Vítězové Designbloku: Víme, kdy má jít ego stranou

Mají na svědomí zrcadla, která se vzbouřila a vstoupila do prostoru. Terezie Lexová a Štěpán Smetana, studenti pražské UMPRUM, letos ovládli Designblok v kategorii Nejlepší kolekce bytových doplňků. Jaký je příběh produktové designérky a designéra skla? A jaké plány mají do nového roku? „Ocenění je skvělá odměna, ale tím to nekončí. Chceme zefektivnit výrobu,“ prozradili.

 

Kdo přišel s nápadem na zrcadla v prostoru?

TL: Už na začátku spolupráce jsme oba měli jasnou představu, že bychom chtěli pracovat s tématem zrcadla. Zrcadla se většinou vnímají jako automatické vybavení interiérů s jasným účelem reflektování reality. Toto pro nás nebyla cesta, kterou jsme se chtěli ubírat. Chtěli jsme zrcadla osvobodit a dát jim svůj vlastní prostor. Nedá se říct, kdo přišel s nápadem na solitérní zrcadla, bylo to rozhodnutí, které přišlo z obou stran nezávisle.

Co vás svedlo dohromady? Pracovali jste spolu už dřív na jiných projektech nebo až teď?

TL: Se Štěpánem jsme se seznámili na UMPRUM, když byl u nás v ateliéru na stáži. Oba máme rádi kávu, takže jsme spolu trávili hodně času a tím vzniklo naše přátelství.

ŠS: Bohužel jsme spolu nikdy dřív nespolupracovali. Mirror Stage byl náš první společný projekt, který ale určitě nebude poslední.

Jak probíhala vaše spolupráce? Jak moc jste se v nápadech rozcházeli nebo scházeli?

ŠS: Vzhledem k tomu, že oba máme už nějaké zkušenosti s prací v týmu, víme jak si práci rozdělit, aby vše fungovalo. Velká rozhodnutí od fáze navrhování až po realizaci jsme řešili společně u jednoho stolu, dílčí části jsme si rozdělili tak, aby každý z nás měl něco na starost.

TL: Většinou jsme měli podobnou představu. Jako například když jsme se rozhodli, že naše zrcadlo bude stát na svých vlastních nohách, chtěli jsme jejich tvary trochu rozehrát. Pamatuju si, že tam jsme déle hledali finální podobu, na které se oba shodneme.

ŠS: Já i Terka jsme docela dominantní a máme svoji pravdu, ale na druhou stranu máme i soudnost a víme, kdy má jít naše ego stranou a důvěřovat tomu druhému.

Čekali jste takový úspěch? Jste spokojení?

TL: Já jsem se zúčastnila Designbloku poprvé. Takže jsem to nečekala a jsem za to ráda. Pro mě to byla hlavně skvělá zkušenost. Jednoznačně jsou zrcadla Mirror Stage projekt, na kterém mě v poslední době bavilo nejvíce pracovat.

ŠS: Souhlasím, i pro mě to byl jeden z nejzdařilejších projektů. Oproti Terce byla toto moje třetí účast na Designbloku, ale pokaždé to bylo s jiným projektem. Člověk sice ví, do čeho jde, ale netuší, jak to dopadne. S oceněním jsme určitě spokojení, to je skvělá odměna, ale tím to nekončí, spíše naopak.

Co to znamená? Jakým způsobem to chcete rozvíjet dál?

ŠS: Jedna věc je představení kolekce a věc druhá je uvedení na trh. Ve své podstatě jsme schopni zrcadla vyrábět sami, ale ideální by pro nás byla spolupráce s výrobcem, který by nám pomohl výrobu a distribuci zefektivnit.

TL: Zrcadla, která jsme připravovali na Designblok, nám pomohlo vyrobit mnoho skvělých lidí a chtěla bych jim tímto znovu poděkovat. Přesto je tam určitě prostor, jak výrobu zlepšit, zrychlit i zlevnit. Plánujeme i rozšíření kolekce. Takže na tom bychom teď chtěli pracovat.

Jak je nutné se zrcadly pracovat v prostoru? Máte v hlavě představu, jak by mělo vypadat jejich ideální umístění?

TL: Jsou to určitě solitéry a potřebují vlastní prostor, ve kterém mohou vyniknout. Na druhou stranu, co se rozměrů týče, liší se hlavně velikostí zrcadlové plochy, která je větší než běžně dostupná zrcadla, a náklonem, abyste se v nich viděla od hlavy až k patě.

ŠS: Ideálních variací umístění zrcadla je mnoho, v tvarosloví může odkazovat na různé výtvarné směry, takže si každý najde to své řešení, které si i my dokážeme představit.

Co vás přivedlo k designu? A co vás na něm baví?

ŠS: Moje cesta k designu byla trochu delší, vedla skrze více oborů od scénografie, kterou jsem vystudoval na střední, architekturu až k designu. Každý z těchto kroků mi hodně rozšířil obzory. Takže možná odpověď na to, co mě na tom baví, je přechod z velkého měřítka architektury na detail designu.

TL: Já jsem vystudovala všeobecné gymnázium. Sledovala jsem dění na UMPRUM a vždycky se mi líbilo její prostředí a práce, které tam vznikají. Mám ráda věci okolo sebe a líbí se mi práce s materiálem. Produktový design má pro mě uchopitelné měřítko a vzniká vám něco pod rukama. To je asi to, co mě na designu baví nejvíce.

Design, nebo užitnost?

Oba: Určitě obojí.

Terezie Lexová

  • Studentka Ateliéru produktového designu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

  • V roce 2017 se účastnila bruselského Design September, kde v kolekci Tubbies představila světla Perfora využívající perforaci ohýbaného plechu.

  • Spolupracuje s La Gallery Novesta, Formdesign a Cakeland Cupcakes.

Štěpán Smetana

  • Student Ateliéru produktového designu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

  • V letech 2011–2017 studoval architekturu v Ateliéru architektury Jana Šépky na VŠUP, v letech 2015–2016 působil v Ateliéru interiérové architektury v Haagu.

  • Designbloku se účastnil v roce 2015 s kolekcí svítidel Beginning, o rok později s kolekcí skleněných objektů Still life. Za Beginning byl nominovaný na Czech Grand Design.

Fotografie: Anna Zíková a Tomáš Slavík