Brnu neodpářeš: Divím se, proč na kole nejezdíme ve vlně všichni, říká Markéta Kopcová alias MURA

BRNO – Když cyklista, tak pestrobarevný umělohmotný dres? Markéta Kopcová při šití cyklodresů vsadila na přírodní materiál i barvivo. V čem jsou výhody vlny? A jak se o ni správně starat? S Markétou jsme se sešli na Rybářské ulici v ateliéru, který obývá společně s Venna.studio. Vy se k nim můžete podívat už tento pátek a sobotu v rámci festivalu Otevřená módní studia. 

Jste vystudovaná strojařka a léta jste byla zaměstnaná ve konstruktérské firmě. Šít jste začala na mateřské. Pomohly vám nějakým způsobem předchozí profesní zkušenosti?  

S šitím jsem začala pomaličku. Díky práci v korporátu jsem věděla, jak se designuje produkt, jak ho nacenit, a co vše se musí udělat pro to, aby se prodal. Zpočátku jsem se na svou tvorbu dívala právě z korporátního hlediska, zpětně si říkám, že jsem na sebe možná byla zbytečně náročná, že kolikrát nepotřebuju tak sofistikované postupy, abych produkt prodala. 

Absolvovala jste šicí kurz, abyste se naučila šít a vytvářet střihy? 

Víte co, nebylo to zapotřebí, i tady jsem dost čerpala z toho, co jsem se naučila v předchozí práci. Možná vás to překvapí, ale navrhování oděvů je v určitém ohledu velmi podobné konstrukci. Ve strojírenství také musíte přemýšlet nad trojrozměrným uspořádáním určité věci. Respektive oblečení mohu jednoduše přirovnat k obalu trojrozměrné věci. Znám zákonitosti deskriptivy, vím, jak zkonstruovat obal, jak se například dělá plášť kužele a podobně, a vidím tam tu matematickou zákonitost. 

Takže jste co se týká šití samouk. 

Dá se to tak říci. V konstruktérské firmě jsem začínala na běžné konstrukci, ale pak jsem si začala doma šít batohy a podobně a chtěla jsem jít spíše tímto směrem. V práci jsem se o tom zmínila, tam mě v mém záměru podpořili, a já se zaměřila na výrobu sedáků proti pádu, čemuž se tam tehdy nikdo nevěnoval. 

Navrhovala jsem pár let sedáky pro výškové práce, to už se blížilo šití. Firma mě poslala na tři měsíce do Šanghaje, kde jsem se naučila, jak komunikovat se šicí výrobou, z toho teď těžím. 

Minulý měsíc jste dala výpoveď v práci, abyste se mohla plně soustředit na rozvoj značky. Co všechno vaše práce aktuálně obnáší? 

Zatím stojí celá MURA pouze na mně. Ušít módní kousek zahrnuje vymýšlení střihu, vyhledání látky u dodavatele, šití prvních konceptů. Pokud šiju ve větší kvantitě, zadávám to výrobě, pro kterou je třeba udělat přípravu do výroby, dokumentaci, střihy…  Dresy nechávám šít čisté a pak je doma vlastnoručně barvím.

A to je jen proces výroby, pak je tu samozřejmě samotný prodej, logistika, prezentace... 

Zastavme se u šití. Jakým způsobem máte zorganizovanou výrobu oděvů? 

Každý model vzniká jinak. Pokud je to složitá věc jako cyklodres, mám určitou základní vizi, vymyslím si svůj střih, ten předám profesionálce, aby mi ho zkonstruovala. I ty úplně první dresy sice vznikly na domácím šicím stroji, takřka na koleni, ovšem střih, aby splňoval to, co od sportovního oblečení očekávám, jsem měla vytvořený od profesionální konstruktérky. Pokud se jedná o jednodušší střih jako vestička nebo sukně, tam se spoléhám na sebe. 

Jako materiál na cyklodresy jste zvolila vlnu respektive směs s 95% vlny a 5% elastanu, což je ve sportovním odvětví docela neobvyklé. Cyklodresy se vyrábějí většinou z polyesteru. Proč jste se rozhodla vydat touto cestou?

Já osobně velmi vnímám, jak se při sportu cítím, a sportovat oblečená ve vlně je úplně něco jiného než v polyesteru. A i když vám nějaká cyklistická značka řekne, že má merino dres, tak tam zřídka najdete více než 40% vlny. To je sice fajn, ale vlna pak nefunguje, možná pouze jako zateplení. 

V čem spatřujete hlavní výhody vlny? 

Vlna poskytuje poměrně širokou teplotní škálu, kdy je produkt příjemný. V dlouhém merino dresu můžu jezdit od 17 do 25 °C, což by v dlouhém polyesterovém dresu nebylo možné, ve 25 °C by vám v něm příjemně rozhodně nebylo. Pokud se zpotíte, ve vlně ani neprochladnete, není v ní taková zima.

Vlnu jsem si oblíbila na skialpech, při tomto sportu chodím nejraději ve vlněném svetru. Věnuju se i jachtingu, zajímavé je, že dřív jachtaři jezdili ve vlněných svetrech, protože tento materiál dokáže zahřát, i když je mokrý. 

O vlnu musíte pečovat, ale na druhé straně ji není třeba hned po jednom dni nošení prát, protože tolik nesmrdí. Říkám si, proč na kole nejezdíme ve vlně všichni. 

Z jakého důvodu se jezdí převážně v polyesteru? Je to levné?

Ano, je to levné a vydrží to dlouho. Bohužel vlna nemůže polyesteru konkurovat co do dostupnosti, protože polyester je vlastně odpadní produkt ropy. 

Naznačila jste, že o vlnu je třeba pečovat. Jak se vlněné věci udržují?

Perou se v ruce nebo v pračce. Pokud jedete třeba na dlouhé přejezdy na kole, kdy často nemáte přístup k pračce, je právě vlna ideální. Přes noc stačí nechat dres venku na vzduchu, vyvětrá se a můžete v něm jet i další den. Na cestách je nejlepší dres vyprat v šamponu, vlna je podobná vlasům a šampon ji i hezky změkčí. Doma doporučuju prát v přípravku na vlnu, buďto v ruce nebo v pračce. 

Vy nejenže používáte přírodní materiál, ale také si ho sama přírodními pigmenty barvíte. Jak takové barvení vypadá? 

Nakupuji nebarvenou vlnu a pak si každý ušitý kousek barvím zvlášť. Musím se přiznat, že barvení probíhá zatím u mě doma v koupelně. Celý proces totiž vezme mnoho času, jednu várku barvím i osm hodin. Mezi jednotlivými kroky jsou celkem velké časové prodlevy, na to je ideální být doma, v mezičase udělat něco v domácnosti. 

Barvení přírodními pigmenty patrně není totéž, co hodit sáček textilní barvy z drogerie do hrnce s tričky a vařit. Kde jste našla vhodné barvicí know-how? 

V počátcích jsem hledala na youtube, sledovala jsem videa, ale postupy jsem si potřebovala ověřit a dostat se víc do hloubky. Vyhledala jsem si environmentální vědecké články o barvení, tam jsem nakonec našla i barvicí proceduru, kterou aktuálně využívám. Narozdíl od klasického domácího batikování triček musím barvit při nízkých teplotách, abych nepoškodila vlnu. 

Čím vším teď barvíte? 

Aktuálně používám kolem šesti barev. Barvím avokádovými slupkami a ořechovým oplodím, ty mám nejraději, protože je to čistý odpad. Dále pracuji s kůrou afrického stromu logwood, vzniká z ní taková modrá až fialová. K vytvoření růžové používám barvivo košenila z červených brouků. Toto karmínové barvivo sice není veganské, ale dospěla jsem k názoru, že je to lepší než barvivo z ropy. Khaki barvu získávám ze zlatobýlu, což je v našich zeměpisných šířkách celkem běžná plevelná rostlina. 

Proč jste se rozhodla jít touto složitou cestou? 

Nebyl to prvotní záměr, ale vyplynulo to z procesu. Při nákupu látek bývají nastavené určité minimální odběry, dejme tomu padesát metrů, které bych musela vzít od každé barvy. Pokud s šitím začínáte v malém, je to nereálné. Navíc mi nepadly do oka základní barvy vlny, snad až na černou, nenašla jsem hezké odstíny. Načež jsem narazila na přírodní barvy a to mi do mého konceptu perfektně zapadlo. Mohu si koupit minimální odběr bílé a pak si látku barvit dle vlastní potřeby. Mám přírodní produkt, který je přírodně barvený. Co víc si přát. 

Kromě cyklodresů, se kterými jste začala, šijete i vesty a sukně. 

Už je chladno já sama na kole v tomto období moc nejezdím.  Nemám v úmyslu designovat zimní oblečení na kolo, zaměřila jsem se tedy na městskou módu. V mé nabídce najdete sukně, vesty, roláky a také merchová trička s grafikou vytvořená ve spolupráci s Michalem Ondráčkem. 

Na příští rok chystám cyklistické kraťasy, ty ovšem nebudou z přírodních materiálů, ale z polyamidů, protože u kraťasů je velmi intenzivní oděr, který by přírodní materiál nevydržel dlouho.  

Společně s Venna.studio sídlíte v ateliéru na Rybářské v jedné budově s pražírnou Rello, Bastl Instruments a dalšími umělci. Jak jste se tu zabydlela? 

Je to úžasná klidná lokalita, dobře se tu parkuje, jen mi přijde, že tady tu ulici nikdo nezná. Rello tu pořádá skvělé akce a v budově se pohybuje spousta inspirativních lidí. 

A v neposlední řadě je tu zeleň, příští rok tu mám přislíbenou i půlku zahrádky, kde bych se chtěla pokusit o pěstování rostlin na vlastní pigmenty jako je třeba indigo. Ovšem nejsem moc zahradní typ, jsem zvědavá, jak to půjde. 

MURA cycling