Ztužidla v interiéru by při silném větru neudržela objekt pohromadě, říká Daniel Jeništa z českobudějovického ateliéru A8000 o rekonstrukci pavilonu Z

Duben 09, 2021 | autor: Jan Gerych | Foto: A8000

Areál Výstaviště České Budějovice prochází proměnou, začaly práce na rekonstrukci pavilonu Z. Návrh obnovy navrací původní hmotovou kompozici architektury ze 70. let.

 

České Budějovice – Od začátku roku probíhá rekonstrukce pavilonu Z dle návrhu místního ateliéru A8000. Děje se tak v rámci širšího plánu vybudovat z výstaviště moderní multifunkční areál s celoroční využitelností. Architekti stavbu očistili na kost, aby obnovili a aktualizovali její původní architektonickou kompozici tří gradujících kvádrů. Rekonstrukce přišla právě včas, jak ukázal poddimenzovaný stav některých nosných prvků. 

„Rozhodnutí objekt rekonstruovat místo možné demolice bylo výsledkem mnoha faktorů. V první řadě byl rozhodující kvalitní architektonický koncept pavilonu. Trojice kvádrů gradujícího objemu nám přišla zajímavá, chtěli jsme to zachovat a dále s tímto principem pracovat. Lidská stránka a respekt k původnímu autorovi je rovněž nezanedbatelnou součástí rozhodování. Pavilon je na výstavišti od sedmdesátých let a je nedílnou a jedinečnou součástí jeho historie – při demolici by místo ztratilo svého genia loci,“ říká Daniel Jeništa z ateliéru A8000. 

Návrh budově navrací vzdušnost a střídmost. Výstavní pavilon se promění v multifunkční společenské centrum 21. století. Nové uspořádání rozděluje prostor na uzavřenou pravou část a velkorysou levou, pojatou maximálně volně, se systémem dělících závěsů. Nabídne hlavní sál s kapacitou 800 míst pro sezení či 1200 pro stání, výstavní prostor, zázemí pro pořádání konferencí, maturitních plesů a dalších akcí. Veškeré potřebné technologie a zázemí jsou zakomponovány do jednoho modulu tak, aby zbytek prostoru mohl dýchat. Ubrána je barevnost i materiálové spektrum, aby vynikla čistota nové formy.

„Exteriér pavilonu se oproti předchozímu stavu změní zásadně. Dostane zcela novou bílou fasádu a bílou střechu – tak, aby se pohledově sjednotil. Doplní je soudobé zasklení strukturální fasádou v kombinaci s původním materiálem profilovaného vrstevnatého skla přírodní barevnosti – tedy zeleného „lahvového“ odstínu,“ dodává Jeništa. 

Rekonstrukce pavilonu Z je největší investice Výstaviště České Budějovice za posledních 10 let. Celkově přesáhne 135 milionů korun. Pavilon Z by se měl otevřít během agrosalonu Země živitelka na konci srpna 2021. Zeptali jsme se Daniela Jeništy, na co během odkrývání několikrát upravované stavby narazili. 

Kdo je původním autorem pavilonu Z, na jehož práci jste navazovali?

Původním autorem návrhu je Stavoprojekt, konkrétně duo architektů Ing arch Libor Erban a Ing arch Jan Benda. Co se týče rekonstrukcí, bývá vždy obtížné dohledat informace o stávajících konstrukcích, jejich pozici a statickém principu. Většinu těchto informací jsme našli v archivech. Na druhou stranu však existují také zásahy, jejichž dokumentaci se nám nepodařilo dohledat, a to především kvůli povodni v roce 2002. Ta se ostatně asi nejvíce podepsala na technickém stavu Pavilonu Z. 

Vedle konkrétních technických informací bylo velmi inspirativní nastudovat také původní záměr architekta i tehdejší podobu ze sedmdesátých let, kdy pavilon vznikal. Zajímavým zdrojem pro nás byla také postupná přeměna pavilonu až do doby naší rekonstrukce. Třeba pozice vstupu do objektu. Historicky byl hlavní vstup orientován jižním směrem k výstavišti. Postupný rozvoj území jej však přeorientoval do pavilonu severním směrem. Náš návrh tuto změnu musel zohlednit a dát novému nástupu dostatečnou vznešenost. 

Narazili jste při odkrývání struktury na něco neobvyklého?

Určitě ano. Například technický stav ocelových sloupů, ve skryté části paty pod podlahou, jejichž stav byl oproti původnímu předpokladu výrazně horší. Sloupy musely být nově ošetřeny speciálním nátěrovým systémem a nově podbetonovány. Také pozice některých ocelových konstrukcí a prvků nekoresponduje s předpokladem – například lávka při jižní fasádě od výstaviště byla usazena výše oproti ostatním stropním konstrukcím. Tuto část bylo nutné kompletně sejmout a nahradit novou konstrukcí. 

Některé prvky byly po ověření dokonce výrazně poddimenzované, až na hraně rizika nestability objektu. Nejvíce poddimenzovanými prvky byla ztužidla v interiéru, která zajišťují prostorovou tuhost. Zjednodušeně řečeno by při silném větru nebyla schopna udržet objekt pohromadě. Že se nám stavba zachovala, bylo zčásti zajištěno interiérovými vestavbami a z části dodatečně vyzděným obvodovým pláštěm. Takových neobvyklostí bylo v procesu více. 

Pavilon Z sousedí s další vaší realizací pavilonem T. Jak chápete jejich vzájemnost esteticky a funkčně?

Nejbližší okolí Pavilonu Z bude po rekonstrukcí „vyčištěno“ od dostaveb. Součástí koncepčního řešení je také vytvoření kvalitního veřejného prostoru mezi pavilony T a Z, který by v budoucnu měl fungovat jako náměstí. V tom vidím jejich nejsilnější vzájemné propojení. Pro uskutečnění takového záměru je potřeba realizovat další rozvoj území s širšími vazbami na město. Z architektonického řešení máme připraven princip postupného zkvalitňování zpevněných ploch v nejbližším okolí, které bude realizováno podle ekonomických možností – tedy i samotné úspěšnosti provozování pavilonu Z.

Designové pojetí obou pavilonů je odlišné a bude tomu tak i po dokončení rekonstrukce - nebylo naší ambicí ani záměrem objekty propojovat materiálově či barevností.  Unikátní na tomto místě je právě rozmanitost designu. Byť jsme autory obou pavilonů, zvolili jsme pro každý objekt jiný koncepční přístup. 

Sídlíte v Českých Budějovicích, jak výstaviště funguje v rámci města?

Pomineme-li stávající stav spojený s pandemií, funguje jako živý otevřený areál, kde se konají rozmanité akce. V blízkosti centra je zásadní pro pořádání kapacitních kulturních akcí, které dávají energii celému městu. Zároveň ale v mezidobí umí fungovat jako přirozená klidová zóna. Postupnou rekultivací areálu se výstaviště stává velmi příjemným prostorem s velkým potenciálem do budoucna. Takovýto areál, který navíc dobře funguje, je pro regionální krajská centra nezbytný a velice důležitý. 

Jak vidíte jeho budoucnost v kontextu nastartované obnovy?

Uvnitř nyní vzniká multifunkční prostor, který by měl umožnit v principu cokoliv, svázán by měl být pouze prostorovými možnostmi. Technicky je připraven na nejrůznější variace provozu od těch, které v pavilonu probíhaly před jeho rekonstrukcí, po akce, které se zde budou odehrávat nově. Pro takové řešení je veškeré zázemí technické i sociální zkomprimováno do jednoho traktu a zbytek je ponechán jako otevřený plynoucí prostor. Multifunkčnost bude podpořena mobilní tribunou, kterou by výstaviště mělo v budoucnu do sálu doplnit – tím se „Zetko“ doslova promění v plnohodnotný kapacitní sál. Co se týče obsahové náplně, využití je opravdu široké. Základem je celoroční program namísto původního jednorázového využití na velký agrosalon Země živitelka. Konat by se zde mohla divadelní představení, koncerty, maturitní plesy, výstavy a další eventy. 

Daří se areál otevírat veřejnosti? Mluvilo se o odstranění části oplocení?

Výstaviště se dlouhodobě otevírá městu a stává se jeho nedílnou součástí. Jedná se o přirozenou transformaci, kterou můžeme sledovat na mnoha obdobných areálech v Evropě. Jedním z prvních impulzů bylo otevření severní brány u nově vybudovaného nákupního centra v roce 2006. Význam této brány byl později podpořen novým pavilonem T a výtvarným pojednáním vstupu.

Nyní výstaviště prochází dalším rozvojem. Po dokončení přestavby by se měl pavilon stát skutečným kulturním centrem i pro kapacitní akce. Celé výstaviště by mělo dostat další energii a ještě více se začlenit do struktury města. Zmiňovaný veřejný prostor mezi pavilony Z a T by v budoucnu měl být podpořen i příčným propojením města. Areál by se měl dále rozvíjet a otevírat směrem k městu jako živý městotvorný prostor. Bude to odvislé i od humanizace dnes velmi rušné komunikace při východní straně, což bude ale možné až po dostavění obchvatu města. 

 

Ateliér A8000 založený Martinem Krupauerem a Jiřím Stříteckým patří po více než tři dekády mezi přední česká architektonická studia. Pracuje na nejširším spektru projektů velkého významu, rozsahu i obtížnosti. V roce 2020 byl oceněn titulem Stavba roku za projekt Společenského centra Sedlčany. Mezi nejvýraznější realizace studia patří architektonické řešení multifunkčního sálu Fórum Karlín v Praze.

Autor: Jan Gerych