Autentické prohlídky nevedou profesionální průvodci, ale historik pivovarnictví, varhaník nebo zubař, říká Tereza Uřičářová z TIC BRNO

BRNO — Série tematických vycházek, krátkých výletů a odborných setkání je určena všem, kdo chtějí proniknout pod povrch a poznat město do hloubky – skrze architekturu, historii, přírodu, literaturu i současný život. Tereza Uřičářová je pro TIC BRNO připravuje už pátým rokem a za tu dobu se jí je podařilo vybrousit k dokonalosti. 

Co vás přivedlo do Brna?

Vyučovala jsem na gymnáziu u Brna a potom jsem dostala nabídku práce v Alliance Francaise Brno, což pro mě, která jsem učila francouzštinu, bylo neuvěřitelně atraktivní. Chtěla jsem zkusit vyjít ze školského systému a zkusit něco jiného. Alliance Francaise byl v podstatě neziskový sektor, a to bylo hrozně fajn, výborná práce, která obsahovala od přijímání velvyslanců, po provozní technické věci týkající se budovy. 

Jste frankofilka? Nebylo pro vás zklamáním skončit v Brně?

Ano, frankofilka, a vůbec. Vždy jsem si myslela, že jsem vesnický typ. A když jsem potom přišla do Brna, zjistila jsem, že jsem vesnický typ pořád, tak jsem v Brně zůstala. Brno je město příběhů, magické místo plné lidí, věcí a situací, které se nemůžou přihodit jinde. Nikde jinde není nejvíce vzrušující zprávou dne, že hoří pařez. 

Jak na vás město zapůsobilo na první dojem?    

Brno se mně líbilo už od výstupu z vlaku na hlavním nádraží, které hodně lidí označuje za něco šokujícího. Už jen projít Myšinou (tzv. Myší díra, podchod pod hlavním nádražím, pozn. red.) mi přišlo úplně fascinující – míchání pachů, vůní, nejrůznějších lidí. Brno mi bylo od začátku blízké, nikdy jsem se tu necítila anonymní, a co jsem přijela, potkávala jsem tu na ulicích své staré známé. Cítím se tu doma.

Co to jsou „Autentické prohlídky”?

Nejedná se o běžné komentované prohlídky města. Jsou specifické tématy, která jdou do hloubky, jsou vlastně trochu pro fajnšmekry. Ale skutečně zvláštní je činí jejich průvodci. Nebývají to jenom profesionální průvodci, ale spíš profesionálové v oborech, o kterých pak veřejnosti vyprávějí, nebo to téma mají jako srdcovou záležitost. A všichni jsou to srdcaři. 

Zjistila jsem, že mezi běžnou komentovanou prohlídkou a naší Autentickou prohlídkou může být přímo propastný rozdíl. Vyjela jsem si na mystery shopping do jednoho města, říkejme mu třeba Praha, protože právě tak se jmenuje, a tam jsem si objednala prohlídku, která působila podobně: Měla specifické úzkoprofilové téma. A byla jsem hrozně zklamaná. Zjistila jsem, že průvodkyně, přestože byla příjemná a mělo to dobrý vibe, tím tématem vůbec nežila. Přednášela něco načteného. Našla jsem tam i dost faktických chyb, bylo to pro mě zklamání. Naše brněnské Autentické prohlídky vykrystalizovaly za několik let na dost vysokou úroveň jak tématy, kontextem i formou. 

Kdo je tedy provádí? 

Bývají to lidé, kteří chtějí našim návštěvníkům co nejlépe představit místo, kde bydlí. Teď třeba bude mít prohlídku Jundrova Filip Vrána, který v Jundrově bydlí. Je to historik pivovarnictví, občas pro nás dělá prohlídky o pivu a jeho historii v Brně. Dále třeba Peťa Konvička z Obřan-Maloměřic, ten je zubař. Je to zajímavé spojení, mluví několika světovými jazyky a dokáže velmi erudovaně přednášet o téhle městské části, kterou miluje. K takovým průvodcům se dostávám nějakou šťastnou náhodou, a nebo, což je vůbec nejlepší, za mnou přijdou s nějakým nápadem sami. 

To se takhle za mnou třeba stavil ředitel kůru a regenschori (vedoucí chrámového sboru, pozn. red.) katedrály sv. Petra a Pavla, že by pro veřejnost rád připravil varhanní exkurze. A tak od té doby umožňuje skupině lidí vyjít na kůr, do míst, kam se běžně veřejnost nedostane, ukáže jim, co všechno tam ta hejblátka a tlačítka umí, a nakonec jim zahraje nějakou skladbu. Takto je bere do různých kostelů v Brně, takže mají lidé možnost být s tím reálným člověkem-odborníkem na tom autentickém místě a vidět ho třeba při práci. To je prostě skvělé. 

Průvodci nejsou rutinéři a místo práce je to pro ně osobní záležitost?

Určitě, hodně se to promítá i do způsobu, jakým při prohlídkách přednášejí. Je hodně cítit, že to jde od srdce a mám to potvrzené i od veřejnosti. Chodí ke mě stížnosti a pochvaly a za posledních pár let je těch pochval hodně. Nemíří samozřejmě na mě, ale právě na průvodce, že přenáší na návštěvníky nadšení, ukazují místa, kam se běžně nedá dostat, že jsou super. 

Těší mě to. Je to důvod, proč to děláme. Věříme, že když lidé poznají místo, kde žijí, když dokážou cestou do práce pojmenovat budovy a dokážou si představit, co se za těmi zdmi odehrává, získají vztah. A když má člověk k místu vztah, nemůže zůstat lhostejný k tomu, že se ho někdo rozhodne třeba zničit, zbourat. 

Kdo chodí na autentické prohlídky?

Dělali jsme si průzkum. Liší se to téma od tématu, ale nejčastěji je to žena, 50 let, z Brna. Často je to dvojice kamarádek. Zajedou si na prohlídku a potom jdou třeba na kafe. Mají dvě hodinky povídání, dozví se něco, a udělají si takové fajn odpoledne. 

Extrémně mě těší, že návštěvníci jsou hlavně z Brna, že se Brňané zajímají o své město. 

Bydlíte ve značně autentické části města, v brněnském Bronxu, jak se vám tam líbí?

To je pro mě ta nejhezčí městská čtvrť. Když už se tu bavíme o autentických prohlídkách a tématech, které se na nich objevují, jako je historie a architektura, tak Cejl je na ně neuvěřitelně bohatý. Nejsou tam peníze na zateplování a nějaké zásahy, nebo to nikdo neřeší, takže tam každý milovník architektury objeví poklady. O historii nemluvě. A navíc mám ráda jakousi volnost a pestrost, žijí tu totiž lidé různých národností. A asi víc než jinde jsou k vidění bizarní situace. Líbila se mi fotka, kterou pořídil můj partner cestou do práce. V jednu chvíli se otočil, a před ním se rozkládala Bratislavská, se sanitkou, policajty, nějací lidi se rvali a nad tím visel obrovský banner Tady žije radost (protože to bylo u Divadla Radost). V tom je veškerá esence našeho hoodu. Jo a plus je v docházkové vzdálenosti do centra! 

V čem je Brno autentické?

Už jen že v centru žijí lidi, že to není jen obrovský Disneyland, ale je to pořád místo k životu. Potvrzují to i novináři, s nimiž někdy pracuji, že je tu na rozdíl od jiných měst cítit domácká, pohodová atmosféra. Lidé se zdraví na ulicích. Hodně to jde vidět přes léto, kdy se vysedává v ulicích, na lehátkách. Je tu plno zájmových skupin a spolků, které se taky různě prolínají. 

Jak probíhá autentická prohlídka?

Funguje to velice klasicky, na tom zase není nic až tak zvláštního. Skupina lidí se setká na jednom místě, průvodce si je převezme a pak se jdou procházet a povídají si. Často se prohlídka odehrává v dialogu. To mi říkali třeba průvodci, kteří provádějí na Zbrojovce nebo v kolonii Nový dům. Stává se, že se účastní pamětníci, kteří k tomu mají spoustu co říct, a to je super. Mě konkrétně hodně zasáhla prohlídka na téma třetího odboje, o perzekvovaném duchovenstvu, a průvodkyně mluvila o básníkovi Janu Zahradníčkovi. Jak byla jeho rodina násilně nucena přestěhovat se na statek, který sdíleli s původními obyvateli, a jak to bylo pro ně náročné. Přihlásila se paní a říká, to byl náš statek, my jsme tam žili, a bylo to pro nás taky náročné z těch a těch důvodů.   

Někdy se tam dějí velké momenty. Další naše průvodkyně provázela po Orlí, mluvila o domě, kde žila židovská rodina. Přítomen byl starší pár, který přijel z Vídně a přihlásil se, že to byli jejich rodiče. Dějí se tam opravdu věci.

Co bývá nejoblíbenější?

Největší poptávka teď bývá po prohlídce Příběhy brněnských domů. Začala s tím průvodkyně Helena Matulová a zjistila, že lidi baví takové příběhy poslouchat. Připravila tedy Příběhy brněnských domů 2, 3, 4 a teď už je i číslo 5. Má věrné fanoušky, kteří se účastní prohlídek opakovaně. Martin Koplík má taky velkou fanouškovskou základnu, prima jsou třeba témata moravského Manchesteru. 

Lidé mají moc rádi i klasiku – vily v Černých Polích. Teď dost často průvodkyně historička Kristýna Burianová přidává i takovou náročnější část – různé ústavy pro nemocné, a to má taky úspěch. Naši návštěvníci nechtějí jen vybrané informace, chtějí toho co nejvíc. 

Teď na podzim nás čekají i přednášky, protože občas děláme i je, hlavně když není možné něco obsáhnout pěšky nebo se téma vztahuje k dávné historii. Asi za 20 minut se prodala přednáška ve Slévárně UXA, povede ji vedoucí výroby, máme ho zachyceného i na vizuálu. Nejenže povypráví o historii nejdéle fungující slévárny v Brně, ale vezme nás dokonce do výroby. 

Máte vedle prohlídek a přednášek i jiné formáty?

Máme ledacos. Prohlídky neděláme jen pěšmo, máme i cykloprohlídky, taky running tours. Ty letos ale nejsou, protože má náš průvodce Zbyňa zraněné koleno. Dokonce v létě plujeme lodí po přehradě, kde RNDr. Lucie Kubalíková z Mendelovy univerzity povídá o okolní přírodě. Nebo jezdíme šalinou. 

Jak nacházíte autentické průvodce?

Nejčastěji, a je to zároveň ta ideální varianta, se mi někdo ozve, zvážím to a domluvíme se. Celé Brno je propojené, bývá to přes známé, přátele. Občas se to děje i tak, že mě napadne nějaké téma, někdy mám pocit, že si ty prohlídky dělám dost sama pro sebe – teď bych chtěla udělat prohlídku po prvorepublikových módních salonech, a hledám vhodného průvodce. Budu se ptát v Moravském zemském muzeu. A určitě se mi mohou lidé sami ozvat, kdyby měli zájem provádět.

Líbí se mi váš vizuál, kdo to fotí?

Náš autentický koncept stojí i na autentickém vizuálu. Každou sezonu – autentické prohlídky se pořádají ve čtyřech cyklech – nám fotí Roman Franc (představili jsme zde). Má velice specifický rukopis a fotí lidi z Brna. Nemusí být rodáci, ale jsou svázaní s Brnem. Bývají to místní srdcaři, kteří dělají něco zvláštního, výjimečného pro Brno. Jejich příběhy mohou být menší, ale jsou autentické. Každý, kdo se zúčastní Autentické prohlídky, Romanovu fotku dostane na památku, někteří návštěvníci tyto fotky sbírají. 

Máte své oblíbené autentické místo v Brně?

To je právě to místo, kde bydlím. Cejl. A Káznice. 

Tereza Uřičářová (*1988) pochází z Tvarožné Lhoty, vystudovala českou a francouzskou filologii, koordinuje Autentické prohlídky a natáčí audiomapu Poslouchejte Brno. Editorsky zaštiťovala projekt Tehdy/Vtedy, příběhy lidí z moravsko-slovenského pomezí, a ve volném čase dobrovolničí.

Autentické prohlídky