Antická klimatizace inspiruje současnou architekturu, je efektivnější než dnešní výkonná elektronika

ZEMĚ – Prodeje klimatizací jdou nahoru, problém s horkem přitom jen odsouvají z interiérů ven a svou spotřebou elektřiny ještě přikládají do ohně. Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) už dnes tvoří jejich spotřeba pětinu z celkové spotřeby budov a do roku 2050 se má jejich počet ztrojnásobit, takže si ze sítě vezmu energie jako dnes Čína a Indie dohromady. Přitom chlazení domů bylo potřeba a taky existovalo už tisíce let před vynálezem elektřiny. 

Jedno z nejteplejších měst na světě Jazd v íránské poušti je zapsané na seznamu UNESCO krom jiného proto, že jde o živý názorný příklad, jak přežít na poušti díky inteligentnímu využití dostupných i když omezených možností. Aktuálně se tam teploty pohybují nad 40°C a rozhodně nejde o krátkodobý výkyv. Historicky se tam dá přežívat zejména v bioklimatické architektuře, jež využívá pasivního chlazení lapači větru zvanými badgirs. Různě vysoké věže s otvory v horní části místní střešní krajině bezesporu dominují.      

Lapač větru důmyslně využívá několika fyzikálních zákonů. Jeho otvory jsou natočeny podle místního proudění vzduchu tak, aby vpouštěly čerstvý vzduch do budovy. Ten, protože je chladnější, klesá dolů a vytlačuje horký nahoru. Vzdušné proudění kolem vpustí na lapačích navíc vytváří uvnitř podtlak, který dále podporuje vysávání horka z interiéru opačnou stranou lapače ven. Uvnitř věže jsou přepážky rozdělující vpusť od výdechu a filtry pro zachycení prachu a nečistot. Funguje to už tisíce let, zcela bez použití elektrické energie.  

O vynález lapačů větru se přou spolu s Íránem ještě Egypt a Indie, faktem je, že nejde o jediný způsob, jak efektivně a udržitelně zchladit obydlí. Dalším způsobem je využití centrálních zelených nádvoří s vodou a zastíněním. Během dne působí zeleň, voda a stínění, že se na dvorku udržuje chladnější vzduch. Místnosti budovy jsou otevřené právě do dvora, takže odtud studený vzduch přímo vysávají. Ten horký naopak uniká na dvorek a stoupá nahoru pryč.  

Staré, ale prověřené mechanismy nebyly zcela zapomenuty a v dnešní době se jim dostává stále větší pozornosti. Princip lapačů větru se dlouhodobě využívá třeba na lodích v podobě vzdušníků - ohnutých trychtýřů, které vhání vzduch do podpalubí. Reflektovat jej začala i současná architektura. Íránské studio Habibeh Madjdabadi navrhlo moderní badgir pro muzeum moderního umění ve Spojených arabských emirátech. Na trhu dokonce existují nejrůznější komerční modely k umístění na střechu, jako prodává firma Monodraught. Princip lapače větru taky odjakživa využívají termiti při stavbě svých sídlišť - nadzemní část není nic jiného než hmyzí badgir. Využití tradičního historického stavitelského mechanismu v tomto případě dává větší smysl, než výkonná elektronika, pod kterou si pak v létě můžete vysedět chřipku.

Zdroje: 
TechXplore.com
ArchDaily.com
Wikipedia.org
Monodraught.com