V malých bytech se dá žít, musí se ale umět udělat, říkají architekti z Korsa ateliéru

BRNO — Schůzku s Korsovými si dáváme v minibytě na Pekárenském dvoře, v novostavbě rezidenčního komplexu s recepcí ve vyloučené lokalitě brněnského Bronxu. Stylově vybavený interiér s gramofonem místo televize je dílem architektonického manželského páru, slouží tedy jako jejich showroom a zároveň ho pronajímají přes airbnb. Důvtipná kombinace marketingu a zdroje příjmu je zařízená odpovídajícím způsobem – oranžová postel, stříbrné závěsy, zrcadla, beton, nerez, dřevo a neon. 

David Korsa: Říkáme tomu náš manifest. Tento byt funguje prakticky, ale i jako ověření určitých principů. Dokud si tím člověk neprojde – dělat věc centimetr po centimetru a pohlídat si to – tak je to pořád jen teorie. Tady jsme si to ověřili na vlastní kůži. Navíc nejde o klasický byznysový trojúhelník architekt – investor – realizátor. Tady jsme pouze dva, protože architekti jsou zároveň investoři. Dialog fungoval jinak, museli jsme si sami vyargumentovat určitá rozhodnutí a obhájit si sami sobě i tu cenu. 

Denisa Korsa Kanderová: To sdělení je, že chceme pro lidi navrhovat tak, jak bychom si to dělali pro sebe – s maximální péčí, co nejlíp. 

David Korsa: I když je to malinké, ukazuje to postup, jakým chceme pracovat. Ukazuje to důraz na kvalitu materiálu, detailů, drobných zařizovacích věcí. Vybrané je vše od světel po skleničky a nic není náhoda. Nezůstáváme jen u malých projektů. Na podzim jsme zpracovali studii nového sídla firmy. Je tam samoobslužný obchod, showroom koupelen a kuchyní a příslušné sklady na několika tisících metrech čtverečních. Administrativní část budovy má vysoký standard kvality prostředí včetně atria a volnějších ploch, kde se prolíná charakter kanceláří s cowork charakterem. Administrativní část budovy pro několik desítek osob má svou koncepcí posilovat sociální interakce a celkovou firemní atmosféru i identitu. Aktuálně probíhá zpracování projektu pro stavební povolení.

Denisa Korsa Kanderová: Ty velké akce trvají samozřejmě déle. O výsledcích si rádi popovídáme příště.

Co byste chtěli dělat? Supermarkety, studentské koleje, divadla, stadiony? 

Denisa Korsa Kanderová: Všechno. Neprofilujeme se jen na jednu typologii. Náročnější výzva znamená obyčejně zajímavější práci.

David Korsa: Krátká odpověď je ano (směje se). Možnosti jsou široké. Kam se budeme profilovat, záleží na tom, jaké zadání dostaneme a jaké si sami vytyčíme. Dělat divadlo by bylo skvělé. K institucionální architektuře chceme zodpovědně dorůst – počtem i zkušenostmi. V horizontu příštích pár let vidím především rezidenční architekturu. Ať už novostavby nebo rekonstrukce.

Základní měřítko našich staveb je bez ohledu na program člověk. S tímto předpokladem se posouváme mezi různými měřítky. Například Stavovské divadlo v Praze, kde jsme byli nedávno – jeho budova je do těžiště náměstí vyloženě vmáčknutá a na úzkém půdorysu vytažená do výšky. Proporce bufetu v suterénu pasují spíše menší kavárně. Tohle nás zajímá a baví stále sledovat.

Máte zkušenost z velkého studia?

Denisa Korsa Kanderová: Já jsem byla u Kuba & Pilař. Dělala jsem například na galerii do Plzně, která se nakonec nepostavila, protože „zmizely” peníze. Dělaly se tam ankety mezi lidmi, jestli to mají vůbec postavit a nakonec ani nezaplatili architektům. 

David Korsa: Já jsem Denisku u Pilaře vystřídal. Otěhotněla (směje se). (Smějou se oba.)

Proč jste si nakonec založili vlastní studio?

David Korsa: Svoboda. Autorská svoboda. Přestože jsem ty lidi, se kterými jsem pracoval, respektoval a držím je v úctě, mám to nastavené tak, že vyloženě chřadnu, když mám navrhnout, co se líbí klientovi, ale zároveň je to přefiltrované šéfovým úsudkem. To nefungovalo dobře, i když výsledky byly fajn. V jednom ateliéru jsem před časem navrhnul na nenápadné svažité parcele atriový rodinný dům, který pak můj tehdejší šéf rád prohlašoval za „náš nejlepší barák” (zase se směje). Ozvalo se pak dost nových klientů, což je skvělá zpětná vazba, ale chtěl jsem to dělat sám za sebe. 

Zpátky k vašemu manifestu

David Korsa: Ze začátku to byla investiční příležitost – apartmán pro krátkodobý a střednědobý pobyt k pronájmu na Airbnb. Dům se realizoval několik let a my jsme do toho vstoupili skoro až v terminální fázi těsně předtím, než se dělaly omítky. Stihli jsme tak zachránit ty betonové plochy. Když už ale jako architekti vezmeme prostor, chceme ho vytěžit na maximum.

Denisa Korsa Kanderová: Takže když jsme dostali navoněný umytý byt, začali jsme bourat. Vysadili jsme dveře…

David Korsa: … tady byla taková sádrokartonová příčka, podhledy jsme sejmuli, opticky to tu zvětšujeme zrcadly… Málo místa nás nezastaví. Odladíme ergonomii, aby se tam dalo měsíc-dva až střednědobě být ve dvou lidech. Dlouhodobě by to šlo asi taky, ale bylo by už třeba si zvyknout na jiný životní styl. Není tu třeba pracovní stůl, takže doma jen spaní a poslech, práce někde venku. 

Denisa Korsa Kanderová: Zamýšleli jsme se samozřejmě i nad tím, že kdyby krátkodobý pronájem nefungoval, aby tady mohl někdo prostě dobře bydlet.

David Korsa: Na den, dva, týden příliš nevadí, když něco nefunguje stoprocentně, ale na delší dobu je to problém. Všechny rozměry jsou zde nastaveny tak, aby měl člověk veškerý komfort, který potřebuje. Chtěli jsme naplno využít původní materiály – konstrukční i vestavbové. Nezakrývat, neimitovat – dřevo je dřevo, a ne dekor, který si na ně hraje.

Denisa Korsa Kanderová: Chtěli jsme zachovat monolitickou železobetonovou stěnu i s otisky stavby a místo televize jsme dali gramofon na autorský modulární boxový úložný systém z pískované nerezi.

David Korsa: Uvažovali jsme tady o orientačním scénáři. Člověk přijde, zapne tlumené světlo. Chce si po dlouhém pracovním dni odpočinout. Nezapne televizi, ve které stres pokračuje. Místo toho si pustí oblíbenou desku a nechá se obalit analogovým zvukem. Pohodlně se usadí na posteli, opře se o opěradlo od Polstrinu a je doma.

Denisa Korsa Kanderová: Když se otevře dvoukřídlé francouzské okno na lodžii, obývák se díky srovnané podlaze rozroste směrem ven. V lodžii je sofa i stolek třeba pro snídani. Ve velkém květináči doplňujeme zeleň a nerezový mobiliář pokračuje i sem.  V koupelně jsme doplnili jen vestavěný nábytek. Někdo nám na Facebooku napsal, že je to odvážné, ale příjemné. Přesně tam jsme mířili. Použili jsme materiály, které lidi normálně nepoužijí, snad se jich i bojí. Byli jsme přirozeně zvědaví, jaká bude odezva.

David Korsa: Je to o kousek dál, než je komfortní zóna lidí, kteří by si to kupovali k sobě domů. Máme tady i party mód. Když se rozsvítí neon, odráží se od metaliskujících závěsů a zrcadel.     

Co říkáte na trend minibytů? Dá se v nich žít?

Denisa Korsa Kanderová: Dá se v nich žít, ale musí se to umět udělat, využít prostor na maximum a současně bedlivě hlídat ergonomii. Zásadní předpoklad je, že všechno na sebe navazuje, všechno musí umět fungovat jako součást celku.

David Korsa: Trend takový je a docela jistě se ještě 5-10 let nezmění. Demografie dokonce naznačuje tento trend do mnohem delšího časového horizontu. Česká společnost neúprosně směřuje do atomizace domácností, tedy potřeby většího počtu menších bytů. Malý byt rozhodně je a bude téma. A my teď můžeme klientům nabídnout prožitou zkušenost. Víme, jak malý byt vyřešit tak, aby v něm bylo bydlení příjemné a aby to přitom nebyl ústupek. Menší počet metrů čtverečních nemusí znamenat, že člověk žije blbě. To je naše poselství. Je opojné dělat velké městské bloky, ale když jsou uvnitř nedotažené dispozice, což vidím skoro všude, považuji to za selhání projektanta na elementární úrovni. Ani tady, kde stojíme, to není ideální.

Denisa Korsa Kanderová: Jednoduchá úvaha: menší rozpočet znamená menší byt. Logicky se pak šetří i na vybavení. Proč tedy není dispozice navržena tak, aby bylo možné byt elegantně vybavit běžným nábytkem standardních rozměrů? Například zde je celá řada rozměrů pro umístění nábytku nedomyšlená a čisté řešení je vlastně jen atyp. 

Očekáváte změnu na trhu s bydlením za deset let?

David Korsa: Razantní změna může přijít tak za dvacet let, to už bude odchod té silné generace vlastníků nemovitostí evidentní. Je to ale relativně dlouhá doba a do vývoje situace může vstoupit například migrace. 

Denisa Korsa Kanderová: O velké byty ve starých domech zájem stále klesá.      

Jaké budou trendy bydlení?

David Korsa: Byty se pod ekonomickým tlakem zmenšují a propisuje se to i do stávající zástavby. Původně velké byty se dělí a někdy to jde do extrémů. Byt o ploše 150 m² se rozseká na pět kójí, a se zajímavým zhodnocením se pronajímá studentům. Ostrá ekonomická rozvaha se propisuje do celého odvětví. Logicky se pak těžko vrátíme ke kultuře bydlení ve velkých bytech. Vnímám to jako jeden z projevů rezignace na určité kulturní hodnoty.

Denisa Korsa Kanderová: Stačí si zajít do toho divadla. Co publiku, s prominutím, stačí a jak se na to oblečou…

Dřív nebyla možnost levné volby, nedalo se zajít pro hotovou kuchyň do hobbymarketu. Výrobce se dlouho učil svůj produkt vyrábět, stal se mistrem. To dnes neplatí, a také tomu odpovídá kvalita.

David Korsa: Je to veřejný i soukromý prostor, vybavení, je to oblečení, hudba. Můžeme se bavit o tom, co zrovna jede a že to je, nebo není v módě. Ovšem to, co vnímám, je spíš rozpad erudovaného názoru a tedy nároku. S nadsázkou se dá říct, že v rovině bydlení je naším úkolem vzít klienta za ruku, provést ho celým procesem a narovnat hodnotový rámec, který k vlastnímu bydlení mají. Když například zaplatí za metr čtvereční bytu 150 tisíc korun a pak váhají, jestli je obklad za 2 tisíce korun drahý.

Denisa Korsa Kanderová: A vedle toho je televize za 100 tisíc v pohodě.

David Korsa: Hledáme rovnováhu, k parametrům prostoru se adekvátně skládá i jeho vybavení, zařízení. Když máte stometrový byt v centru Prahy nebo Brna, tak je přece škoda zůstat u IKEA.

Denisa Korsa Kanderová: Přestože IKEA má pár dobrých věcí, které taky používáme, ale ne všechno. 

Představte nám své realizace

David Korsa: Některé akce se pod tíhou komplikovaného inženýringu bohužel protahují a na realizaci čekají. Hodně se ale těšíme na adaptaci a dostavbu starého hamru (vodou poháněné kladivo, pozn. red.) na bydlení v Krušných horách, kde aktuálně děláme dokumentaci pro stavební povolení. Bohužel nás k projektu přizvali pozdě. Původní majitel skoro celou stavbu shodil a zbylo tam jen torzo.

Denisa Korsa Kanderová: To byla chyba, protože demolicí přišli o číslo popisné 1 a teď se to bude brát jako nový barák, takže tam musíme řešit vše znovu – zóny, ochranné pásmo, a byl s tím docela problém.

David Korsa: Zachránili jsme alespoň kamenné zdivo částečně zapuštěného přízemí původní stavby. To určuje charakter celého návrhu. V kamenném atriu vznikne posezení, venkovní krb, betonový stůl, to vše doplněné popínavou zelení a vícekmenou dřevinou. Vidím v tom velký potenciál. Investoři jsou moc fajn lidi. To je štěstí.

Denisa Korsa Kanderová: Studii jsme dělali už pro předchozího majitele, který měl jinou vizi. Na čas se odmlčel a pak nám dal vědět, že to prodal. Jeho životní situace se změnila a tak, byť nerad, prodal hamr i se studií. Noví majitelé chtěli pokračovat, ale studii jsme nakonec komplet překopali. Je moc dobře, že se podařilo zachovat kontinuitu a projekt přežil výměnu majitelů. Je to taková naše srdcovka a pevně věříme, že se jednou dokončí. 

Co je už téměř hotové je rodinný dům kousek od Brna. Mělo to dobře našlápnuto. Ale několik nešťastných zásahů investorů smázlo charakter, který jsme usilovali domu vtisknout. Úplně nám to zničili (směje se).

David Korsa: Toto by byl hezký příklad, jak se dá vzít obyčejná venkovská chalupa a jak to může být fajn – vyklidí se, opraví se od základů po hřeben a nastaví se současný komfort. Místo toho je to dokonalý příklad promarněné příležitosti.

Denisa Korsa Kanderová: Bylo tam uvnitř nádherné terazzové schodiště, ale nelíbilo se jim, tak jsme ho museli shodit. Kulaté okénko, které zbožňujeme, se jim taky nelíbilo, tak jsme ho museli zazdít. Barva rámů oken, řešení fasády…

David Korsa: Je třeba říct, že jsme se je snažili směřovat k tomu, aby to bylo dobře, ale jejich rozhodnutí musí být finální, protože oni to platí a budou v tom bydlet. Pokud takhle budou spokojenější, tak je to vlastně v pořádku. Ale víme, že nebudou, taky nám to už řekli, že jsme měli pravdu. Já nejsem z těch, kdo by klienta nutil do jediného řešení, že to není jinak možné. Já jim tu informaci předám, ale dál už není vhodné zacházet.    

Co si myslíte o Bronxu, Pekárenském dvoru a celkově developmentu v lokalitě?

Denisa Korsa Kanderová: Podle toho, co čtu na sociálních sítích, s tím tady má hodně lidí problém.

David Korsa: Je to velká změna a se změnou je vždy někdo nespokojený. Obzvlášť, když je to nové nebo neobvyklé. To je v podstatě přirozené. Já jsem nespokojený s developmentem na Veveří. Projekt je už dvacet let starý. Proběhl tam sice nějaký facelift, ale i tak je to pořád špatné v mnoha ohledech. Na takto velké ploše v podstatě v centru Brna musí vedení města skrze úřad městského plánování, městského architekta a další instituce město tvořit. Tady se bude dusit. Výšková dominanta, veřejný prostor, zeleň, živý parter. Nic. Tady nebude fungovat ani infrastruktura. Je to festival zmařeného potenciálu. 

Co ale vzniká tady, v Bronxu, je potřeba jako sůl. Některé domy padnou, některé lze opravit. Nemusí to znamenat, že se mají místní stěhovat, ale může to nastartovat nějakou změnu ve vzorcích chování a přístupu k veřejnému prostoru. 

Denisa Korsa Kanderová: Je škoda, že taková lokalita, kde byly jedny z nejlepších domů ve městě, je tak zničená. Vždyť je to pět minut pěšky od centra. 

Jaké máte nejbližší plány?

David Korsa: Těšíme se na Kroměříž, kde bychom měli přímo v centru rekonstruovat třípodlažní rodinný dům s barokními stopami. Investor to chce pro rodinu. Není to na prodej nebo byznys. Budou tam tři krásné velkorysé byty.

Denisa Korsa Kanderová: A zahrada v domě. 

David Korsa: Jsme ve fázi studie, ale už máme jasnou představu, jak to bude celé fungovat.     

Denisa Korsa Kanderová: Hodně nás to baví. Navíc jde zase o moc fajn investora, který má dobrou představu o tom, co chce.

David Korsa: Organizačně pak samozřejmě rozvoj stávající i budoucí spolupráce BtB.

Denisa Korsa Kanderová: Těšíme se i na dokončení obřadní síně v Boskovicích. Projekt jsme radnici předali na jaře tohoto roku a realizace už běží.

Denisa Korsa Kanderová se narodila v roce 1988 v Považské Bystrici, vystudovala Fast VUT v Brně - obor Architektura pozemních staveb, na několik ocenění svých studentských prací navázala praxí v ateliéru Kuba&Pilař architekti. 

David Korsa se narodil v roce 1987 v Praze, vystudoval Fast VUT v Brně - obor Architektura pozemních staveb, pracoval v ateliéru New work Svatopluka Sládečka, Kuba&Pilař architekti, Senaa architekti. Spolu s Denisou fungují od roku 2021 jako Korsa atelier. 

436643674368436943704371437243734374