Autor instalace pro EXPO Jan Dostál: Svařovat jsem se naučil na YouTube

Sochař Jan Dostál z Olomouce se už krátce po studiích dostal na prestižní evropské výstavy. Z tun železa pod jeho rukama vznikají díla, která nemají u nás ani za hranicemi obdoby. Přečtěte si, jak se Janovi dařilo ve škole, jak se jeho sochy převáží i co tvoří pro dubajské EXPO.


OLOMOUC – Extravagantní tetování, široký úsměv a ruce umazané od práce. Tak nás ve své hale na výrobu nejen ocelových soch vítá sochař Jan Dostál, který si rád dělá věci po svém. Rozhlížíme se po prostoru plném železných plátů, strojů a soch.

Kolik je tady teď aktuálně tun železa?

60 tun tady určitě bude, v materiálu tak 30 tun, ale to vždycky záleží, dneska jsem třeba objednával 25 tun na můj nejnovější projekt. Dělám teď pro jednu firmu, co je kousek odsud. Dlouhodobě spolupracujeme a teď staví novou halu, tam se povedlo, že budu realizovat velkou věc.

Prozradíš nám, o co jde?

Bude to zatím moje největší realizace, jmenuje se Smyce. Socha bude dělána za pomocí zakružovačky, kde budu ohýbat jekl 100 x 100 x 5 mm do nejrůznějších kružnic a elips. Tato technologie je pro mě relativně nová, lákala mě už několik let, ale neměl jsem finance na techniku. Konečně jsem si stroj mohl pořídit a těším se, jaké nové možnosti mi nabídne v mé tvorbě. Ve strojírenství se zakružovačka používá na něco jiného, ale já těm strojům často dávám jiný význam, než měly původně.

Vraťme se ale na začátek, jak veřejnost reagovala na tvoji první sochu ve Velkém Týnci?

Ze začátku se lidi mých věcí báli, že jsou pichlavý a ostrý, nebylo to moc user friendly. Jednou mi říkal člověk, co tam bydlel, že se mu to líbí, ale je to jako bych dal do New Yorku sedláka ze slámy. Co se týče emocí, lidem se docela líbí Vetřelec, jak leze přes římsu, přitom je to taková potvora (plastika umístěná v centru Olomouce, pozn. redakce). Zato se ale zase řeší Stvůra v parku, že je v historické aleji a zahradníkům to vadí, přitom je tam jen dočasně.

Jak velké sochy jsi teď schopen vytvořit?

Když už je socha třeba přes 10 metrů na výšku, udělám si model. Jedu podle toho modelu, ale nemám žádnou výkresovku, je to dost živelný proces. Moc sochařů takhle nepracuje, s takhle velkými hmotami čistě intuitivně.

Kde je tvůj strop ve velikosti? Půjdeš ještě dál?

Do nekonečna to asi nejde, ale zatím to zvedám (smích).

Víme, že letos pracuješ na zakázce pro dubajské EXPO. Co pro ně vyrábíš?

Tady třeba vidíte lustry, a pak dělám hlavní exponát. Jmenuje se Pramen, 7 m vysoká věc, je tam na to prostor.

Je to pro tebe největší zakázka?

Největší velikostně je určitě Smyce, ale ta se teprve začne tvořit. Z realizovaných je to Stvůra, tu jsem dělal loni, rok po škole. Ta má 12 metrů. Teď je tady v Olomouci, ale měla jet do Německa, kde byla vybrána na NordArt, což je největší výstava současného umění, které vybírá porota. Je to docela parádní věc, že ji vybrali. Platí náklady na cestu, loni tam jel kruh (socha Rounded pozn. redakce), to byla moje bakalářka. A teď si vybrali Stvůru. Sám bych nebyl schopen to financovat. 

Jsou rozdílné reakce od veřejnosti na vystavení tvých věcí v Praze a tady v Olomouci?

Je to obrovský rozdíl, i když lidi z Olomouce vyjedou do Prahy, tak tam se jim to líbí. Tam to prý pasuje, ale tady v Olomouci ne (smích). Je to zajímavé.

Jaké tedy míváš na svá díla nejčastěji reakce?

Docela nepříjemný je Facebook, kde jsou lidi anonymní. Naživo je to vždycky lepší, pozitivnější. Respektive odbornější veřejnosti, nebo někomu, kdo se aspoň trochu o umění zajímá, se to většinou líbí. Že tím Olomouc ožívá.

Pracuješ i se statiky?

Jasně, se statikem už jsem docela kamarád, společně se všechno vymýšlí, nad Stvůrou jsme seděli tak patnáckrát.

A měl jsi už problém s tím, že některá socha reagovala jinak, než jsi čekal?

Kvůli velikosti ne, spíš ale občas vznikají věci, kde je technologie tak neznámá, že vůbec nevíš, co se bude dít. Jedna odnož mé tvorby je deformační. Například socha Tři vycházela z toho, že jsem házel 6metrový jehlan třikrát z 50 m volným pádem. Tam se muselo vymyslet, kdo to vůbec udělá nebo něco, čím se to z jeřábu odjistí. A taky jsme nevěděli, jak se rameno jeřábu zachová, když to pustíme. Byla tam spousta otazníků. Výborný zážitek.

Máš ve své tvorbě nějakou konkurenci?

Co mi říkal kurátor, v Evropě se něčím podobným zabývají 3–4 lidi, s tím, že to ale nikdo nedělá rukama. Dodají malý model a pak ho předají firmě, která to vyrobí ve velkém. Autor tam chodí jen jako dozor. Já i ty největší části dělám ručně. Stává se mi často, že naopak firmy nechtějí udělat to, co bych si představoval. Že to prý nejde. Tak si to radši všechno udělám sám. I když se musím něco nového naučit, vymyslet nový postup, technologii. Vložená energie zatím nezklamala a vždycky se to nakonec povedlo.

Prošel jsi tvořením ze dřeva, železa, který z materiálů tě baví nejvíc?

Začal jsem na hlíně, to mě na škole chytlo. Pak jsem přešel na dřevo, ale tam vždycky člověk vidí, jak ten špalek původně vypadal. Není to pro mě tak přirozené a nic to nevydrží, za 10 let to shnije. Ocel je pro moje záměry úžasná, i když jsem nejdřív vůbec nevěděl, co s tím všechno budu dělat. Koupil jsem materiál a chtěl ho řezat flexou, vůbec jsem nevěděl, že existuje něco jako autogen, plazma. Postupně do toho člověk proniká, učí se nové techniky. Svařovat jsem se třeba naučil na Youtube (smích). Až potom jsem si dodělat nejvyšší evropské svářečské zkoušky. Teď si mě díky tomu najímají i firmy, když nemají tak kvalifikované svářeče. 

Vynikal jsi vždycky v umění? Jak ti šla škola?

Maturoval jsem s trojkou z výtvarky. Původně mě ani nechtěli pustit k maturitě. Byl jsem navíc na gymplu trošku proti systému, o tom je vlastně moje socha Anděl. Jedno křídlo ulomený, druhý jakž takž, to jsem byl já, protože mě tam dusili, nemám na to dobré vzpomínky.

Kde bereš pro svá díla inspiraci?

Nějakou dobu jsem čerpal z přírody, dělal jsem zvířata, figury, teď poslední dobou jsem se dostal víc k abstrakci. Ale chci udělat zase zvíře, 6 m vysokou kočkovitou šelmu, pod kterou se bude dát chodit. Líbí se mi třeba erupce na slunci, vesmírné věci mě fascinují.

Když tedy přijde správná inspirace, jak dílo vzniká? Jaký je proces?

Nejdřív jsem to dělal tak, že jsem nařezal plazmou plech a ty díly se svařovaly. Teď mě ale čím dál víc baví železo deformovat. Buď neurčitě, třeba pádem nebo ho stáčím, tam už můžu víc kontrolovat postup. Vzal jsem třeba kvádr a kolem osy jsem ho stáčel. Pracuji hodně s procesem, věci se tvoří průběžně, hledají se nové cesty v technologii, nové možnosti, kde dál experimentovat. Stejně tak je to s barvami. Když se podíváte, většina velkých kovových soch je rezavá, udělat to v barvě je hodně technologicky náročné.

Je v tvé tvorbě souvislost s uměleckým kovářstvím?

Nene, to určitě ne. Kováři se sochaři se moc vzájemně nemusí, na první pohled to má k sobě blízko, ale je to opravdu něco úplně jiného. Kovář umí velmi dobře řemeslo, ale neřeší prostor, téma, velikost. Navíc já pracuji s materiálem za studena, nic netvaruji, nebouchám. To kováři ano.

Tvoje díla cestují z místa na místo, jak to řešíš, když sochy váží několik tun?

Jsou z více kusů, i když je to docela nezvyklé, že se takhle velká socha dá rozložit. Že se dá naskládat na auto a převézt, obvykle se takové věci jen svaří a zůstanou na jednom místě navždy a nikdo ani nepřemýšlí o tom, že by takhle velké věci mohly cestovat z místa na místo. Navíc je velmi zajímavé, jak se socha s každým místem jinak propojí.

Máš nějaký svůj sen, co postavit?

Smyce je vlastně teď můj sen a jsem strašně rád, že mi ho pomáhá uskutečnit firma BOW, v jejímž areálu bude Smyce umístěna. Jsem zvědavý, jak se s tím poperu, už je to fakt velká věc, bude to strašně zajímavý. Člověk vůbec dopředu neví, jak to bude dělat. Postupně jak k tomu přichází, vše se domýšlí, a ono to nějak dopadne, když má člověk vůli to dotáhnout. 

Chtěl bys zůstat v Olomouci nebo plánuješ jít do většího města?

Mně je tady dobře. Mám tu už hodně kontaktů, hlavně na materiály. Můžu sem tam jet kvůli práci do Prahy, ale zázemí chci mít tady.

Jan Dostál 

  •         Narozen 6. 8. 1992
  •         Vystudoval Fakultu výtvarných umění v Brně, Ateliér sochařství pod vedením prof. akad. soch. Michala Gabriela

Účast na výstavách (výběr)

  • 2019 Cesta ke svobodě, Olomouc 
  • 2019 David, Dostál a Gabriel na lodi, Grand Bohemia, Praha 
  • 2019 Nord Art, Budelsdorf, Německo 
  • 2018 Sochy zahradě 9, Květná a podzámecká zahrada, Kroměříž 
  • 2018 Výstava Oranžerie, Olomouc 
  • 2018 Sculpture line, Brno, Liberec, Praha, Olomouc 
  • 2017 Sculpture line, Praha 
  • 2017 Sochy zahradě 8, Květná a podzámecká zahrada, Kroměříž 
  • 2016 Bienále Zpřítomnění IX, Dolní Kounice 
  • 2014 Ateliér socha 1, Trutnov

Samostatné výstavy

  • 2019 Collectors Choice, Galerie města Plzně, Plzeň 
  • 2015 224, Janáčkovo divadlo, Brno

Realizace (výběr)

  • 2018 Kříž, socha v exteriéru, Pátek
  • 2017 Hyena, socha v exteriéru, Dolní Břežany
  • 2015 Vetřelec, instalace sochy do historické části centra, Šemberova ulice 9, Olomouc
  • 2013 Klára, kovová socha na návsi, Velký Týnec 
  • 2012 Anděl, socha v zahradě gymnázia Hejčín, Olomouc 

www.jandostal.com



 


FotografieJiří Hloušek