3. ETÁŽ prostor pro tvořivé jednotlivce a malé kolektivy

3. Etáž, interiér, foto: Martin Tůma

Trend revitalizace a vytvoření nové funkce dlouhodobě nevyužívaných industriálních prostor pronikl do České republiky na přelomu milénia ze světových metropolí jako je Hamburk, Berlín nebo Londýn. Na počátku této éry stála určitě slavná The Factory Andyho Warhola, ale to se ocitáme až v New Yorku 60. let 20. století a v trošku jiném kontextu.

Návrat do industriálních prostor nespočívá v romantizujících tendencích „urbexerů“ (slovo urbex vychází z anglického urban exploration – městský průzkum) ani v pozérství různých subkultur, ale determinují jej většinou čistě praktické důvody. Bývalé továrny jsou stále více méně funkčními prostory, mají dostatečnou kapacitu a parkovací plochy, většinou jsou snadno dostupné a vzhledem k okolní zástavbě nedochází k narušování nočního klidu, protože zkrátka není koho rušit. Pokud si má člověk vybrat, jestli postavit hudební klub nebo kulturní centrum na zelené louce, nebo se vydat cestou pronájmů a omezení v centru, volí ze dvou možností nakonec tu třetí – opuštěnou a dlouhodobě nevyužívanou tovární halu, případně jiný objekt technického charakteru.

A tak se v docích v Hamburku konají třídenní party elektronické hudby, kdy není dne a není noci, je jeden prostor a jeden čas. Ve Spinnerei v Lipsku se pořádají výstavy a umělecké workshopy. A oblouky (tzv. Bogenmeile) viaduktu v Innsbrucku poskytují místo barům a jsou útočištěm bujarého nočního života. Trend znovu využití industriální architektury proniká v posledních letech i do České republiky. Což dokládají například revitalizované Sovovy mlýny v Praze (2001) prezentující současné umění, fashion markety konající se v prostorách bývalých jatek v pražských Holešovicích a pop-up kluby vznikající na pár večerů v továrních halách v Plzni nebo v bývalé textilní továrně Vlněna v Brně. Významné místo zaujímá svébytná Ostrava – s celou řadou technických památek, které zastávají novou funkci, naprosto vzdálenou té původní.

Je pochopitelné, že tento trend proniká z metropolí do center, ale případů využití industriálních ploch na periferii – maloměstě, by jeden pohledal. Částečně je to dáno tím, že maloměstské komunity nemají tak silnou intelektuální základnu a potřebu kulturního vyžití a většina si vystačí se stávající průměrnou nabídkou, ti náročnější se potom vydávají do větších měst, která je po kulturní stránce dokáží lépe uspokojit.

Vzácnou výjimku představuje Rožnov pod Radhoštěm, který si díky kombinaci různých kulturně-společenských vlivů, zachovává zcela jedinečné postavení, což potvrzuje komunita lidí, která se soustřeďuje kolem 3. Etáže – rekonstrukce třetího patra bývalé Brillovy továrny na punčochové zboží v Rožnově pod Radhoštěm na Valašsku.

3. Etáž, interiér, foto: Martin Tůma

Prostor industriální haly ze 30. let 20. století citlivě zrekonstruovali mladí architekti ze studia Henkai – Daniel Baroš a Michal Nejezchleb. 3. Etáž, jak už sám název napovídá, se nachází ve třetím patře historické budovy v areálu bývalé továrny. Velkorysý prostor výrobní haly, který určují vysoké stropy a obrovská okna rozdělili architekti na vstupní prostor, který tvoří společenská místnost (foyer) s barem. Z něj vede středová chodba, ze které se vchází do jednotlivých ateliérů a studií. Na současné rožnovské architektonické scéně se jedná o zcela výjimečné dispoziční řešení, šité na míru tvořivým jednotlivcům a malým kolektivům. Každé studio poskytuje dostatečné soukromí pro soustředění se na práci, ale zároveň v sobě nese celou řadu hravých architektonických prvků, jako jsou okna a průhledy z chodby, které vybízejí ke komunikaci.

V rámci slavnostního otevření 17. 10. 2014 uvedla 3. Etáž přehlídku tvorby mladých ateliérů a umělců. Návštěvníci měli možnost shlédnout grafiky Lenky Mičolové, autorské komiksy Jana Pomykače, práci architektů Daniela Baroše, Michala Nejezchleba a Marcela Šípky a fotografie Martina Tůmy. Vystavujícími hosty byli vizuální umělkyně Michaela Kuříková a malíř, grafik a ilustrátor Tadeáš Kotrba.

3. Etáž, interiér, foto: Martin Tůma

3. ETÁŽ prostor pro tvořivé jednotlivce a malé kolektivy

Bezručova, Rožnov pod Radhoštěm
Henkai studio: Daniel Baroš a Michal Nejezchleb

Henkai architekti je studio, pod kterým tvoří Marcel Šípka, Daniel Baroš a Michal Nejezchleb od roku 2012. Věnují se achitektuře, urbanismu, designu a grafickému designu.

Použité informace: Henkai architekti, 3. Etáž