Alexandra Georgescu: V designu jsem otevřená všemu

Přinášíme rozhovor s Alexandrou Georgescu, spoluzakladatelkou brněnského studia KOGAA. Popovídali jsme si o jejích zahraničních zkušenostech, Brno Design Days i české mentalitě. „Někdy mám pocit, že čeští designéři se bojí. A proto není důvod. V designu neexistuje žádné dobře nebo špatně,“ říká.

Kdy a proč jste přijela zrovna do Česka? Že by kvůli partnerovi?

Přijela jsem před čtyřmi lety. Předtím jsem byla s mým přítelem Tomášem (Tomáš Kozelský, spoluzakladatel studia KOGAA – pozn. red.) v Pekingu. Pak jsme se rozhodli přestěhovat se sem a založit vlastní firmu. To, že Tomáš je z Česka, byl jen jeden z důvodů. Především to bylo jednodušší z finančního hlediska, než jít do Itálie nebo třeba Holandska, to byla taky možnost. Česko už jsme znali, znali jsme místní zákony a náš třetí partner Viktor (Viktor Odstrčilík – pozn. red.) už v Brně jako architekt pracoval. Byl to přirozený krok.

Jaký je příběh studia KOGAA?  Jak jste se vy tři potkali?

Tomáš a Viktor se znali z vysoké. A já jsem se s Tomášem seznámila v Holandsku, když jsme tam oba studovali. Tomáš mě pak představil Viktorovi na promocích.

V Pekingu mi řekli, ať navrhnu sedm pater obchodního domu

Vy jste vlastně procestovala celý svět. Co byla vaše první profesionální zkušenost v zahraničí?

Do toho bych zahrnula i vzdělání, protože to změnilo mé vnímání téhle profese. V sedmnácti jsem odešla do Anglie, kde jsem zjistila, co to znamená mít opravdu tvůrčí svobodu. V Itálii jsme se učili kreslit, jak být dobrý technicky, ale tohle tam chybělo. V Dánsku jsme pracovali v nemocnicích, abychom zjistili, jaké jsou skutečné potřeby lidí. Bylo to o tom dělat výzkum v terénu a pak přijít s něčím užitečným pro společnost. To pro mě byla opravdu velká zkušenost, která formovala mou profesi. A první velká pracovní zkušenost v zahraničí byla Čína, když jsem pracovala dva roky v Pekingu jako Interior Designer ve velké mezinárodní architektonické kanceláři.

Jak jste se tam dostala?

Prostě jsem poslala svoje portfolio do kanceláře, která se mi líbila. Tehdy hledali někoho na pozici Senior Interior Designer a já nebyla ani Junior. Ale říkala jsem si, že když mají dost peněz na to, aby zaplatili seniora, mohli by mít dost na to, aby zaplatili mě. (smích) Jejich reakce byla pozitivní. Řekli mi, že žádného seniora nemůžou najít, tak mě vezmou a pro vyšší pozici si mě vychovají. Tak se to stalo. Ne pro mě není odpověď. Nikdy. Zkouším to, i když nenaplňuju popis pozice. Vždycky říkám, že za zkoušku nic nedám.

Pracovala jste tam na velkých projektech jako třeba nákupní střediska.

Ano, to byly velké projekty. Na tohle jsem nebyla připravená a neměla jsem s tím zkušenost. Vůbec jsem netušila, jak to mám udělat. Přijela jsem do Pekingu a oni mi řekli, ať navrhnu sedm pater obchodního domu. Tak říkám… fajn. Takže jsem šla na nákupy, abych prozkoumala terén. (smích) Po pár neúspěších jsem začala rozumět tomu měřítku a dokázala jsem si představit celý obraz ve velkém. Tohle mi pak mnohem později pomohlo i u menších projektů.

Jak vás tyto zahraniční zkušenosti ovlivnily?

Když žijete v zahraničí, je to, jako byste měli víc očí, vidíte věci z různých úhlů pohledu. Protože máte tu zkušenost s jinými lidmi, kteří žijí jinak. Myslím, že mě to ovlivnilo v tom, že jsem v designu otevřená všem možnostem. V podstatě neexistují žádné limity, je to spíš o tom, co klient a prostor potřebují, než o estetice. Estetické může být cokoli. Zrovna teď navrhuju prostory pro jedny zahraniční klienty a díky zkušenosti v zahraničí je pro mě snazší porozumět jejich mentalitě.

Někdy mám pocit, že designéři se svých nápadů trochu bojí

Jak se liší design v jednotlivých zemích?

Podle mě je dánský a severský design je velmi klidný, mírný a přírodní. Italové jsou zároveň velmi konzervativní, pokud jde o tradice, a dekorativní. Mají silnou vazbu na minulost. A dbají na kvalitu a původ materiálů a produktů. Čína, to je absolutní opak. Tam se na kvalitu nejede. Musí to být obrovské, třpytivé a barevné. Každé místo má svůj vlastní styl. Češi ho ještě nemají, myslím, že ho momentálně objevují.

Jak byste to tady zhodnotila? Jako někdo s tolika zkušenostmi s různými kulturami můžete porovnávat.

Miluju to tady. Česko je pozitivní a rozvíjející se země. Ale řekla bych, že čeští kreativci by mohli být odvážnější. Někdy mám pocit, že designéři, se kterými pracuji, ti mladí, se svých nápadů trochu bojí. A proto není důvod. V designu neexistuje žádné dobře nebo špatně.

Čeští designéři, i ti nejmladší, se bojí?

Nemyslím to zle, ale řekla bych, že je to asi vaší mentalitou, že nejste příliš agresivní. Italové pořád vykládají, jak jsou úžasní, ale Češi tohle neříkají. Nikdy. Jste skromnější. Což je vážně hezké. Ale mohli byste být na svou práci víc hrdí a lépe se prodat.

Plánujete tady zůstat?

Chtěla bych se přestěhovat do Prahy. Máme tam nějaké projekty a vidím v tom potenciál. Jsme v Česku, takže by bylo limitující pracovat jen v Brně. Hlavní kancelář zůstane asi tady, protože jsme do toho vložili hodně úsilí, takže to nechci zahodit. Ale myslím, že můžeme vyzkoušet víc míst. A hlavní město je úžasné, plné života.

 

Brno Design Days byl velmi sobecký krok

Proč jste začala s Brno Design Days?

Upřímně, to byl velmi sobecký krok. Přišla jsem do Brna a neznala jsem žádné designéry. Nebyla tady žádná platforma, žádné eventy, nic. Je tady bienále grafického designu, skvělé, ale to je málo. Navíc bienále je zaměřené jen na grafiku, ale existuje tolik odvětví designu a tolik kreativců ve městě. A nikde se nepotkávali. Takže místo, abych si stěžovala, že tady nic není, jsem se rozhodla, že to zařídím. Hlavní myšlenkou je mít festival, kde můžete lidi doopravdy potkat, spíš než veletrh, kde jenom pozorujete produkty. To Brno nepotřebuje. Potřebuje rozvíjet komunitu.

Bylo těžké dostat do Brna všechny ty lidi?

Myslím, že lidé jsou nadšení, že se v Brně děje něco nového, protože jinak je všechno v Praze. Je to složitější z hlediska logistiky, musíte sem dostat všechny ty produkty a designéry, ale jinak v tom není problém.

A pokud jde o velká zahraniční jména?

To jsou moje osobní kontakty. Lidi, které jsem potkala v zahraničí jako studentka a designérka. Osobně jsem je sem pozvala a vzhledem k tomu, jak hektické životy vedou, je to od nich opravdu velká laskavost. Je úžasné, kolik lidí chce přijít a tuhle událost podpořit.

Četla jsem o vás, že ráda vzděláváte a podporujete komunitu designérů. Je to pravda?

Jsem hodně špatná učitelka. Nemám vůbec trpělivost, takže bych neřekla, že ráda vzdělávám. Spíš si myslím, že je škoda nevědět. Není to o vzdělávání, je to o networkingu. O tom být propojený s lidmi z vašeho oboru a vzájemně se inspirovat. A pak do toho zapojit okolí, aby o tomhle světě designu mělo povědomí. Momentálně se o něj brněnská veřejnost moc nezajímá, protože jí chybí právě to povědomí.

Máte nějaký sen, který byste si ráda splnila?

Chtěla bych navrhnout parfumerii. Protože interiéry jsou orientované jen na jeden smysl, kterým je zrak. Ale měli bychom zkusit zapojit více smyslů. Můj sen je změnit způsob jakým přistupujeme k interiérovému designu a jakým ho prožíváme. A s parfumerií toho můžete dělat hodně, protože když tam lidé vstupují, očekávají, že zapojí nejen zrak, ale i čich.

Alexandra Georgescu, MA.

Narodila se v Rumunsku a vyrůstala v Itálii. Je interiérovou architektkou a zakládajícím partnerem KOGAA. Pracovala pro SPARK Architects v Pekingu a pro Studio Brioschi v Miláně. Studovala na Piet Zwart Institute v Holandsku, kde získala titul Interior Architecture and Retail Design Master Degree. Předtím studovala ve Velké Británii, Dánsku a Itálii. Její práce byla prezentována na Design Weeku v Miláně a Pekingu. Alexandra vyhrála cenu CORE77 Interior Design a byla publikována v magazínu FRAME a v dalších časopisech o interiérovém designu. Alexandra je také kurátorkou projektů Brno Design Days a Italian Design Act.

Fotografie: Jiří Hloušek