Brněnská popově zasněná „Adele“ Kristina Kubíková koncertuje u Bolka v divadle

BRNO – Třikrát vyhrála hitparádu britského rádia Burton zaměřenou na nezávislou tvorbu, v Brně ale Kristinu Kubíkovou zatím zná málokdo. Její tvorba spojující brilantní britskou výslovnost, klavírní virtuozitu a skladatelský talent je inteligentní fúzí dreampopu a soulu. Její projev někteří přirovnávají k superstar Adele, Annie Lennox nebo Alicii Keys. Na zářijový koncert Kristiny Kubíkové se chystají „lovci talentů“ z Velké Británie, takže byste na něm rozhodně neměli chybět ani vy – abyste nepropásli zrození superstar.

Vaše nové album nese název Music 27. Co přesně tento název symbolizuje a jaká byla cesta k jeho vzniku?

Číslice v názvu nemá nic společného s nechvalně známým „Klubem 27“. Název vychází z osobní inspirace i data mého narození – jsem lednová a jsem mileniál. Album je pro mě velmi osobní příběh o návratu z covidové izolace a úzkostí zpět k životu. Měla jsem pocit, že to, co dělám, nikoho nezajímá. Po covidu jsem navíc ztratila hodně přátel a jako umělkyně bojovala s pocitem neviditelnosti. Až letos v nahrávacím studiu jsem se přesvědčila, že to, co dělám, má smysl a že mám svým nápadům věřit. A je to také vzkaz do nebe mému úžasnému dědečkovi.

Pocházíte z lékařské rodiny, proto jste studovala chemii, zároveň i kompozici na JAMU a nyní na Filozofické fakultě dokončujete doktorát. Jak se tato akademická dráha propojila s vaší hudbou?

U nás v rodině byl vždy kladen důraz na vzdělání, ale zároveň panovala velká láska k hudbě – máma mě k ní vedla odmala. Prošla jsem si ZUŠkou, klavírem i klasikou. Později jsem studovala chemii a jazyky, ale hudba byla vždycky můj přirozený způsob vyjádření, ačkoliv v tom byl i jistý rozpor. Na JAMU jsem se úplně nenašla, protože mě lákala spíše klasická, filmová nebo soul-popová muzika než ruchy a vyhraněná alternativa. Ne úplně každý člen mé rodiny s mojí hudební cestou souhlasil, a i o tom moje album je.

Ve svém doktorátu se věnujete Mozartovi a vlivu jeho oper na lidský mozek. Promítá se tento výzkum do vaší vlastní tvorby?

Zkoumám vztah hudby a jazyka v operním díle a to, jak specifické frekvence v Mozartově tvorbě působí na psychiku a mozek – třeba při úzkostech nebo depresích, kde prokazatelně pomáhají k pozitivnímu myšlení. Mně samotné Mozart v těžším období moc pomohl. Mám prý absolutní sluch a při psaní písniček ráda pracuji s harmoniemi a barevnými hlasovými vrstvami, i když zapsat to do not mě moc nebaví.

Výrazný úspěch jste zaznamenala v Británii, kde vaše skladby třikrát vyhrály hitparádu nezávislých umělců. Jak se vám podařilo prorazit za hranice?

Všechno to vzniklo organicky přes Instagram. Nahrála jsem tam své fotografie a hudební demosnímky a ozvali se mi lidé z britských rádií zaměřených na nezávislou scénu, například z Rádia Burton nebo rádia Prospect v Londýně. V Británii funguje úžasná podpora nezávislých muzikantů. Díky tomu jsem získala kontakty na tamní studia i management a část z nich se dokonce chystá dorazit na můj zářijový koncert. Hrají mě rádia v Anglii, Irsku a Skotsku a zajímavé je, že na Spotify mám nejvíce posluchačů v Anglii, západní a jižní Evropě, Jižní Americe a v Africe, i když jsou to zatím jen desítky poslechů.

Jak vznikal samotný zvuk alba?

Natáčím v komorním brněnském nahrávacím studiu Ondřeje Jiráska se zvukovým inženýrem Markem Rapáčem. Oběma musím vyjádřit dík. Organickým základem nahrávky je můj hlas a klavír, ostatní nástroje jsme zatím dotvářeli přes MIDI. Žánrově se pohybujeme na pomezí snového popu a soulu. Písničkám bych do budoucna ráda dopřála i plný orchestrální zvuk, na koncertě zazní už v kapelní podobě.

Působíte jako analytická a perfekcionistická, ale zároveň plachá a velmi citlivá osobnost. Co vás baví a prozradíte i své slabé stránky?

Jsem spíše plachá a uzavřená, bojím se létání. Chodím pozdě, dělám věci na poslední chvíli, odkládám psaní notací, což spoluhráče přivádí k šílenství. Jsem blázen do jazyků, baví mě jejich systém a logika. Věnuji se angličtině, němčině, francouzštině a fascinuje mě i mrtvý jazyk latina. V hudbě mám ráda výrazné interprety, jako je Freddie Mercury – jeho hlas je mou inspirací –, Annie Lennox nebo Depeche Mode, z českých zpěváků mám ráda Dana Bártu. Miluji filmovou hudbu a z klasiky mě zajímá hlavně baroko a klasicismus, ale i romantismus.

Váš klíčový koncert se chystá přímo v Brně. Kdy a kde se uskuteční a na co se posluchači mohou těšit?

Musím říci, že jsem brněnská patriotka, proto se koncert koná 10. září v Brně v Sále Břetislava Bakaly (Bílý dům). Možností využít tento prostor mě podpořil samotný Bolek Polívka. Bude to komorní večer na sezení a bez přestávky. Odehrajeme celé album Music 27 od začátku do konce přesně tak, jak vypráví můj příběh.

Kristina Kubíková

• hudba online
• narozena v Brně
• natáčí desku Music 27 v brněnském nahrávacím studiu a věnuje se lingvistickému výzkumu Mozarta
• se singlem I Have Demons vyhrála třikrát hitparádu Independent Artist Show rádia Burton
• UK časopisy New Music Review nebo Zillions Magazine vydaly o songu Heart pozitivní recenze
• prestižní britský magazín Conversations About Her napsal článek o songu Alone a o albu Music 27
• album Music 27 a studiové verze písní vyjdou na podzim 2026

Koncert v Sále Břetislava Bakaly se uskuteční 10. září 2026. Lístky zakoupíte ZDE.