Jak velkých je 45 000 l? Vitrínová galerie rámuje mladou angažovanou architekturu do veřejného prostoru

BRNO – Vitrínové galerie v Brně tvoří poměrně svébytnou scénu a nedávno ji posílil další přírůstek – galerie 45 000 l: Objem pro angažovanou architekturu. Najdete ji v pasáži, či průchodu z Velkého Špalíčku na Šilingrovo náměstí, stojí za ní doktorandka Eva Truncová s podporou její alma mater Fakulty architektury VUT v Brně.

Ve městě jde aktuálně snad o největší zařízení svého druhu, velikost, resp. objem ostatně vyjadřuje sám název 45 000 l. Zároveň jde o první exemplář, jenž zaštiťuje oficiální struktura FA VUT. Ideálně působí i spolupráce v místě, provozovatel prostoru vyšel galerii ochotně vstříc. Bude tedy zajímavé sledovat, jak, nebo o kolik?, místní scénu aktivita 45 000 l obohatí. Vyzpovídali jsme zakladatelku galerie architektku Evu Truncovou.

Na co se 45 000 l zaměřuje?

Podtitulek je Objem pro angažovanou architekturu. Zaštiťuje ji brněnská Fakulta architektury a zaměřuje se na architekturu v co nejširším slova smyslu, včetně mezioborových, interdisciplinárních přesahů. Cílem je ideálně uvádět site-specific instalace, které nemusí být nutně displejem, nástěnkou, ale měly by komunikovat s kolemjdoucími návštěvníky a pasáží, kde galerie sídlí a reflektovat veřejný prostor. 

První výstava na jaře tematizovala problém dohledu a kontroly ve veřejném prostoru prostřednictvím CCTV kamer.  

Druhá se jmenovala Ukrajinské dědictví pod hrozbou: Wartime kyiv. Byla o aktuální situaci s fotkami ukrajinského architekta, umělce a fotografa Oleksandra Burlaky. Mapuje památníky v Kyjevě, které se kvůli ochraně před bombardováním lidově obložily, lidé je různě obednili, takže vznikla lidová architektura, která má chránit jejich dědictví. Zajímavé je to i v kontextu, že řada jiných ideologických památníků z minulého režimu se tam demontuje a ničí. Paralelně se tam projevují takové dva paradoxní protichůdné proudy. 

Jste zakladatelka a i kurátorka?

Původně jsme o reprezantaci fakulty mimo zdi instituce formátem výlohy začaly přemýšlet společně se spolužačkou Adélou Šoborovou během pandemie, když bylo vše zavřené. 

Vitrínu jsem míjela dlouho, až se mi po několika telefonátech podařilo zjistit, že ji spravují  provozovatelé Pivovarského domu Poupě, kterým bych tímto chtěla hodně poděkovat, že prostor poskytli k dispozici bez nájmu. Dokonce tam na vlastní náklady přivedli i elektřinu.  

Třetí a letos poslední výstava, která aktuálně proběhne, vznikla na základě otevřené výzvy. Podařilo se nám sestavit mezinárodní porotu se dvěma kurátory z vídeňské galerie Architektur im MAGAZIN – Jerome Beckerem a Matthiasem Moroderem, dále potom Barborou Špičákovou z pražské galerie VI PER, to je ta část poroty, která se bezprostředně zabývá vystavováním architektury a jejích přesahů. Z Fakulty architektury v Brně je doplnili Jan Kristek a Karolína Plášková. Podařilo se nám vybrat jeden projekt, nicméně byly další tři, které postoupily do druhého kola hodnocení. Ty jsme oslovili ke spolupráci v příštím roce a sestavili výstavní program na 2023.

Kdo se vám přihlásil do open callu?

Potěšilo mě, že šlo o pestrou skupinu lidí. Byli tam jak studenti a absolventi architektury, tak i  dalších výtvarných oborů. Jsem ráda, že Open Call měl i mezinárodní dosah, přihlásil se mladý architektonický ateliér z Vídně, absolventi architektury na vídeňské Akademii. Byl tam jeden zajímavý návrh na performance. Bohužel tento formát nevyhovoval momentálním podmínkám, ale v budoucnu bych něco takového ráda zařadila. Snad jako jednorázový event. Vitrína má svoji hloubku, která nabízí různá využití. 

Jak často děláte výstavy?

Stanovili jsme si počet čtyř, maximálně pěti za rok. Výstavy vznikají na míru toho prostoru a je to docela náročné, i finančně, takže interval tří měsíců je pro nás ideální. 

Jak teď více sleduji a mapuji brněnskou offspace galerijní scénu, tak jinde se výstavy střídají třeba i po měsíci. To pro mě v našem formátu zatím nepředstavitelné, zároveň jsem si dříve neuměla představit, kolik je s tím práce.

Jak vypadá vernisáž?

Zatím byla vernisáž jedna, v rámci Brno Art Weeku, kdy se prostor uvedl. Druhá byla derniéra, tentokrát v rámci Dnů architektury. Místo vernisáže během letních prázdnin jsme zaměřili naši aktivitu na podzim. 

V podstatě se sejdeme v pasáži. Poprvé se sešlo asi dvacet lidí, ale jak je to tam frekventované, tak jsou kolemjdoucí hodně zainteresovaní a zajímají se, co se v průchodu děje. Je to úplně v centru, ta pasáž je frekventovaná.

I pro Fakultu architektury je důležité se prezentovat mimo zdi instituce a vstupovat více do veřejného prostoru. Často, zejména během instalace, se s námi dávají kolemjdoucí do řeči. Když jsme instalovali druhou výstavu, tak říkali: “Jé, kde jsou kamery?”. 

Jak funguje spolupráce s fakultou?

Podporuje provoz, letošní výstavní program z velké části financuje. Na další rok jsme zažádali o granty na celoroční činnost, tak uvidíme. Kromě financí od nich máme podporu v režii – instalace, deinstalace, technická pomoc... Jsem vděčná mít sebou instituci, která dělá zázemí.

Jaké jsou reakce od spolužáků?

Open call dopadl dobře, ale byla jsem překvapená, že i když to mají studenti z fakulty z první ruky, odevzdali dohromady jen dva návrhy. Čekala jsem, že se studenti a absolventi zapojí víc.

Je to pro ně moc malý prostor? 

Možná, už chtějí stavět ty domy. 

Proč volba angažované architektury a co si pod tím představit?

Navazuje to na letošní výstavní cyklus “Prostoru pro angažovanou architekturu”, který kurátoruje Karolína Plášková s Janem Kristkem. Přišlo mi vtipné na ně navázat tou přesmyčkou Prostoru na Objem (vitríny), a že to bude fungovat vedle sebe. Jde o výstavní program Fakulty architektury, který se děje mimo fakultní Galerii MINI a celkově vně té instituce jako takové. Teď třeba chystají výstavu v bývalém brněnském PRIORu (dnešní OC Dornych), který se bude bourat. Výstava “Tracing spaces: Stop and go” bude k vidění v nevyužívaných skladových prostorách od listopadu do konce roku. 

Co nás čeká v dalších výstavách 45 000 l?

Z pozice veřejné instituce je důležité se vyjadřovat k aktuálním tématům, které můžeme sledovat napříč společností. Všichni autoři jsou představitelé nejmladší generace architektů, absolventů architektury, takže nabízíme jejich pohled. Obdobně jako v první výstavě, která  byla o dohledu a kontrole ve veřejném prostoru.

Vaše výstava?

Ano, to bylo vtipné. Byla jsem v pozici kurátora, autora, zakladatele galerie a promovala jsem sama sebe. To bylo trochu zvláštní, ale chtěla jsem výstavní prostor, který jsme dostali k dispozici, co nejdříve uvést. Měli jsme možnost to na poslední chvíli zařadit do programu Brno Art Weeku, takže nebylo na co čekat. 

Instalaci tvořilo 30 dohledových kamer. Teď už můžu říct, že přestože nebyly pravé, působily věrohodně. Vedle nich bylo 30 nafejkovanných snapshotů z kamer, které imitovaly jejich úhly. Fotky tam byly zeditované tak, aby vypadalo, že kamery jsou funkční. A spousta lidí si myslela, že opravdu ano. Na fotkách byli kvůli GDPR většinou moji kamarádi, ale byla tam zobrazena škála obrazů a přístupů lidí, kteří kolem prochází a kamery ignorují, přes selfíčkáře, až po lidi, kteří se naopak před dohledem schovávají. Ať si každý vyhodnotí sám, jaký postoj zaujme a jestli je s kamerami veřejný prostor opravdu bezpečnější. 

Vtipné je, že v tom podchodu, který se vine do takového esíčka, jsou tři veřejné kamery. Přitom jsou to rybí oka, která mají dosah až půl kilometru, ale jak je tam roh, musí být vedle sebe hned tři, aby celý prostor zmapovaly. Později jsem ještě doplnila seznam všech veřejných městských kamer. Je to jedna z povinně veřejných informací, která se ale složitě hledá. Trvalo mi to samotné dlouho, než jsem se to na webu městské policie dohledala. Najdete tam adresy zhruba 480 kamer, které jsou po Brně rozmístěny. 

Aktuální třetí a letos poslední výstava navazuje na trend meme účtů na Instagramu, které se zaměřují na architekturu a kriticky komentují současné dění. Budou na ní tematizované prekarizované pracovní podmínky v oboru, role architekta v dnešní společnosti, anebo jak město investuje do veřejných staveb, aniž by se dělaly soutěže. Autorem je kolektiv Dynamický blok, který stojí právě za jedním z takových instagramových účtů.

V úterý 1. listopadu v 18:00 proběhne v galerii 45 000 l vernisáž výstavy Keep calm and discourse, kterou vybrala v open callu odborná porota.  

Eva Truncová se narodila v roce 1996 v Brně, kde v roce 2021 absolvovala fakultu architektury na VUT. Zúčastnila se stáží na University of Brighton a Technické univerzitě v Grazu. Interdisciplinární přesahy a limity oboru stále objevuje skrze texty, kritické myšlení a praxe v architektonických ateliérech. V doktorandském studiu se zabývá tématem architektury jako politického fenoménu zejména v kontextu režimů minulého století a založila galerii 45 000 l.