Atmosféru pomůže zachránit technologie z 18. století, která jí původně pořádně zatopila

Červenec 25, 2022 | autor: Jan Gerych | Foto: CO2Rail

Inženýři z Sheffieldské univerzity spolupracují s americkým start-upem CO2Rail na technologii k zachytávání oxidu uhličitého z atmosféry pomocí jedoucích vlaků. 

 

SHEFFIELD, VELKÁ BRITÁNIE – Zpětný odběr CO2 z atmosféry byl donedávna brán jako nejzazší opatření při snaze zachovat globální klima v přijatelném stavu. S tím, jak se nedaří naplňovat klimatická předsevzetí a jak dramaticky se planeta ohřívá, se význam technologie zvětšuje. Výzkum britské univerzity přináší praktické a efektivní řešení. 

První vlaštovka oboru vzlétla vloni na Islandu, kde švýcarská firma Climeworks spustila první továrnu s „direct air capture” technologií. Ta pomocí větráků nasává vzduch zvenku a izoluje z něj CO2, jež následně skladuje v podzemních zásobnících. Letos začala výstavba další mnohem výkonnější továrny, jež má zvládnout 36 tisíc tun CO2 ročně. V Británii letos otevřela první průmyslovou továrnu na zpětný odchyt CO2 společnost Tata Chemicals Europe v Northwitchi. Zvládne zpracovat až 40 tisíc tun ročně, což odpovídá výfukům 20 tisíc aut. 

Výzkum Sheffieldské univerzity ve spolupráci se start-upem CO2Rail ukazuje, že by celá věc šla dělat levněji a účinněji. Přišli s řešením, které využívá existující železniční infrastrukturu, takže se dá masivně rozšířit a pohání je navíc dosud nevyužívaná energie uvolňovaná při brzdění vlaků. 

Jde o speciálně upravený vagón, jenž stačí připojit k vlakové soupravě. Na střeše má rozšířenou vpusť, kterou během jízdy vtahuje okolní vzduch, takže nepotřebuje náročný ventilační systém jako stávající továrny. Vzduch uvnitř prochází chemickým procesem, který jej očistí od CO2, a to pak skladuje v komorách. Následně se dá oxid uhličitý uložit do země nebo se jako čistá surovina dále průmyslově zužitkuje. 

Vynález šetří nejen za větráky. Veškerý jeho provoz pojede na sekundární energii, která se ve vlacích uvolňuje při brždění. Tento zdroj zatím zůstává nepovšimnut, přestože podle měření každé zabrždění vlaku vygeneruje dost energie na pokrytí denního provozu 20 domácností. Podle výzkumníků by jeden takto upravený vlak zvládl polapat 3 tisíce tun oxidu uhličitého ročně. Při masovém rozšíření na železnice ve světě bychom mohli dojít k velmi zajímavým výsledkům. Technologie je v důsledku totiž tak levná, že není jen proveditelná, nýbrž podnikatelsky atraktivní.  

„S takovými cenovými hladinami a ohromnými schopnostmi se CO2Rail pravděpodobně stane prvním megatunovým, prvním gigatunovým a celkově největším řešením přímého odchytu CO2 z atmosféry na světě,” uvedl profesor Geoffrey Ozin z Torontské Univerzity. Ta se podílí na implementaci technologie CO2Rail přímo na dieselové lokomotivy, které se stále používají v severní Americe a dalších nerozvinutých zemích.

CO2Rail

Autor: Jan Gerych

Nastavení ukládaní cookies

Používáme cookies k personalizaci obsahu a reklam, k umožnění funkcionalit sociálních sítí a k analýze provozu webových stránek. Informace o provozu a užívání webových stránek Vámi jsou sdíleny s našimi sociálními sítěmi, reklamními a analytickými partnery, kteří je mohou kombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které o Vás sesbírali při užívání jejich služeb.

Vlastní

Vlastní nastavení cookies