a půl, musí to být co nejjednodušší, ale i tak výživné. 

Veřejný prostor pro všechny je dobré téma, kde je shodou okolností Dánsko hodně daleko, jak se u vás dělá participace na veřejném prostoru?

Já v kurzech na toto téma se studenty hodně experimentuji, a jelikož jsme designová škola, máme studenty z komunikačního, průmyslového, módního, textilního designu a designu doplňků, což jsou tedy kompetence, s nimiž studenti přichází do magisterského studia. Už čtyři roky s kolegou děláme předmět na téma, k jakému tření dochází mezi lidmi ve veřejném prostoru a jak se s tím třením vypořádat. Myšlenka předmětu ale není přinést design řešení, ale spíš se u toho tření zastavit a obrátit na něj pozornost, zkusit ho zhmotnit. 

Jeden studentský projekt třeba zpracovával téma osobního prostoru ve veřejném a jak se to liší mezi lidmi a kulturami a podobně. Nakonec navrhl experimentální oděv z drátů, který definoval ten potřebný osobní prostor a mohli jste v něm chodit po městě.

Další projekt byl o jízdě ve vlaku. V Dánsku lidé hodně dojíždějí do práce vlakem a naši studenti hledali třecí plochy ve vlaku. Ukázalo se, že jedno by mohla vzbuzovat vůně jídla, další opět osobní prostor, když sedíte vedle cizího člověka a další byl hluk. Ve vlacích jsou sice speciální kupé s tichou zónou, nebo oddělení pro rodiny s dětmi, přesto se objevují problémy s hlukem. 

Problém s vůní jídla naši studenti vyřešili designem osobního stravovacího prostoru, do kterého se mohou lidé uzavřít, aniž by pustili vůni svého jídla dál. Nejsou to utilitární designová řešení, ale spíš upozornění na nějakou věc. Obrací pozornost k problému, aby se nad ním lidé zamysleli. To je první krok, který u lidí spustí změnu chování. Proto máme tento předmět v osnovách magisterského studia Design for People.           

Záležitost osobního prostoru ve vlacích souvisí s tím, jak se spolusedící musí dotýkat, což lidé taky neradi. Studenti vyrobili cosi jako hůlku, která se dá jaksi připnout k paži a uchytit k polici na zavazadla nad vámi, takže k dotyku nedojde. Všechno má ale dvojí stránku. Kdybychom takhle designovali, bylo by to funkční? Bylo by vám příjemné svačit v takové bublině nebo cestovat s přivázanou rukou? Nebudete sice nikoho rušit nebo se vás nikdo nebude dotýkat, ale bude vám to ještě pohodlné? Ve veřejném prostoru potřebujeme společenskou shodu, na níž se budeme účastnit a přispívat jí spravedlivě, ne že jsem to buď já, nebo vy, ale že jsme v tom oba společně.

Zlin Design Week