Architekt roku 2020 Zdeněk Fránek: Na ceny kašlu. Mějte rádi přírodu.

V úterý večer se v pražském Centru architektury a městského plánování udílely ceny Architekt roku, Architekt obci a Young Architect Award pro rok 2020. Hlavní ocenění si za svůj „mimořádný přínos architektuře v posledních pěti letech“ odnesl Zdeněk Fránek, jenž nám následně poskytl rozhovor.  

Praha - Architektem roku 2020 se stal Zdeněk Fránek. Porota sestavená z pěti předešlých laureátů (Adam Gebrian, Marcela Steinbachová, Kateřina Šedá, Petr Hájek a Stanislav Fiala) na Fránkově třicetileté praxi kladně hodnotila umělecké kvality jeho realizací, důraz na ekologickou stránku návrhů, pedagogickou činnost a propagaci české architektury doma i v zahraničí. „Jeho stavby jsou jednoduše řečeno krásné, aniž by se podbízely.“ uvedla ve svém odůvodnění. 

Cenu Architekt obci 2020, jež vyzdvihuje příkladnou spolupráci samospráv s architekty, příp. architektonickými studii při kvalitním rozvoji sídla, obdrželi Jaroslav Kročák a město Soběslav. Jejich dlouhodobá spolupráce přinesla nevelkému městu cenné veřejné prostory a hodnotné stavby jako rekonstruované náměstí, dostavený gotický hrad nebo kulturní centrum přestavené z původního kina.

Náměstí v Soběslavi

Organizátoři letos opět udělili zvláštní ocenění poroty, a to Fóru pro architekturu a média 4AM za soustavnou propagaci architektury a pořádání různorodých aktivit s architekturou souvisejících.

Visiting editors - přednáška v kulturním prostoru Praha v Brne

Rozhovor s Architektem roku 2020 Zdeňkem Fránkem

Loňský laureát Stanislav Fiala vám přál, ať si cenu užijete tak jako on. Budete nějak slavit, užívat si výhru, nebo je to pro vás formalita?

Nebudu vůbec nic slavit, já ceny moc neřeším. Já jsem to chtěl odmítnout, ale z jednoho pro mě zásadního důvodu jsem to vzal. Teď budu mít možnost se vyjadřovat k problematice přírody. Standa už to nařkl, ale tady se neskutečným způsobem válčí s přírodou. Už to trvá spoustu let. Já jsem pesimista v tom, že si myslím, že už není cesty zpátky od úplné destrukce. Protože to vidíte ze všech stran. Tady je to ještě malý, ale ve světě, v Chile, v Patagonii a v Grónsku jsem měl možnost vidět, co se děje. Já toho využiju k tomu, abych aspoň ten rok měl toto možnost propagovat a nabádat lidi, aby měli rádi přírodu, nebo zmizí ze světa.

Byl tento aspekt vaší práce ten, který vám získal cenu?

Ano, myslím, že to byl ten hlavní.

Svářečská hala LIKO-VO - Slavkov u Brna - vertikální zelená fasáda, realizace 2019

Dnes jsme se tu sešli v rouškách, pandemie ovlivňuje chování investorů, vidíte nějakou výzvu pro architekturu?

Samozřejmě. Najednou vidíte, že všechny ty kecy o veřejném prostoru, které se pořád omílají – vždycky se najde nějaký přihlouplý téma, a pořád dokola se omílá ze všech stran – tak to je najednou o ničem. Protože veřejný prostor může být jakákoli ulička, v Itálii jsou ty nejlepší. To je vidět v těch starých historických centrech.

Určitě se ukázalo, že jsou najednou nepotřebný administrativní budovy. Hodně se to začne projevovat, ve světě, tady asi ne. Ten virus nám seslal pán Bůh z nebe. Vemte si, koho poškodil? Poškodil minimální procento populace, je nesrovnatelný s těmi z počátku minulého století, s těmi chřipkami, a mory. Vyčistila se najednou příroda, přestaly létat letadla, a samozřejmě, že kvůli tomu začalo pršet. Protože mělo být brutální sucho celý rok a najednou je doplněná voda. Normálně to funguje tak, jak to má fungovat. Všichni mají práce, že neví, kam dřív skočit. A ta ekonomika… Proč pořád tlačit na růst ekonomiky? To je úplnej nesmysl. To je právě ta zhouba. Takoví ti „nejdůležitější lidi“ na světě, i u nás tlačí pořád, že musí být neustálý růst – nemusí. Najednou se ukázalo, že nemusí. Ten virus zastavil celý svět. To se mi na tom zdá dobrý.

Všecko fungovalo nezastavitelně, nebylo v silách lidí, ani vědců, ničeho, žádný blackout nedokázal tu ekonomiku najednou zastavit a všecky nechat doma. A tato věc se najednou stala, poprvé v dějinách lidstva. Podle mě je to hrozně důležitý a už se těším na druhou vlnu. Pokud nebude fatální samozřejmě. Může se stát, že něco zmutuje, ale v této podobě je to výzva. Zdvižený prst.

Architekt podle vás ke své profesi nutně školu nepotřebuje, přesto učíte, co se svým studentům snažíte předat?

Větší citlivost pro věc. Já je architekturu vůbec neučím. My děláme herbáře, řešíme vodu a takové to školometské opakování, že forma vychází z funkce, to už 50 let neplatí. Architektura a forma musí vycházet z prostředí, to je jednoznačný. A jestli se někdo stydí dávat stromy na barák, tak je mi ho líto. Jenom stromy to taky neřeší, tam jde o celkovou větší citlivost a nacházení nových řešení. Nemusí to být jen zelený baráky, i když to je to nejlevnější, co může být. Všechny ostatní izolace jsou dražší. Ten strom udělá takový stín, jaký neudělá nic jiného.

GALERIE CCC v Pekingu, realizace 2012

Říkáte, že už nemáte žádné plány ani ambice. Nemáte nějaké vysněné prostředí, místo, kde byste chtěl stavět?

Nic mě nenapadá, řeknu nějakou blbost. Mám spoustu kamarádů v Chile, tak proč třeba nepostavit něco tam. Byl jsem tam mockrát a ta krajina je moc pěkná. Dokonce tam byl na prodej nějaký malý domek, tak jsem zvažoval, že bych ho koupil, ale je to dálka a teď už by to nemělo vůbec smysl.

Rodinný dům - Neherovská, Praha - návrh

Foto Architek roku

Zdeněk Fránek

• 1961 narozen v Boskovicích
• 1980–1985 Fakulta architektury VUT v Brně
• 1989 zakládá Zdeněk Fránek architect & associates
• 2012 děkan Fakulty umění a architektury na TUL Liberec

franekarchitects.cz

Přečtěte si další naše články a rozhovory se Zdeňkem Fránkem zde.