Petr Hrůša: Lidský rozměr se z architektury vytrácí. Pokoj se změnil v obytnou plochu

Nad pojetím prostoru jako nesnadno vymezitelného fenoménu, který se každého člověka dennodenně dotýká a působí na jeho psychiku a jeho místem v architektonické tvorbě, se zamýšlel brněnský architekt doc. Ing. arch. Petr Hrůša z ateliéru Atelier Brno (Architekti Hrůša&spol., atelier Brno).

Všímá si mimo jiné toho, že se z architektury pod vlivem ekonomického tlaku vytrácí lidský rozměr a základním měřítkem například při stavbě rodinného domu či bytů už není „pokoj“. Došlo k jeho podvědomé proměně na obytnou plochu, kterou definuje zejména cena za metr čtvereční.

Prostor je základní materií, se kterou architekt pracuje. Můžete popsat, jakým způsobem prostor vnímáte a jak k němu přistupujete při řešení konkrétní zakázky?

Prostorem se zaklíná kde kdo, ale jeho vymezení je nesnadné. Například profesor Rostislav Švácha i další z oblasti teorie profese o pojmu prostor uvažují a zpochybňují jeho pojetí jako samozřejmé jeho přítomnosti. Zásadní je to, že se prostor nedá jednoduše pojmenovat, třeba tak, že je to něco mezi souřadnicemi XYZ. A s tím souvisí i nakládání s prostorem, který je vlastně přítomen jen ve výjimečných případech. Většinou se setkáváme s meziprostorem či nějak vymezenou plochou, což prostor v původním slova smyslu není. Švácha usoudil, že se umělecko-teoretickém myšlení 20. století prostor nesprávně bere jako samozřejmost. Charakter prostoru je stěží uchopitelný, ale každý se jím zabývá, jako by byl něčím evidentně zřejmým. Prostor vzniká až jako vytvářené architektonické, urbanistické či krajinotvorné dílo. Takže jde o skvící se fenomén, a to, za co se považuje místo, prostředí atp., které dnes nazýváme prostorem, jím ve skutečnosti není. Ve vlastní tvorbě se snažím poukázat na věrohodnost názoru, že krása prostoru je zjistitelná jako kvalita pomocí „kvantifikace“ věcí, míst a času, a to pomocí techné – techniky – její dlouhodobé existence; tedy ne pomocí aktuální technologie, nýbrž normálního, lidsky ještě uchopitelného řemesla stavění.

image

Administrativní městský palác Triniti. Foto archiv Atelier Brno

Kdy začaly a jak pokročily úvahy o tom, co je to prostor?

V 19. století, kdy vídeňský historik Alois Riegl zavedl slovo prostor jako zásadu pro tvorbu měst. To, že je něco prostorem, nebylo zprvu zřejmé. Prostorová kvalita se vyjadřovala atributy architektonického díla. Prostor je tak dnes nahlíženo spíše fenomén, není to jednoznačná věc. Vyjadřuje něco, co není materiální, něco co nazýváme prostorem, pojmem „raum“. Prostor“, tak jak ho v současné době bohužel většinou vnímáme, tedy jen jako prchavou letící novou přítomnost flexibilního místa, nenaplňuje většinou obecně lidská – estetická a etická očekávání. I taková flexibilita estetiky veřejných prostranství může znamenat ztrátu jejich nadčasové existence. Náměstí, ulice, veřejné plochy se tak například dostávají do nové situace, v níž lidé nejen že mohou, ale nechtěně i musejí měnit svoji identitu. Pro architekturu prostoru je třeba stále zdůrazňovat fenomén nadaktuálního času a nadpragmatického místa. Přitom základem krásného prostoru je podle mne ale stále konkrétní člověk, jeho vlastní země, nebe a z něho vzešlé sny a tedy zvěčnělá identita.

Co tento pojem označuje?

Je příbuzný se slovem místnost, lze jej ztotožnit s jednoznačně vytvořeným – ale jen architektonickým místem. Je to naznačené regulované ohraničení, zmíněná místnost, ale i náměstí a obloha nad ním. Toto teoretické téma se časem zjednodušilo a ztratilo svůj výtvarný a umělecký smysl. Německý filozof Martin Heidegger navíc spojuje pojmy raum s pojmem starost. Nikoli ustaraností, ale péč. Například lidová architektura je dobrá, když je na ní vidět starost.

image

Realizace kavárny v administrativní budově Triniti v Trnité ulici v Brně. Foto archiv Atelier Brno

Můžete tuto změnu vnímání pojmu prostor ilustrovat?

Dříve se bydlelo v pokojích a ne na obytných plochách a metrech čtverečních. Šlo o to, aby měl každý člověk svůj prostor, kde se mohl upokojit, najít svůj klid. Pokoje byly komponovány ve vztahu k těžišti bytu či domu a světlu. Dnes se prodávají plochy, metry čtvereční. To je samovolný podvědomý projev toho, co prostor není a nikdy být nemůže. Dnes je měřítkem například to, kam při třímetrové světlé výšce dopadne světlo, aby se prostor mohl dál považovat za kancelářskou plochu. Snahou byznysu a marketingu je dostat více osob na danou plochu. Tento pohled je daný upadlostí neboli kontrabandem utilitárnosti – špatně chápanou ekonomií. Nehledí na to, jak se člověk cítí. Dnes se členění prostorou u domu i budov spíše naznačuje a nedoslovuje a citlivější duše vnímají tu tekutost modernity, která panuje. Přirovnat by se dala k hromadě písku, není stěnou z kamení, která prostor vymezovala a dávala mu jasný význam.

Tlak na cenu metrů čtverečních se patrně s  uvedeným pojetím prostoru příliš neslučuje. Daří se vám i přesto vytvářet prostor v dobrém smyslu slova?

Například při realizaci městského kancelářského paláce Triniti v Trnité ulici v Brně jsme vyšli z toho, že má člověk svoje tělesné měřítko, utváří prostor kolem sebe. S tím souvisí psychologické téma, snažili jsme se, aby měl uživatel stavby na každé kancelářské ploše přiměřený prostor. Fasáda je tvořena okny, které odpovídají měřítku lidského těla, členění příčkami je až druhotné. V praxi se s ním musí počítat, architekt se ale obvykle při navrhování stavby nesetká s tím, že by dopředu věděl, jak a čím bude kancelář dělená, tedy pokud nejde o reprezentativní prostor.

image

Realizace prostranství Moravského náměstí v Brně. Foto archiv Atelier Brno

Váš atelier se rozvržením vnitřních prostor nezabývá?

Vnitřní uspořádání je věcí nájemců, najímají si na layout svoje architekty. Když si nás někdo na tuto práci najme, tak ji uděláme. Ale atelier našeho měřítka by jen takové zakázky neuživily.

Triniti je dnes de facto bankovním domem. Proměnilo se nějak členění prostoru v budovách tohoto typu?

Objevilo se novum v etiketě bankovních domů. Dříve se člověk s prostorem spojoval výlučně, jak jím procházel. Člověk ale dnes už nejen v případě tohoto domu neprochází finančním ústavem do kanceláře k panu řediteli, ale vejde do výtvarně založeného, detaily perfekcionistického, nicméně dojmově ale ležérního prostředí kavárny, kde se vám bankéř věnuje. Klient je v tomto pojetí banky v Triniti nyní důležitější než bankéř, který za ním sestupuje z vyššího patra, zcivilňuje se a přibližuje návštěvníkovi.

image

Realizace kašny na Moravském náměstí v Brně. Foto archiv Atelier Brno

Tato proměna jistě přinesla architektům řadu výzev.

Je to dobře, je to výjimečné a jiné. Manuály finančních zařízení jsou značně bezpečnostně podmíněné. Zde bylo naším úkolem dát ztvárněním přízemí klientům najevo, že si jich banka váží. Prostředkem k tomu byla kavárna, ve které klient s bankéřem debatuje u kávy či vína a pro soustředěnější porady jsou k dispozici prestižně zařízené oddělené prostory. Prostor je vytvářen jádrem v podobě fresky s horizontem hor nebo abstraktně provedených útvarů krystalu.

Jak těžké bylo splnit toto zadání?

Bylo to extrémně náročné. Měli jsme na první dojem zdánlivě volnou ruku, v zadání bylo opravdu mnoho prostoru, nebylo nám pochopitelně jednoznačně řečeno, jak cíle dosáhnout. Musel jsem přijít na způsob, jak architekturou vyprávět příběh dané instituce. Bylo to myšlenkově namáhavější než obvykle. Nyní je to naprostý originál šitý na míru bankovní instituci a přitom je zachováno lidské měřítko člověka, která v budově pracuje a pohybuje se jí.

Kromě toho jste do budovy zapracovali u nás unikátní technické řešení chlazení.

Dům nepotřebuje tak výkonnou klimatizaci, protože jsou stropy chlazené vodou. Klient toto řešení zprvu bral s rezervou a chtěl vědět, jestli si moc nevymýšlíme. Objednali si proto ze Švýcarska experta na podobné domy. Přišel do naší kanceláře, předložili jsme mu plány a on se divil, že tady stavíme tak, jak je možné ve Švýcarsku. To klienta přesvědčilo a nechal nám volnou ruku.

image

image

Realizace fontány na Jakubském náměstí. Foto archiv Atelier Brno

Jak se vyrovnáváte s tím, když investor krátí rozpočet stavby?

Obecně se kvalita často nahrazuje laciností. Úspory se nás dotkly i u Trinity, kde nahradila kámen na fasádě omítka, kámen zůstal alespoň u vstupních markýz. V každém případě se nám ukazuje, že se investorům v důsledku vyplatí, když na stavbě nešetří. Trinity je podle zpráv aktuálního majitele do posledního místa pronajatý. Obdobnou kancelářskou stavbu jsme realizovali v Praze a investor rozpočet dodatečně stlačil na existenční konstrukční minimum a výsledkem je to, že je dnes z větší části nepronajatý.

Jak moc si necháte klienty zasahovat do vašeho návrhu?

Prostorová řešení je dílem, nikoli montáží z různých vtipných nápadů. Když například někdo navštíví řadu destinací a v každé vidí něco zajímavého, co by rád zapracoval, je spolupráce obtížná. Klient by neměl radit architektovi, který přichází s vlastním řešením. Práce architekta je odborná, studuje ji ne šest, ale deset i dvanáct let, než začne mít jasnější představu, co chce tvořit. Práci architekta může provázet i hledání návratu ke klasickým kódům krásy z kulturní, nelze tedy snadno akceptovat rady z marketingové či pseudokulturní mozaiky dnešní společnosti se všemi paradoxy a napětím, ze zmatené záplavy informací; architekt je také ten, kdo umožní nalézt společenskou i osobní identitu a to, že snad nepřestaneme být schopni spojit náš život s tradicemi a kořeny a na rozdíl od multimediální „neofilie“ také s normální lidskostí a s člověkem a jeho měřítkem souvisejícími příběhy.

Jak na psychiku člověka může působit nevhodné řešení prostoru?

Pocitem stísněnosti, úzkosti, nevyslovitelného dojmu nepohody. I v jednopokojovém bytě lze vytvořit něco, co člověka může povznášet. Nebo naopak deprimovat. Bydlení by mělo být vázáno se zmíněným upokojením, obnovou mentálních sil a energie, nikoli počítáním metrů podlahové plochy.

Reprezentují hledání ztraceného prostoru reprezentují loftové byty či kanceláře v rozměrných továrních halách?

Udělat z tovární haly bydlení nebo plnohodnotnou kancelář je investičně velmi drané, tento trend sledují bohaté obchodní firmy. Jde o image, o to se ukázat, ne o ukázku toho, jak krásně využít tovární halu. Co se týká loftů, tak je to podle mne podobné, v mnoha ohledech často jen marketingová bublina. Třeba v Brně tyto módně pochopitelné ale investičně téměř nerealizovatelné projekty zatím moc nejsou, protože je nikdo nezaplatí. Dříve pro to byla inspirativní velká plocha i prostorový zážitek za málo peněz.

image

image

Realizace interiéru kavárny Elektra v Ostravě. Foto archiv Atelier Brno

Které stavby či lokality se v Brně mohou pochlubit hodnotným prostorem?

V Brně funguje z hlediska estetických kánonů Dům umění, dálesál Besedního domu. U divadla obvykle mají buď estetický či akustický problém. Zato kostely jsou vždy špičkovým místem. Jsou tím místem, ve kterém se zjevuje prostor. Je třeba vnímat světlo, významy a hodnotu jednotlivých artefaktů. Souvisí to s materiály a zdánlivě jakoby materialisticky založeným a v důsledku duchovním působením. Dále se prostorově může jevit například i komorní ulička kolem katedrály na Petrově, nebo naopak založením velkorysé náměstí Zelného trhu. Skvěle působí také Rytířský sál Nové radnice s obnovenou freskou. Idealisticky vzato by tam mělo docházet k těm nejvýsostnějším rozhodnutím…

doc. Ing arch. Petr Hrůša

58 let, Brno

Počiny: ocenění Obce architektů GRAND PRIX 2004 za rekonstrukci parku Denisovy sady, věž Trinity a kavárna v přízemí, Vila v Řícmanicích, RD v Podivíně – „Dům ve vinici“ RD v Jundrově

www.hrusa-atelierbrno.cz

Vstoupit do diskuse

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *