Autorka úplně prvních ikon pro Apple vymyslela koš i plechovku s barvou

Do jisté doby se design týkal jen trojrozměrného světa kolem nás. Se vznikem počítačů a jejich vývojem bylo třeba nějak uchopit i jejich softwarové rozhraní. Principy designu se tudíž v osmdesátých letech přesunuly do tohoto digitálního prostředí. Zásadní pilíře odvětví, které bylo natolik nové, že ani jako vznikající odvětví nepůsobilo, položila také mladá designérka Susan Kare. Vděčíme jí za jednoduchý ikonický jazyk Apple, který se velmi rychle zažil. A firma s ikonickým nakousnutým jablkem jí vděčí za to, že se s průkopnickým designem nepojí jen co do hardware produktů.

Z dnešního pohledu naprostá přirozenost požívaných ikon jen dokazuje, jak moc intuitivně Susan Kare přemýšlela. Možná za to mohla její nezkušenost a mladistvý přístup, nebo z grafického hlediska „pole neorané“, které bylo v Applu jejím výchozím bodem. 

Celý život Susan Kare se nějakým způsobem točil kolem umění, pro které měla podle svých slov slabost. Vystudovala s doktorátem v designu. Po škole nabírala zkušenosti především prostřednictvím neplacených stáží, dokud se jí jednoho dne neozvala Andy Hertzfeld pracující jako programátorka v Applu. Podílela se mimo jiné na vyvíjeném softwaru, který stál na základním Graphical Usen Interface navrženém Adele Goldberg: jednalo se o prostý systém interakce uživatele prostřednictvím ikon a grafických komponent, jako byly například jednotlivé složky a ikony papíru pro textové dokumenty.

Prostředí Apple tehdy vypadalo velmi odlišně, krom složek byste v něm ikony hledali jen marně. Kare už s prvním letmým pohledem dokázala i bez hlubších znalostí pixel artu či tvorby grafiky v počítačovém prostředí rozpoznat jeho slabiny. Vycházela přitom z vědomostí o tvorbě mozaiky a pointilismu. Pro inspiraci se často obracela také k pradávným obrazovým písmům. Vybavena milimetrovým papírem co nejmenších rozměrů pak začala navrhovat ikony o klasickém rozměru 32x32 pixelů. Zaměřovala se na vizuální reprezentaci jednotlivých úloh a aplikací. 

Po jejím přijetí do Applu a první zveřejněné práci bylo jasné, že tehdy nový systém Macintosh byl i z hlediska designu velkým skokem kupředu. Do té doby ve firmě nikdo na pozici grafika nepůsobil. Proto je ještě obdivuhodnější, že mladá Kare sama přišla na způsob, jak prostředí počítače přiblížit běžným lidem a vytvořit intuitivní systém práce v tomto prostředí. Navrhla například i známý Chicago font, který se stal neodmyslitelně spjatý s počítači Mac v osmdesátých a devadesátých letech. Ráda do fontů také schovávala obrázky, které se objevily po zadání nějaké nepravděpodobné kombinace písmen či znaků.

Mezi další ikonické návrhy Kare patří například nůžky symbolizující příkaz vyjmout, znak pro command, který se na klávesnici Apple vyskytuje dodnes, pohrála si také s existujícími symboly: například s popelnicí symbolizující koš. Rozpoznatelná ikonka Happy May je také čistě jejím nápadem. Přesýpací hodiny, znázorňující probíhající proces, vyměnila za aktuálnější náramkové hodinky, pro aplikaci MacPaint obdobné Malování ve Windows vytvořila plechovku s barvou, štětec, laso pro výběr, či obrys ruky znázorňující přetahování objektů a mnoho dalších, dodnes univerzálně užívaných symbolů. Umění fontů a jednotlivých ikonek spojila v jedno při návrhu fontu Cairo, který se celý skládal z grafických symbolů určených pro použití v textu. Jednalo se o obdobu proto-emojis.

Na začátku sice pracovala s pár desítkami ikon, už tehdy důsledně oddělovala použití rukou vykonávajících nějakou činnost jako ekvivalent slovesa nebo dokument pro soubor. Přiřazování ikon určitým příkazům brala Susan Kare vážně, hlavně z hlediska používání. Věřila totiž, že by se nemělo jednat jen o obrazovou reprezentaci, ale jakýsi jazyk sám o sobě, který nepotřebuje dalšího vysvětlování či návodu. Jeho samozřejmost měla být podobná třeba dopravnímu značení. Každá ikona měla uživatele bez jediného slova vybavit přesnými a dostačujícími informacemi, aby se vyhnuli pocitu, že neví, co se v danou chvíli děje. Výsledkem je propracovaný systém, jehož dnešní šíři asi ani sama Kare zpočátku nepředpovídala, přesto ji svou geniálně intuitivní sadou ikon umožnila. 

Po působení v Applu pracovala pro konkurenční Microsoft, pro který graficky zpracovala třeba snad každým známou hru Solitaire. Poté se dostala k vytváření ikon pro facebook, Pinterest, pracovala pro IBM, Motorolu a mnoho dalších velkých firem, navrhovala grafiku také pro MoMA. Právem se tak řadí mezi nejvýznamnější designérky a hybatele grafického odvětví.