3. ETÁŽ aneb Jak se z bývalé továrny na punčocháče staly ateliéry

Přinášíme vám rozhovor s údernými valašskými architekty Danielem Barošem a Michalem Nejezchlebem, kde není, a to doslova, ani slovo navíc. Na základě drobné analýzy slovní zásoby jsme zjistili, že nejvíce používaná slova jsou: zabít, zavraždit, rozumět a tvořit. Aktualizováno: Architekt Michal Nejezchleb v prosince 2016 tragicky zahynul.

V pošmourném podzimní odpoledni jsme se potkali v kavárně v Rožnově pod Radhoštěm s údernými architekty ze studia Henkai Danielem Barošem a Michalem Nejezchlebem, abychom si s nimi popovídali o projektu 3. ETÁŽ, o kterém jsme vás informovali před časem. Jejich cesta k vysněnému pracovnímu prostoru se ubírala přes nefunkční kanceláře a prapodivné pronájmy. Najít příjemný a dostupný kancelářský prostor, kde by se jim dobře pracovalo, zároveň by splňoval jejich vysoké nároky na pracovní prostředí a ještě poskytoval společný “raum” pro setkávání se s dalšími podobně smýšlejícími kolegy, nebylo jen tak. Nakonec objevili dobře zachovaný nevyužívaný industriální prostor bývalé továrny a díky podpoře rozumného investora jej upravili dle svých představ.

image

Jak jste přišli na prostor 3. ETÁŽE?
S Tůmisem (fotograf Martin Tůma, člen fotografické skupiny Boys Play Nice) jsme hledali prostory, kde by to nevypadalo, že vás chcou někde ve tmě zavraždit.. Buď se jednalo o příliš malé prostory, nebo o příliš hnusné prostory.

Pomáhalo vám město? Chtěli jste přece vytvořit kreativní inkubátor, místo, kde se lidé scházejí a podporují se v tvorbě.
Nakonec jsme hledali i v komerčních domech v Rožnově, které patří městu. I když mají prostory z poloviny prázdné, drží cenu pronájmu hodně vysoko takže podpora pro začínající lidi vlastně nulová.. Potom jsme se dozvěděli o prostoru v bývalé budově Loany, ve které sídlí firma Stroza, která dělá účelové stroje. Chtěli jsme si ve třetím patře pronajmout 90 metrů čtverečních a majitel nám nabídnul 600 metrů čtverečních. Přes noc jsme mu sestavili koncepční návrh na využití „třetí etáže“ a on souhlasil a celý prostor zainvestoval.

image

Tak vznikla rekonstrukce třetího patra bývalé Brillovy továrny na punčochové zboží v Rožnově pod Radhoštěm na Valašsku - 3. ETÁŽ. Velkorysý prostor výrobní haly ze 30. let 20. století vymezený vysokými stropy a obrovskými okny, rozdělili architekti na vstupní halu s barem fungujícím jako společenská místnost. Z něj vede středová chodba, ze které se vchází do jednotlivých ateliérů a studií. Na současné rožnovské architektonické scéně se jedná o zcela výjimečné dispoziční řešení, šité na míru tvořivým jednotlivcům a malým kolektivům. Každé studio poskytuje dostatečné soukromí pro soustředění se na práci, ale zároveň v sobě nese celou řadu hravých architektonických prvků, jako jsou okna a průhledy z chodby, které vybízejí právě k tolik žádané komunikaci.

image

Kolik je tam buněk?
Celkem 13.

Byla rekonstrukce finančně náročná?
Vycházeli jsme z jednoduchých a levných materiálů. Nechali jsme vyniknout samotnou strukturu povrchů. Takže ne.

V čem je prostor 3. ETÁŽE výjimečný?
Sama o sobě je to kvalitní architektura. Celý dům je výjimečný. Surová hmota domu s výraznou strojovnou výtahu na střeše. A potom velkorysý vysoký prostor, ve kterém zůstaly skvělé původní podlahy. Poučené oko pozná, že se jedná o nejhezčí etáž v Rožnově. Patro má jednoduchou dispozici. Rozdělili jsme je na vstupní halu určenou pro společenská setkání, z ní vede středová chodba, ze které se vchází do jednotlivých ateliérů. Chodba funguje různě ve dne a za tmy. Chtěli jsme pracovat se slunečním světlem, které do haly svítí velkými okny. Z východní strany je vidět Radhošť, z druhé strany zase město.

image

Aha, ten pocit dlouhé chodby na úřadech a vtíravého strachu znám. Nejhorší je, když člověk dole na vrátnici dostane informaci „první patro, druhé dveře vpravo“ a pak nervózně stojí v tmavé chodbě přede dveřmi s nápisem „neklepat“ a neví, co má dělat.
Přesně tomu jsme se snažili vyhnout, a proto jsme chodbu prolomili okny, zůstal tak zachován prostor pro klid při práci, ale zároveň buňky komunikují s ostatními a člověk má pocit určité pospolitosti. V jednotlivých buňkách jsme ještě vytvořili úložný mikro-prostor, protože k nám chodí návštěvy, tak nechceme mít bordel na stole. Takže všechno necháme nahoře a můžeme přijímat návštěvy.

image

Taky tam můžete spát.
Jo to můžeme, to se určitě stane.

A co byste si přáli?
Naplnit prostor správnýma lidma. Chtěli bychom, aby se zde potkávaly různé skupiny lidí, které si budou rozumět.

Jak to chcete udělat?
Pronajmout prostory lidem, kteří budou společně pořádat výstavy a organizovat společenský život v Rožnově a kteří si budou primárně rozumět a nebudou se chtít zabít.

Máte představu programu?
Chtěli bychom uspořádat čtyři výstavy ročně.

Co na to říkají místní?
Na vernisáži, kterou jsme uspořádali k příležitosti otevření prostoru, jsme slyšeli jenom pozitivní reakce. Přišlo nám, že z toho co jsme udělali, mají lidi radost a těší je, že se to povedlo. Tak doufáme, že se někdo ozve a prostory si pronajme, zbývá už jenom pět posledních studií.

V rámci slavnostního otevření 17. 10. 2014 uvedla 3. ETÁŽ přehlídku tvorby mladých ateliérů a umělců. Návštěvníci měli možnost shlédnout grafiky Lenky Mičolové, autorské komiksy Jana Pomykače, práci architektů Daniela Baroše, Michala Nejezchleba a Marcela Šípky a fotografie Martina Tůmy. Vystavujícími hosty byli vizuální umělkyně Michaela Kuříková a malíř Tadeáš Kotrba.

image

Architekti Studia Henkai sami sebe označují jako úderné, což dokazují nejen jejich realizace, ale také minimalistický způsob vyjadřování, pro obor architektury, kvůli kterému vznikl druh prezentace Pecha Kucha zcela neobvyklá záležitost. To že myšlenky a činy není nutné příliš opisovat slovy, nakonec potvrzuje i úspěch 3. ETÁŽE, jejíž východní křídlo je po měsíci od otevření téměř obsazeno.

Studio Henkai

Daniel Baroš a Michal Nejezchleb

Henkai architekti je studio, pod kterým tvoří Marcel Šípka, Daniel Baroš a Michal Nejezchleb od roku 2012. Věnují se achitektuře, urbanismu, designu a grafickému designu.

Projekty a realizace:

2013 Rekreační chaty v kempu v Nedamově

2012 Rodinný dům v Zahorčicích u Č.B.

Použité fotografie: archiv Studia Henkai, Martin Tůma z Boys Play Nice

Autor: Jana Hloušková

Zajímám se o architekturu, fotografii a ikonografii (vizuální hádanky: ikon – obraz, grafein – psát). Vystudovala jsem Památkovou péči se zaměřením na technické památky (Ostravská univerzita v Ostravě) a Teorii dějin výtvarných umění (Univerzita Palackého v Olomouci).