Aucklandská věž od Níall McLaughlin Architects otevírá hradní komplex durhamského biskupství

Květen 11, 2021 | autor: Jan Gerych | Foto: Richard Chivers

Podobu stavby inspirovaly pradávné dobývací věže, jejichž účel je podobný – mají umožnit lidem překonat hradby a proniknout do výjimečného, po staletí střeženého hradního areálu.  

 

Bishop Auckland, Velká Británie – Hrad Auckland, sídlo durhamského biskupství je jedinečný areál, jeden z nejvýznamnějších a zároveň nejzachovalejších svého druhu v Evropě. Funkce Biskupa měla v Durhamu zvláštní status. Vedle církevní moci byl zároveň vladařem regionu, jenž požíval po staletí výsadu teritoriální autonomie. Jižně položené Anglii sloužil jako nárazníková zóna před nájezdy Skotů ze severu.

Vizualizace Náll McLaughlin Architects

 

Sídlo Prince Biskupa bylo téměř tisíc let nepřístupně uzavřené, dokud je v roce 2012 od církve neodkoupil investiční bankéř a filantrop Jonathan Ruffer. Ten založil neziskovou organizaci The Auckland Project se záměrem vytvořit z areálu kulturně historickou památku a atrakci, která podpoří turismus a pozdvihne strádající původně hornický kraj.     

Město nemělo z hradu po léta víc než zdi a brány, což měla  definitivně změnit výstavba návštěvnického centra. Zadání dostal irský architekt Níall McLaughlin, jenž na ně reagoval vtipem, že jako malému klukovi by mu tam chyběla vyhlídka z hradní věže. Myšlenka se ujala jak u patrona Ruffera, tak u veřejnosti a výsledkem je ikonická věž, která z daleka přitahuje návštěvníky. Její formu symbolicky inspirovaly středověké pojízdné dobývací věže, které se používaly k překonávání hradeb. 

Umístění věže působí jako most mezi tržním náměstím a biskupským palácem. Přiléhá k ní budova s informačním centrem, prodejem vstupenek a veřejnými toaletami, která se dá využít dále k výstavám nebo akcím. Věž tvoří otevřená trámová konstrukce s betonovou výtahovou šachtou uprostřed. Mezi nimi se vine kovové schodiště s odpočívadly. Lepená dřevěná konstrukce z modřínu má šedou povrchovou úpravu, jež předjímá definitivní podobu materiálu vystaveného povětrnostním podmínkám.

Přilehlá budova stojí stejně jako věž na betonovém soklu. Trámovou konstrukci odhalují skleněné zdi, doplněné otočnými dřevěnými okenicemi. Interiér odhalují, když je otevřeno, po zavírací hodině dokážou prostor zcela uzavřít. Volně odkazují na středověké heraldické prapory. Vnitřek je v kontrastu k převládající šedé vyveden ve slavnostní zlaté, stropy pokrývá historizující dekor a zdi vytesaný příběh hradu napříč historií. Zlaté detaily se objevují i na zábradlí vedoucí na rozhlednu a na špicích jejího trámoví.

Architektonický projekt vznikl na základě úzké spolupráce s památkáři, protože zasahuje do chráněné památky. Vedle návštěvnického centra se architekti podíleli spolu s ateliérem Purcell na dostavbě Skotského křídla hradu určeného pro vznik Muzea víry. Při výstavbě se využívaly prefabrikované díly z lokální produkce kvůli podpoře místní ekonomiky. Areál ještě rozšíří skleník od japonského studia SANAA, v němž se budou pěstovat plodiny pro kuchyň nové restaurace. The Auckland Project proměňuje ospalé městečko v severovýchodní Anglii na turistickou destinaci.

Autor: Jan Gerych