Klienti si chtějí koupit jeden obraz, a pak se často utrhne lavina, říká art specialistka J&T Banky Štěpánka Veselská

PRAHA – První tři pozice žebříčku Art Index letos patří ženám – Evě Koťátkové, Anně Hulačové a Kateřině Šedé – celkově je jich v první stovce ale jen 36. Téměř polovinu všech zastoupených umělců tvoří generace narozená v 80. letech, stále výrazněji se však prosazují i ti narození v 90. letech. Z médií převládá malba, následuje socha a objekt. Na domácí scéně byl výstavně nejúspěšnější Josef Bolf, skokanem roku je pak Jakub Jansa, který aktuálně vystavuje na prestižním benátském bienále. Polepšil si o 33 míst. Art Index si můžete prostudovat zde, my vám k němu přinášíme slovo Štěpánky Veselské, jež má umělecké projekty a péči o sběratele v J&T Bance na starosti.

Nabízí Art Index možnost srovnání naší scény se zahraničím?

Srovnání je obtížné, protože v zahraničí podobné žebříčky neexistují. Tamní instituce pracují s jinými metodikami. V určitém smyslu mohou podobnou roli sehrát i různá umělecká ocenění – například známá Turnerova cena ve Velké Británii. J&T Banka Art Index je ale v tomto ohledu zcela unikátní.

Dá se porovnat cenová hladina prodejů uměleckých děl?

Právě že ne, Art Index proto cenu děl vůbec neřeší. Žebříček naopak sleduje viditelnost českých umělců. Jde totiž o současná jména, u nichž se přesná cena jen těžko stanovuje. Většina z nich prodává svá díla z ateliéru, a tak k nim neexistují statistická data. Prodeje současného umění v aukcích v České republice tvoří jen asi pět procent celkového obratu trhu s uměleckými díly.

Cenu ale nechceme sledovat i kvůli povaze samotného umění, které mnohdy nejde exaktně ocenit – vezměte si třeba konceptuální umělce. Nicméně tu ale samozřejmě vidíme korelaci: když je někdo více vystavovaný, roste zároveň hodnota jeho díla. Proto nás těší, že sběratelé při nákupu nových děl často berou v potaz právě i přítomnost umělce v našem žebříčku.

Kde vznikla původní myšlenka žebříčku? U odborníků z portálu Artplus.cz?

Ten nápad vznikl u nás. J&T Banka podporuje umění dlouhodobě a před více než deseti lety – na základě poptávky zájemců o investice do umění – se objevila myšlenka vytvořit strukturovaný seznam předních umělců jako určité vodítko. Dali jsme dohromady tři odborníky: galeristku Lucii Drdovou, dnešního šéfkurátora Musea Kampa Jana Skřivánka a lektora a kurátora Ondřeje Horáka. Společně jsme začali hledat způsob, jak vytvořit nástroj pro začínající sběratele, naše bankéře i širokou veřejnost, který by fungoval jako kompas ve světě umění a ukazoval, kteří současní umělci jsou atraktivní.

Tématu jsme se podrobně věnovali delší dobu, přičemž jsme dospěli k závěru, že cena je naprosto irelevantní údaj. Jediný měřitelný a smysluplný moment je výstavní činnost a to, jak si umělce všímá odborná veřejnost. To dokážeme zjistit, obodovat a promítnout do žebříčku. A tak se Art Index od té doby sestavuje.

Sekundární roli pak hrají i další parametry, například že sledujeme současné umělce narozené po roce 1960. Máme totiž ověřeno, že starší autoři jsou už natolik etablovaní, že ani není potřeba je do žebříčku zařazovat. Věková hranice se přitom v čase posouvá, protože původně jsme sledovali umělce narozené po roce 1950.

Jakou má mít podle vás umění funkci?

Funkce umění se v současnosti výrazně proměnila. Dřív se umění často snažilo zachytit realitu a svět kolem nás, ale od doby, co máme fotografii, to už v této podobě není potřeba. Většina umění dnes nese určitý přesah: myšlenku, kterou autor do díla vkládá a kterou si s sebou dílo nese. Umění samozřejmě můžeme vnímat i z dekorativního hlediska, ale i v takové rovině v něm lze hledat hlubší významy. Umělci navíc většinou reagují na svůj život nebo na současnou dobu a její problémy. Každý si tak nese své téma.

Žádné umělecké dílo neobsahuje primárně jen jednu funkci – a právě proto si v něm každý může najít něco jiného a svého. Někdo ho vnímá hlavně vizuálně: inspiruje ho a obohacuje. Jiný hledá hlubší přesahy a snaží se porozumět tomu, co chce umělec říct. Umění je důležité médium. Informaci lze sdělit slovy, ale když ji vidíte zachycenou malbou nebo fotografií, má jinou hloubku. Umění představuje mimořádný způsob, jak zachytit a popsat proměňující se svět kolem nás. 

Překvapuje mě, že bankovní specialistka nezmíní komoditní funkci umění

Investiční funkce? Pro někoho určitě. Umění je – a může být – investiční záležitost, pro řadu lidí to tak skutečně je. Většina sběratelů má ale umění zařazené v portfoliu investic tak, aby jim dávalo smysl finančně, a zároveň je to pro ně vášeň a emotivní záležitost. A i lidé, kteří umění vnímají primárně jako investici, k němu mívají vztah. K akciím, dluhopisům a nemovitostem málokdo chová podobné emoce.

J&T Banka nabízí Art servis pro klienty privátního bankovnictví, stejně jako nákup uměleckých děl a sestavování sbírek. Jak tato služba probíhá?

Art servis je vždy velmi individuální. Nejčastěji nás osloví klienti s konkrétním požadavkem nebo přáním. Často jsou to lidé, kteří by chtěli začít sbírat umění, koupit si první obraz – zkrátka vstoupit do světa umění – a vůbec nevědí, jak na to. Art Index je pro nás dobrý odrazový můstek, jak těmto klientům široký svět umění představit. Art servis pak tvoří druhý krok: klient k nám přijde, my si s ním v klidu sedneme, poradíme mu, nasměrujeme ho a pomůžeme mu odstartovat vlastní sběratelskou cestu. 

Nejčastěji jde o situaci, kdy chce klient pomoct koupit první obraz – provedeme ho ateliéry, podle vkusu a požadavků doporučíme konkrétní umělce a pomůžeme mu s rozhodnutím. Stává se také, že klient vlastní hodnotný obraz nebo celou sbírku a potřebuje ji katalogizovat nebo prodat. V takovém případě mu pomůžeme oslovit aukční síně, případně zajistit restaurátorský zásah.  

Jaký je o tuto službu zájem? 

Zájemců je rozhodně hodně a poptávka stále roste. Klienti začínají opatrně, ale často se pak utrhne lavina, kdy si chtějí nejprve pořídit jeden obraz a vzápětí už chtějí do dalšího ateliéru, a pak do dalšího a dalšího. Když jim podáte pomocnou ruku a ukážete jim, co je zajímavé a jaké jsou možnosti, brzy se ve světě umění dokáží orientovat sami.

Někdy se stane, že se ozvou, pak se odmlčí a přijdou třeba zase za rok. Pořád je to záliba, která vyžaduje čas. Musíte se totiž zajímat o všechny novinky v oboru. Poptávka mi ale přijde větší a větší i proto, že J&T Banka umělecké projekty podporuje dlouhodobě a systematicky je propaguje.

Umění mi přijde investičně příliš nejisté, jeho návratnost čistě spekulativní. Proto si ho nedokážu představit bez osobní emocionální investice

Likvidita uměleckých děl je obecně velmi nízká, doporučuje se díla držet v horizontu pěti až deseti let. Když už se chcete bavit čistě o investiční rovině, i umělecká sbírka se dá nasimulovat jako finanční portfolio s položkami, které hodnotu mají a jejich růst je téměř jistý. Vezměte si třeba díla Františka Kupky, Bohumila Kubišty nebo Josefa Čapka.

U současného umění je ale největší rizikovost v tom, že netušíte, co se bude s umělcem dít za 10 let. Můžete disponovat nejrůznějšími vodítky a informacemi, můžete předpokládat, že jeho hodnota poroste – jistotu ale mít nikdy nebudete. Samozřejmě existují umělecká díla, u nichž máte téměř jistotu zhodnocení, jenže u nich už se bavíme o opravdu vysokých částkách.

Současné umění můžete začít sbírat po desetitisících, ve stovkách tisíc až k nižším milionům korun. Jakmile se ale začnete zabývat starším uměním – typicky Kupkou, Medkem, Sýkorou nebo Šimotovou – jejich díla už cenou nikdy dolů nepůjdou.

Když si portfolio namodelujete tak, že si pořídíte několik děl z tohoto období, pak několik etablovaných autorů z devadesátých let, menší složku současného umění a přidáte i pár autorů ze studentstva, můžete si vypočítat rizikovost i pravděpodobnou výnosnost při držení pět, deset nebo i více let.

Jak si vybíráte ateliéry? Spolupracujete s vybranými umělci?

Nic jako “vlastní” okruh umělců nemáme – navštěvujeme ty ateliéry, které si přeje klient. Každé dva roky ale pořádáme J&T Banka Art Index Pop-Up: oslovíme padesátku umělců z žebříčku Art Index, uspořádáme jim výstavu na netradičním místě a ukážeme, co všechno inspirativního aktuálně vzniká v českých ateliérech. Vybíráme maximálně dva roky stará díla, která si lidé mohou přímo na místě koupit. Podporujeme tím umělce i galerie.

Pro klienty to bývá vítaný odrazový můstek: umělecká díla vidí naživo v zajímavé instalaci, dostanou informaci o jejich cenách, a když se jim některé zalíbí, mohou si je koupit hned nebo s námi pak vyrazit za konkrétním umělcem do ateliéru. Se spoustou umělců udržujeme osobní kontakty a ještě se nám nestalo, že by nás někdo odmítl. Vyplatí se jim poznat nové potenciální sběratele, lidé spolu stráví čas, poznají se a často se pak vrací.

Jak to v Česku funguje na umělecké scéně s nákupy? Funguje u nás model zástupnictví umělců galeriemi?

Funguje, ale spíš málo. Dělá to jen pár galerií a mívají umělce zasmluvněného třeba na dva až tři roky. Jakmile galerie podepíše s umělcem smlouvu a dá si do ní exkluzivitu, umělec musí galerii odvést provizi i tehdy, když prodá dílo po vlastní ose.

Galerie ale umělci dobře slouží: představí ho na veletrhu, pečuje o něj, uspořádá mu výstavu, vydá tištěný katalog. Je to pro ně velmi nákladné, ale dává to smysl. Takových smluv ale na trhu existuje málo a týkají se těch nejžádanějších umělců.

Jak vidíte umělecké dění mimo Prahu?

J&T Banka má pobočky v Brně a Ostravě, kde pořádáme výstavy přímo na pobočce. Sledujeme hlavně současné umělce a mladou generaci, takže i klauzurní práce na Moravě. Je jedno, odkud umělec pochází, ale když je aktivní, jeho jméno se objevuje po celé republice. V Praze jsou pak ty největší instituce.

Jaký máte aktuálně největší umělecký zážitek?

Nedávno jsem se vrátila z Benátek ze zahájení Bienále. J&T Banka je totiž partnerem Českého a Slovenského pavilonu, který se letos otevíral po několikaleté rekonstrukci. Letos navíc uplynulo přesně sto let od jeho otevření a prezentují se v něm společně slovenští a čeští umělci. Jedná se o projekt The Silence of the Mole, za nímž stojí Jakub Jansa, dvojice Alex Selmeci & Tomáš Kocka Jusko a kurátor Peter Sit. Jansa byl také letošním skokanem roku v žebříčku J&T Banky Art Indexu – umístil se na 46 až 47 příčce společně z fotografem Ivanem Pinkavou. Bylo skvělé tam být. Přijela celá československá umělecká scéna a bylo to, jako bychom se potkali na vernisáži v Praze.

Československý pavilon je už v provozu?

Ano, je otevřený. V roce 2019 na něj spadl strom, pavilon byl poničený a zavřeli ho. Byly kolem toho velké peripetie: poškozené krovy, sháněly se finance, navíc opravovat se v Benátkách dá jen mimo Bienále a práce musí provádět benátská firma.

Před dvěma lety, když tu vystavovala Eva Koťátková, se udělala jenom rychlá, provizorní rekonstrukce. Teprve letos je pavilon opravený tak, aby opravdu reprezentativně sloužil k prezentaci toho nejlepšího z českého a slovenského umění. A povedlo se – videoart Jakuba Jansy s instalacemi dua Selmeci & Kocka tvoří opravdu krásnou expozici.

Strávila jsem v Benátkách tři dny a každý den jsem nachodila okolo 30 000 kroků. Na bienále jsou skvělé instalace a projít si k nim tohle fantastické město a být součástí této umělecké bubliny je prostě neopakovatelný zážitek.

–

Štěpánka Veselská působí jako Art specialistka J&T Banky a v rámci bankovní služby Art servis pomáhá klientům s nákupem uměleckých děl i s budováním soukromých sbírek. Své letité zkušenosti z prostředí současného českého výtvarného umění uplatňuje také při vedení galerie Magnus Art J&T Banky a ve spolupráci s vysokými uměleckými školami.

Vystudovala Arts and Design Management a dlouhodobě se věnuje marketingu a managementu ve světě výtvarného umění. Je rovněž spoluautorkou publikace Kurátor: Průvodce uměním v Praze, která čtenáře provází tradičními galeriemi i současnými výstavními prostory hlavního města.