Budeme se vidět a slyšet čím dál víc, říká o bydlení autorka oceněné diplomky Kristýna Mastná

PRAHA – Absolventka architektury na ČVUT zaujala návrhem čtvrti viladomů, které se všechny kochají ohromným výhledem na Prahu. Umožňuje jim to lokalita na ostrožně, stejně jako důmyslné rozmístění v architektonickém návrhu. Domy jsou důsledně spojené s okolní přírodou, takže se jí i přes obecný nedostatek nabaží každý místní obyvatel. Nový Střížkov má být ostatně soudobá pražská odpověď na koncept anglického zahradního města.   

Co je těžištěm vašeho návrhu? 

Zadání bylo vytvořit alternativu k bydlení v rodinných domcích na okrajích měst. Alternativa k urban sprawlu. Parcela v Novém Střížkově je přitom kvůli složitější dostupnosti taky tak trochu periferie (ostrožna je přístupná jen z východního směru), leží ale zcela uvnitř města. Pro mě bylo důležité vytvořit něco podobného rodinným nebo vilovým domkům v zahradách, proto jsem se zaměřila na sepjetí obydlí s přírodou, venkovním prostorem, kterého máme ve městě omezené množství. 

Navrhla jsem tří až čtyřpodlažní vilové domy s třemi až šesti byty na patře. Každému bytu (i v podlažích) jsem přiřadila rozměrné exteriérové terasy, čímž se byty zvětšily, protože se v létě mohou krásně otevřít. Všechny přízemní byty mají k dispozici předzahrádky. Některé byty mají vlastní vchod přímo z ulice. Každé dva viladomy mají mezi sebou společnou zahradu, kde si obyvatelé mohou pořádat akce, zahradničit, dělat si tam, co chtějí. Je to jejich polosoukromý exteriér. Na zalévání zahrady je k dispozici studna a počítám i s dešťovými vodami díky retenčním nádržím.

Uprostřed celého areálu je veřejný menší park s vodní plochou. Dále tam najdete dětské a sportovní hřiště a opět část věnovanou zahradničení. Můžete si tam pronajmout kus půdy a pěstovat si co chcete, zpřístupňuje to všem možnost vlastní mini zahrádky.

Cenu, již jste obdržela, zaštiťuje výrobce cihel HELUZ, Řešila jste v návrhu, z čeho budou domy postavené?

Domy mají betonové schodišťové jádro pro ztužení konstrukce a vnější stěny jsou vyzděné z keramických tvarovek. Přízemí objektů je obložené cihelnými pásky a vyšší partie jsou provedené v jemné omítce.

Kde jste vyrostla?

Narodila jsem se v Plzni, ale vyrůstala jsem na vesnici asi 30 km od Plzně. V krvi mám vesnici, ale do školy jsem chodila ve městě – v Plzni, potom v Praze, takže znám městské prostředí. Vyrostla jsem v domku s velkou zahradou, se sadem a záhony a vím, co péče o zahradu obnáší.

Zmiňujete inspiraci čtvrtěmi na kopcích Smíchova, Košíř, Střešovic, Dejvic, Vinohrad, Ořechovky, uvádíte jejich původ v anglických zahradních čtvrtích, v čem jste se Střížkovem dál?

Chtěla jsem, aby to byl typ bydlení vilové domy v zeleni. V dnešní době je ale potřeba, aby byly domy ekonomické, aby se zaplatila výstavba i provoz. Proto je areál poměrně hodně nahuštěný. Domů je tam mnoho, ale zároveň jsou umístěny tak, aby měl každý z nich výhled, aby měl výhodu té parcely, kde stojí. 

Snažila jste se své zahradní město navrhnout intenzivněji s lépe užitným exteriérem, nejsou to protichůdné tendence? Když do oblasti vměstnáte více lidí a zástavby, exteriéru ubývá.

Dělala jsem právě ty velké exteriérové terasy, které zvětšily užitnou plochu jednotlivých bytů. Rozšířením domů o exteriér jsem do návrhu zároveň dostala více prostoru a zeleně. 

Bydlení zde označujete jako „na blízko” – sousedé se znají, vidí, slyší. To je běžná realita, jež však nebývá úplně žádoucí. Dokázala jste z toho ve svém návrhu udělat skutečné pozitivum, nebo jen přiznáváte fakt?

Přiznávám fakt. Záleží na tom, jací jsou lidé, někomu to hodně nevyhovuje, jiný s tím problém nemá. Měli by ale vědět od začátku, do čeho vstupují, do jaké struktury jdou bydlet. Pokud opravdu nechci nikoho vidět, slyšet, tak bych neměla bydlet ve městě. To bych si šla koupit dům na samotě u lesa…

Vnímáte to taky, že mají lidi v Česku tendenci chápat své bydlení jako nedobytný hrad, kam se chtějí zavřít, aby měli od ostatních klid?

To je přirozené, člověk musí mít své soukromí. 

Je udržitelné, aby si každý obehnal dům vysokou betonovou zdí? Neměla by se společnost posunout, smířit se s tím, že spolu musíme existovat a zkusit to?

Třeba v Japonsku lidi bydlí třeba jen na 4 m². Hustota bydlení je tam opravdu intenzivní. Jsou o něco dál, než jsme my, ale i tady vidíme, že se prostor zmenšuje a byty taky. Je nevyhnutelné, že se budeme vidět a slyšet čím dál víc. Náš prostor není nafukovací. 

V mém návrhu jsou například na terasách konstrukce s roletami, které se dají zatáhnout, když si tam budete chtít dát kávu a mít soukromí. Je to upravitelné, máte možnosti.   

Jak jste ve čtvrti vyřešila dopravu? 

Celá parcela je přístupná jednou jednosměrnou ulicí, která tvoří okruh s domy po stranách. Zbytek jsou jen cesty pro pěší. Vzhledem k morfologii území je vnitřní prstenec domů o jedno patro vyšší, než ten vnější. Do přízemní úrovně pod vnitřním prstencem jsem vložila parkování.  Uprostřed jsou hromadné garáže a z prostoru ulice jsou garáže pro jedno auto právě tak, jak to známe z pražských čtvrtí. Je možné je po lehké přestavbě změnit v obchůdek, dílnu nebo něco jiného. Je to variabilní, ne každý bude nutně muset mít vlastní auto. Vnější prstenec domů má řešené běžné podzemní parkování. V přízemí jedné z dvojic spojených viladomů je pak připravený prostor pro mateřskou školku nebo nějakou jinou občanskou vybavenost.  

Co pro Vás výhra znamená? Jak s ní naložíte? 

Měla jsem z ocenění radost, opravdu mě to potěšilo. Nyní se však věnuji něčemu trochu jinému než ve své diplomce, a to památkovým objektům. V ateliéru Soukup Opl Švehla projektuji rekonstrukce kaplí, kostelů nebo jiných památkových objektů. A je to pro mě další zajímavá výzva.

Kristýna Mastná (*1997 v Plzni) vystudovala FA ČVUT atelier kuzemenský & kunarová, absolvovala stáž na TUM v Mnichově a její diplomová práce Bydlení Nový Střížkov - hledání zahradního města byla na přehídce Diplomky 2022 oceněna zvláštní cenou společnosti HELUZ. V současnosti pracuje v ateliéru Soukup Opl Švehla.