Brnu neodpářeš: O kvalitní oblečení se člověk musí starat. I to je udržitelná móda, říká Kateřina Říhová z Reparády

BRNO - Módní značku chtěla mít původně jako koníček. Teď zaměstnává šestnáct lidí. Za Kateřinou jsme se začátkem prosince vypravili v rámci brněnských Otevřených módních studií. V dílně na Cejlu nás kromě ní přivítaly její švadleny, střihačka a konstruktérka. 

Začátkem listopadu oslavila Reparáda deset let. Jaké byly její začátky? Vy jste Reparádu zakládala se svou kamarádkou, sídlily jste tehdy na Jaselské vedle palačinkárny Panksy. 

V listopadu 2013 jsme otevřely společně s kamarádkou šatotéku, půjčovnu oblečení, která fungovala podobně jako knihovna. Každý týden jste si mohla půjčit tři kusy oblečení. V jedné části obchodu jsme měly také doplňky od lokálních značek a postupně jsme začaly prodávat i věci svoje. 

Pro nás to tehdy představovalo způsob, jak se v módě chovat zodpovědně. Razily jsme filozofii, že si stačí koupit pár základních kvalitních kousků a ty pak doplňovat půjčenými oděvy, aby se uspokojila touha mít v šatníku něco nového, neokoukaného. Asi po roce a půl se kamarádce narodilo dítě a svůj čas chtěla samozřejmě věnovat jemu. Tehdy bylo dění kolem Reparády a šatotéky hodně komunitní, bylo to skvělé, ale časově náročné, neměly jsme téměř žádné pomocníky a dělaly jsme to po práci. 

Vy jste se tou dobou čerstvě po škole živila jako právnička…

Ano, pracovala jsem na plný úvazek jako advokátní koncipientka, pak i krátce v marketingu a mezinárodním obchodu. V roce 2017 už to ale bylo neudržitelné, bylo toho moc.

Takže jste se začala naplno věnovat své módní značce. 

Jak už jsem zmínila, ze začátku jsme byly dvě, já pak v šatotéce nechtěla pokračovat sama. Rozvažovala jsem, co dál, nechtěla jsem to zahodit celé a rozhodla jsem se pokračovat ve značce s vlastní módou. A u toho jsem měla v úmyslu dále pokračovat v práci na full time. Chtěla jsem to mít jako koníček. 

Jak se proměňovala vaše pozice v Reparádě? Firma se za deset let hezky rozrostla.

Už od začátku jsem měla švadlenu, já sama jsem oblečení nikdy nešila. Na mě bylo oblečení navrhnout a prodat. Časem jsem vytvořila e-shop a celé se to začalo rozrůstat. V těhotenství jsem si pak našla první brigádnici do obchodu, na ni jsem delegovala také posílání balíčků, následovaly další brigádnice, které prodávaly v obchodě. Některé dny jsem v Reparádě osobně byla, ale s malým dítětem to bylo obtížné. Postupem času jsem se začala věnovat spíše vedení a marketingu. 

Jak je to dnes?

V současnosti to celé koordinuji, mám na starosti rozvoj značky, vymýšlím produkty, hledám pro ně látky, dodavatele, tvořím marketingovou i finanční strategii, jsem zodpovědná za to, abychom naše kousky prodaly, aby bylo na mzdy, na látky, aby to celkově fungovalo. Je to spousta drobností. Snažím se, aby k tomu nedocházelo, ale stane se taky, že někdy musím balit balíčky, když se to sejde. 

Kolik máte aktuálně zaměstnanců, respektive zaměstnankyň?

Když to spočítám, tak asi šestnáct. Šest švadlen, střihačku, konstruktérku, asistentku na dílně, dvě brigádnice na dílně, ty mají na starosti skládání oblečení a pomáhají se stříháním. Dále tři prodavačky, jednu kolegyni na pomoc s marketingem a jednu nově na zákaznický servis, balíčky a administrativu. 

Do dění kolem Reparády jste zapojila i svého muže, on je také váš zaměstnanec?

Zaměstnanec přímo ne, ale moc mi pomáhá. Jednak s převážením věcí (hotových výrobků na obchod, látek od dodavatelů, vozí práci pro externí švadleny,...). Konzultuji s ním své nápady, dělá nám technickou výpomoc. A úplně nejvíc mi pomáhá tím, že je na rodičovské dovolené s naší mladší holčičkou, která chodí do školky jen pár dní v týdnu.

Reparáda se za deset let proměnila, proměnily se za tu dobu nějakým způsobem i vaše zákaznice? Je rozdíl v tom, co kupují, po čem jdou?

Na začátku jsme se více zaměřovaly na retro módu. Náš současný styl bych nazvala jako poetický, něžný, místy městský, s nádechem vintage. Vyloženě retro věci nešijeme. Nakupují u nás ženy, které vyhledávají tento klasičtější vintage styl, ale i ty, které preferují minimalismus, oblíbily si naše bambusová trička, legíny, punčocháče nebo jednodušší šaty. Těm romantičtějším padnou do oka květinové vzory, střihy zasněné jemné, nařasené, kolové sukně. Určitě jsme se posunuly k více nadčasovým kouskům, naše stálé zákaznice i já jsme o deset let starší. Takže u nás najdete spoustu oblečení, které se dá nosit v těhotenství, při kojení…

Jak reflektujete při navrhování aktuální trendy? 

Samozřejmě mi záleží na prodejích, takže trendy nějakým způsobem reflektovat musím. Ale na druhé straně chci, aby oblečení z Reparády bylo nadčasové. V duchu značky. Některé trendy se mi zalíbí a snažím se je v našich oděvech uplatnit. 

Reparáda se už od počátku hlásí ke slow fashion, pracuje s udržitelností, jaké aspekty udržitelnosti byste vypíchla? A jak vy sama o udržitelnosti uvažujete? 

Udržitelnost u nás začíná už u výběru látek. Snažím se vybírat přírodní, bez polyesteru, velmi výjimečně dáme šanci recyklovanému polyesteru. Látky vybíráme kvalitní, aby vydržely co nejdéle. Nicméně tady je třeba zmínit, že je vždy potřeba podívat se na konkrétní typ látky. Halenka ze sebelepšího hedvábí není tak odolná jako ta polyesterová. Říkám to proto, že některé zákaznice si neuvědomují, že část odpovědnosti za to, aby oblečení dlouho vydrželo, leží i na nich. To, že oblečení vyrobila menší slow fashion značka, která se snaží o kvalitu, neznamená, že jim vydrží do konce života. Je potřeba se o ně starat, prát podle instrukcí a smířit se s tím, že některý, byť vysoce kvalitní přírodní materiál zkrátka není tak odolný jako třeba zmíněný polyester. Například bambusové legíny nevydrží to, co polyesterové legíny, to je třeba si říct. Ale zato budou příjemnější na nošení, v tomto ohledu se to nedá srovnat. 

Co má ještě vliv na výdrž oblečení?

Jde samozřejmě i o intenzitu nošení. Některé zákaznice mají pocit, že když si oblečení koupí u nás, a to my nemáme oblečení nijak drahé, tak jim vydrží do konce života. Mělo by vydržet déle než fast fashion, ale záleží, jaký materiál porovnáváme. A i fast fashion může být kvalitně ušitá. 

Z jaké dálky k vám materiály putují?

V tomto ohledu také razíme co nejudržitelnější přístup. Chceme, aby stopa jednotlivých textilií byla co nejmenší. I tady je třeba o tom uvažovat komplexněji. Vysvětlím to. Například bambus je relativně ekologická látka, ale ani to není úplně bez výhrad. Soustředíme-li se na výrobu, to, jak se rostlina pěstuje, bambus je v podstatě plevel, nezabírá místo ostatním rostlinám, to je v pořádku. Ale když si vezmete, že ten materiál je viskóza, což znamená, že nemá sám o sobě vlákna, je nutné vytvořit je chemicky. Tato část tedy není až tak ekologická. Narozdíl od takového tencelu, kde se výroba pohybuje v uzavřeném oběhu a při celém procesu se využívá stejná chemie, u bambusu je potřeba v různých fázích výroby chemie různá. 

Takže bambus není úplně ideální, z tohoto hlediska.

Je ale potřeba se zamyslet nad tím, jak oděv z bambusu funguje při nošení, vezměme si například trička. Trička z bambusu jsou termoregulační, absorbují pachy, zároveň jsou antibakteriální, můžete je nosit třeba dva tři dny, není potřeba je každý den měnit. Tím se naopak ušetří při údržbě. Takovou biobavlnu oproti tomu musíte po jednom dni večer dát do pračky. Takže v tomhle ohledu je bambus rozhodně ekologičtější. 

Co všechno vlastně nabízí český trh?

Ale když se vrátím k tomu, odkud bereme materiály, tak se snažíme samozřejmě nejprve podívat na to, co nabízí český trh. Upřímně, není tu moc na výběr. Využíváme českou košilovinu, látky z bambusu. Nicméně další zajímavější látky už se nehledají snadno, takže odebíráme látky z Řecka, Holandska, ze Španělska. Ale pracujeme i s americkou bavlnou.  

O materiálech by se s vámi dalo bavit dlouhé hodiny. Šijete od spodního prádla přes šaty a halenky až po dámské kabáty, portfolio materiálů, které používáte musí být celkem obsáhlé. Mně přijde, že třeba málokdo pracuje s manšestrem. 

A přitom je to skvělý materiál, je teplý a nemačká se. My používáme hlavně jemný s užším žebrováním, bavlněný. Kromě manšestru pracujeme třeba se zmíněnou českou košilovinou, dále je tam bambus, len, organické mušelíny… 

Ráda bych tady zmínila, že každou novou látku testujeme. Ustřihneme čtverec o velikosti 30x30cm, vypereme a zkoušíme, nakolik se sráží. A podle toho se rozhodujeme, zda z ní šít nebo ji nebrat. Pokud se látka sráží hodně, nemůžeme ji použít. Je těžké vysvětlovat zákaznicím, že si mají vzít větší číslo, že se oděv o tolik a tolik srazí.  

A co komponenty?

Komponenty si necháváme vyrábět, objednáváme konkrétní barvy, aby seděly k látkám. Třeba knoflíčky nám vyrábí do barvy v jedné české knoflíkárně. Nitě bereme od značky Aman, což je sice německá skupina, ale vyrábí se v Dobrušce. 

Když se dívám kolem sebe na police s rolemi látek, výběr barev mi přijde v dobrém slova smyslu konzervativní. 

Ano, to je pravda, ale na druhou stranu na to, že jsme malá lokální značka, paleta na výběr je široká.  

Máte děti, řídíte módní brand. Kde trávíte čas, pokud nejste v dílně nebo nependlujete mezi prací a školkou? Kam se ráda zašijete? 

Tady v kanceláři jsem hodně na ráně, takže když potřebuju mít opravdu klid, pracuju třeba z kavárny. Oblíbila jsem si Coffee Trail, ten máme hned u domu. S chutí chodím pěšky, mám dvě malé děti, ráno je nacpu do kombinéz, odvedu do školky a po tom ranním stresu se ráda projdu, můžu přitom přemýšlet a utřídit si myšlenky. Je to taková chvilka oddychu. 

Trávím hodně času v Lužánkách a spoustu času mi zaberou i dětské kroužky, chci, aby se naše holky rozvijely komplexně. Obě chodí do baletního studia pro nejmenší Baletkou, které založila moje sestra Petra. Vodíme je s manželem, který je původem Kolumbijec, i do Zony Iberoamericany, což je organizace, kterou založily kolumbijsko-české rodiny, mají tam španělštinu pro děti rodilých mluvčích, pořádají různá čtení, tvoření… Funguje to zároveň jako komunitní setkání rodičů. 

Volný čas trávíme s rodinou na cestách, máme obytňák a hodně cestujeme. Miluju ten pocit, když mám s sebou jen pár věcí, svoje nejbližší, pár knížek a před sebou horizont.

Kateřina Říhová

Zakladatelka módní značky Reparáda. Vystudovaná právnička, která chtěla bojovat s nespravedlností a psát dokonalé smlouvy. Právo už sice nedělá, ale s nespravedlností tak trochu bojuje dál. Už deset let tvoří etickou módu - šetrnou k přírodě a zodpovědnou k lidem. Dokonalou smlouvu vám nespíchne, ale šatů, ve kterých naděláte parádu, má v rukávu několik.