Nechtěla řešit architektonický tetris. Uspěla a vyučuje urbanismus v USA

Bára Šafářová začala studovat architekturu v Liberci, pokračovala jako doktorandka v Texasu a dnes učí na University of Washington v Tacomě. Její podivuhodný příběh zahrnující i roky práce v Londýně přitom teprve začíná. Pro archSPACE popsala, jak vypadá studium v zahraničí a jaké překážky musela na své cestě překonat.

BRNO/TACOMA – „Říkala jsem si, že je to takový drahý špás. Odjížděla jsem do Texasu s tím, že to zkouším, že nejsem žádná studijní hvězda a nebudu si vyčítat, když to nepůjde,“ vzpomíná Bára Šafářová na dobu, kdy se vydala na doktorské studium na Texas A&M univerzitu. Nejen že ho úspěšně dokončila, dnes pracuje na University of Washington v Tacomě na získání profesury. Věnuje se jak vědecké činnosti, tak výuce zaměřené na urbanismus. „Nároky na amerických školách může zvládnout kdokoli, kdo si to odsedí na přednáškách, oddiskutuje na seminářích a zvládne se pročíst většinou předepsaných textů. Člověk nemusí být jedničkář, aby to ustál. Ale musí být ochotný se učit,“ vysvětluje rodačka ze Slavkova u Brna.

Au pair v Londýně

Bára Šafářová původně studovala architekturu na FUA TUL v Liberci. Její cesta po světových univerzitách začala v roce 2004, kdy odjela jako au pair do Londýna a přihlásila se na London Metropolitan University. Šlo o čistě spekulativní krok, který nečekaně vyšel. „Když mi přišlo oznámení o přijetí, zamáčkla jsem slzu, protože jsem věděla, že na to nebudu mít peníze. Pak jsem ale zjistila, že se studentům z nově přijatých zemí do EU odpouští školné,“ říká.

Z tříměsíční stáže bylo nakonec 9 let. Během této doby vyměnila Bára Šafářová studium prostorového umění na LMU za studium architektury na East London a při škole začala praktikovat v komerční londýnské kanceláři. Po ukončení bakaláře se vydala na tříměsíční cestu do Mexika. Psal se rok 2008 a blížila se ekonomická krize. „Měsíc jsem zůstala v Cuernavace, kde jsem brigádničila na stavbě domků v chudinské čtvrti města. Fascinovalo mě, že i když každý den hodinu vydatně pršelo a většina domů měla plochou střechu s nádrží na vodu, nikdo nechytal dešťovku. Zajímalo mě, jak by mohlo sbírání vody formovat urbanismus a architekturu residenčních čtvrtí,“ vypráví vědkyně, co utvářelo její rozhodnutí věnovat se urbanismu.

Z Londýna do Texasu

Bezprostředně po návratu do Londýna přišla kvůli krizi o práci a nastoupila na magisterské studium na London Metropolitan University. Původně se chtěla věnovat situaci kolonií v Mexiku, díky spolupráci školy s Texas A&M ale dokončila diplom se zaměřením na kolonie v Texasu. To přineslo další příležitost: na finální prezentace v Londýne přijeli zástupci Texas A&M nabírat studenty do doktorského studia a Bára Šafářová se okamžitě přihlásila. Trvalo ale téměř rok a půl, než byl proces přijímacího řízení hotový.

„Zahrnovalo to jazykové zkoušky, Graduate Record Examinations, organizování studentského víza, shánění peněz, vyplňování přihlášek včetně známek ze základní školy, shánění doporučujících dopisů, psaní návrhu projektu a další. Papírování bylo nekonečné a procesu jsem nerozuměla. Málem jsem s tím sekla,“ vypráví. Na otázku, jak to všechno vydržela, odpovídá: „Díky práci v komerční kanceláři. Dělala jsem to už 6 let. Postupně jsem střízlivěla z architektonických ideálů univerzitních projektů a realita stavění a navrhování se mi začala příčit. Nenaplňovalo mě rýsování minimálních standardů dvoupokojáků a řešení prostorového tetrisu, jak do povoleného objemu naskládat co nejvíce bytů. To byla moje hlavní motivace.“

Nejtěžší částí bylo vyřešit školné. Přijíždějící student totiž musí prokázat, že má na účtu dost peněz na život ve Státech po dobu jednoho roku. „Mělo to být 41 tisíc dolarů, ale technicky jsem je nepotřebovala, protože jsem měla pracovní smlouvu. Díky tomu bylo z celkové částky odečteno školné a výplata. I tak jsem musela prokázat, že mám na účtu asi 16 tisíc dolarů. Ty peníze jsem neměla, takže jsem je dávala dohromady přes garanty, rodinu, známé a přátele. Všechny nás to stálo strašného papírování a času,“ říká Bára Šafářová a dodává: „Rozhodně doporučuju vyjet na doktorát jen s přislíbenou pracovní pozicí. Pak můžete studium hradit z platu.“

Škola jako servis

Výhodou vysokoškolského vzdělávání ve Státech je podle Báry absolutní transparentnost. Veškeré učivo, harmonogramy, úkoly, známkování i pravidla jsou předem dané. „Další výhodou je, že škola nabízí řadu podpůrných programů a servisů. Když máte problém s mluvením na veřejnosti, přihlásíte se na konzultace s komunikačním koučem. Když potřebujete pomoct s matematikou, škola má zorganizovaná doučování. Já jsem se účastnila desetitýdenního programu, kdy mi byla přiřazená magisterská studentka angličtiny, která se mnou každý týden procházela disertační práci. Na vlastním textu jsem si zlepšovala strukturu argumentů, gramatiku, citace a další.“

Na jiném programu pět dní osm hodin denně psala svou práci s doktorandkami a doktorandy z celé univerzity. „Dostali jsme prostory, jídlo a editory ke konzultaci. Bylo to fantastické a zadarmo, protože to bylo hrazeno ze školného,“ popisuje Bára. „V USA se to bere tak, že pokud se studentům nepodaří uspět, selhala škola. Tak se na to dívají studenti a takové očekávání mají od profesorů, profesorek a podpůrných systémů. Škola je chápána jako servis, člověk si kupuje lepší budoucnost. Ale je to risk, protože se zadluží.“

Studium s dluhem na krku

Většina studentů nasbírá za dobu studia dluh ve výši desítek tisíc dolarů. Školy na druhou stranu nabízejí řadu stipendií, jejichž získání je podmíněno zapojením do studentského a akademického života. Některé věci totiž akademičtí pracovníci studentům nabídnout nemohou. „Například pocit náležitosti a zapadnutí. Školy jsou si vědomé, že pokud se studenti necítí dobře, odejdou a s nimi i peníze a reputace školy. Proto aktivně podporují studentské spolky a aktivity,“ dodává Bára Šafářová.

Podle ní to funguje skvěle. Sama možnost využila a působila v komisích a senátech, takže každý semestr získala průměrně 2 až 4 tisíce ve stipendiích. „Navíc s každým získaným stipendiem nad 1 tisíc dolarů byla mezinárodním a mezistátním studentům odpuštěna polovina školného,“ vzpomíná. Problémem ovšem byly léto a Vánoce, tedy období prázdnin, kdy doktorandi nedostávají plat. Pravidelně proto odjížděla zpět do Spojeného království znovu pracovat pro komerční studia. A odpromovala prakticky bez dluhu.

Segregace společnosti

V plánech do budoucna má zcestovalá Češka jasno – chtěla by se věnovat veřejné sféře: „Zajímá mě socioekonomická segregace společnosti. V USA nabírá na zeměpisném měřítku a rozděluje společenské vrstvy do izolovaných městských satelitů. Ráda bych se na procesy segregace podívala ve východní Evropě, kde máme slušnou zásobu sociálního bydlení a zatím relativně homogenní společnost.“

„Můžu kariéru ve Státech udělat i bez toho, abych tam studovala?“ ptám se na závěr. Bára se zamyslí a odpovídá: „Myslím si, že ano, ale řekla bych, že byste to měla těžší.“

Foto: archiv Báry Šafářové