Brnu neodpářeš: Lidi si nás vybírají podle šmaku, říká o brněnských návrhářích Andrea Lojkásková

BRNO - Nechte se vtáhnout do inspirujícího světa brněnské autorské módy, která dotváří kulturní mozaiku tohoto města. S radostí i očekáváním vám představujeme nový seriál „Brnu neodpářeš”. Bohatá tradice brněnské textilní tvorby totiž stále kvete v podání místních talentovaných oděvních designérů. V prvním dílu se podíváme na Husovu ulici do studia Theó Andrey Lojkáskové, návrhářky a pedagožky na oboru Ekotextil design. 

Tvoříte pod názvem Theó. Ten zahrnuje studio, kde se nacházíme, ale i značku oblečení, které navrhujete. Jaké další aktivity jsou spojené s Theó? 

Theó je v první řadě značka oblečení, šiju už dlouho, léta jsem tvořila pod svým jménem, ale v jednom okamžiku jsem dospěla k tomu, že chci svou oděvní tvorbu zkrátka nějak pojmenovat. 

Theó je zároveň studio, nejedná se vyloženě o obchod, spíše o studiovou práci, šití jak zakázek, tak oblečení „na věšák” nebo experimentů. Těm se věnuju hlavně v létě, kdy mám jako pedagožka nejvíce volného času. 

Ráda ve studiu ukazuju i práci jiných tvůrců a tvůrkyň, aktuálně mi tu hostují šperkařky. Každé úterý tu mám takový malý pop-up, studio otevřu veřejnosti. Můžete se stavit, prohlédnout a zakoupit si mou tvorbu a tvorbu mých hostů, popovídat si… 

Takže v tomto prostoru vznikají i vaše modely?

Ano, využívám ho jako dílnu a stačí to. Zároveň se tu setkávám s klienty. Je to malinké, ale prostor disponuje krásnou výlohou. Slouží mi jako takový display, kde mám vystavené věci, aby si je mohli prohlížet kolemjdoucí. 

Pod značkou Theó si šijete vše sama?

Víceméně ano. Ale například věci, které chci šít ve více kusech, často potom deleguju. Řemeslná práce je příjemná, uklidňující, mám ji ráda. Ale když už je toho pak moc a nestíhám, mám kolem sebe lidi, kterým mohu šití zadat. V tom případě ale stejně zastanu produkční a návrhářskou část práce. Dám zákazníkovi servis, seženu látky…

Na věšáku máte vystavené dámské šaty, topy. Co dalšího šijete? A věnujete se pouze dámské módě?

Převážně se jedná o dámské věci, pro muže šiju spíš na poptání. V tomto domě ale mají své kanceláře architekti, a ti umí ocenit originální osobité oblečení. Oslovují mě s tím, že chtějí ušít například kalhoty na míru.  

Pro ženy tvořím hlavně sezónně. Věnuju se ráda i volné tvorbě, šiju si, co mě baví. Zabývám se recyklací, při níž pracuju ze zbytkovým materiálem. Je ho totiž mnoho, vytvářím z něj další textilie. Experimentuju - barvím hedvábí, toto léto se chystám na tisky z ruky. 

Mé věci nesou můj otisk. Řekla bych, že my lokální krejčí nebo návrháři v Brně, máme svůj specifický rukopis, každý nejsme pro všechny, ale lidi si nás vybírají podle „šmaku”. 

Vnímám to tak, že brněnské návrhářky a návrháři jsou nedílnou součástí kulturního života v Brně. Často šijete už léta, jste součást určité komunity. 

Vlastně ano, navzájem se podporujeme, potkáváme se na různých akcích. Vždyť Brno má oděvní, textilácký základ a vyšli odtud talentovaní lidé, kteří jsou rozhodně vidět i mimo Brno. Ti, kteří tu zůstali, možná dělají módu v menším měřítku, a to je právě zajímavé. 

Jak byste popsala svůj rukopis nebo styl? Hrajete si hodně s barvami a způsob, jakým zpracovávate textil, je až výtvarný.  Je vidět, že ráda kombinujete. 

Tvořím podle nálady. Vedle všech zářících barev a vzorů, mám ráda i černou. Tady je třeba zdůraznit, že mám zaměstnání na plný úvazek, učím na škole. Nevěnuju se naplno vytváření kolekcí. Obvykle se něčím inspiruju, najdu si téma, na které vytvořím pár kousků oblečení. 

Ráda kombinuju, zpracovávám hromady zbytků, ze kterých vytvářím „patch”. To jsou pak takové unikátní věci, na kterých nechám hodně času, sešívala jsem například tenké proužky hedvábí, je to pro mě taková meditativní práce. Na podzim a v zimě tvořím oděvy umírněnější, jednodušší.

Zamýšlela jsem se také nad tím, jaké kousky šít. Mám šít oblečení od tílka po kabát? Všechno nestihnu. Říkám si, že ideální je najít, co mě baví, v čem je má práce výjimečná, a to nabídnout lidem. 

Říkala jste, že si najdete téma, ze kterého při navrhování oděvů vycházíte. To mě zaujalo. Jak si mohu představit téma pro návrhářku? 

Přístupy k navrhování jsou různé. Já osobně si ráda tvořím téma, které je inspirované, náladou. Těžko se to popisuje. Někdy je to scéna z filmu, jindy text, který mě zaujal. Inspirace vizuálním uměním. A v neposlední řadě mě inspirují i lidé. To se mi pak většinou poskládá dohromady do něčeho, co se dá nazvat téma. 

Nebo se vrhnu do práce s nějakým materiálem, oblíbila jsem si třeba mikro plisé. A v procesu šití to chytá „švuňk”, specifický tvar. Inspirace se rodí i při práci. A víte co, zajímalo by mě, jak pracují mí kolegové. 

Zeptám se jich v příštích dílech, taky mě to zajímá. Několikrát jste zmínila, že učíte. Působíte na Střední škole umění a designu, kde pátým rokem vyučujete na oboru Ekotextil design. V čem vaše práce spočívá?

Vyučuji oborové předměty spojené s navrhováním oděvů, tvorbou střihů a modelací. S tím souvisí i technologie oděvu a vlastní praxe, tedy vše, co potřebujete umět, abyste mohli realizovat své nápady. Někdy to vyžaduje trpělivost, žákům se občas nechce, ale baví mě to. Nikdy jsem si nemyslela, že budu učit. 

Pod pojmem ekotextil si představím recyklaci, upcyklaci, udržitelnost… Jaké jsou aktuální trendy?

Dnes se tento přístup vnímá zejména jako zodpovědnost. Vůči společnosti, okolnímu světu, přírodě. 

Dá se hovořit o stupni udržitelnosti v práci návrháře. Učíme studenty, jak k tvorbě přistupovat kreativně. Uvedu příklad. Zkoušeli jsme alternativní způsoby barvení za pomoci přírodních materiálů. Letos na jaře jsme na Stránské skále sbírali boryt, který se využívá jako alternativa indiga, pokud se správně zpracuje. Studenti se tak učí čerpat z přírody, jdou více do historie.

Probíráme jak teorii, tak příklady z praxe. Často je to pro studenty výzva, dostali například za úkol vytvořit střih a modelaci tak, aby jim nezbyl ani kousek materiálu. Variace na zero waste. 

Hodně jsme se bavily o inspiraci. Co podnětného jste v nedávné době viděla, četla nebo zažila? 

Pořád někde lítám a něco sleduju. (smích) Možná takový highlight sezóny pro mě byl v závěru festivalu Divadelní svět. Do Reduty byla pozvaná italská choreografka Silvia Gribaudi s představením Grand Jeté, velký skok. Celé to bylo skvěle postavené, protože nakonec se jí v Redutě povedlo aktivovat celé publikum. Diváci poskakolvali, tleskali a zpívali. To se jen tak nevidí. Rezonovala celá Reduta. 

Je půlka prázdnin, co děláte ráda v létě v Brně?

To mi řekněte, co se tu dá dělat. V létě se v Brně dělá to, že se odjede z Brna, ne? (smích)

Za pár dní bude hudební festival Pop Messe, na ten se moc těším, minulé ročníky mi unikly. Mám ráda i Měsíc autorského čtení, to je zase taková klidnější akce. 

A jaká místa tu patří mezi vaše nejoblíbenější?

Místa, co dělají lidi z Brna pro sebe a po svém. Ty mám ráda…

A taky Zelňák. Bydlím v centru, říkám vždycky, že Zelňák je moje předzahrádka. Když mám čas, udělám si doma kafe, vezmu ho a jdu si číst na Zelňák do lehátka. Nebo brzy ráno, když není horko, se na Zelňáku sluním. 

Zelňák je srdce města.

To jo, ten je krásný. 

Andrea Lojkásková (nar. 1981)

Před šesti lety vytvořila módní značku Theó. Zaměřuje se na maloformátové zakázkové práce, navrhuje sezónní kolekce. Dlouhodobě se zabývá aspektem udržitelnosti módní produkce a přednáší o ní studentům v rámci oboru Ekotextil design na Střední škole umění a designu v Brně. Stála za již neexistujícím prvním brněnským módním concept storem Pokojík. Showroom Theó na Husově 13 pro ni navrhli JUNG architekti, kteří mají kancelář o tři patra výše.