O industrialu: funkce je lídrem designu
Architekt Luděk Rýzner v druhé části rozhovoru hovoří o průmyslových stavbách, situaci na trhu a principech, které při jejich tvorbě s kolegy ze studia OKPLAN ARCHITECTS aplikuje.
Doménou vašeho studia jsou kromě rodinných domů industriální haly. Jak vnímáte situaci v tomto segmentu trhu?
Dnes se většina průmyslových objektů dělá developersky. Postaví se co možná nejlacinější „plechovka“, ve které nájemce vyrábí a jakmile výroba skončí, hala zůstane. Jenže je to dědictví, se kterým se budeme muset vypořádat. Na rozdíl od paneláků má výhodu, že haly půjde relativně snadno odstranit.
Vy se v kvalitě těchto staveb snažíte být nad standardem. Existuje přesto nějaký developer, který podle vás průmyslové haly dělá dobře?
Vážím si třeba Group Karlín a developerů, kteří se snaží dělat věci jinak. Chápu masovější produkci v industriálních parcích. I tam bych ocenil jednoho z největších developerů firmu CTP. V jejím případě je přísnost v pořádku, její areály jsou jasně urbanizovaným celkem, který obsahuje jednoduché formy.
Předmětem vaší kritiky jsou tedy spíše firmy, které budují areály přímo ve městech.
Ať jsou to pivovary nebo menší obchodníci, do podoby areálu obvykle nechtějí investovat, protože jim to přijde zbytečné. Raději peníze dají do technologií. Neuvědomují si, že to není jen jejich věc – architektura jejich objektu ovlivňuje město a jeho vnímání. Výrobní areály jsou součástí města a měly by se chovat kulturně. A nesmí se to bagatelizovat ve stylu: „Vždyť je to jen truhlárna a pivovar.“
Jaké další principy uplatňujete při tvorbě industriálních projektů?
Funkce je lídrem, který určuje design. Dobře si uvědomujeme, že náš klient je na své produkci závislý. U industriálních parků začínám průzkumem toků dopravy a lidí. Ty jasně definují plochy, které dále rozvíjíme a designujeme.
V oblasti designu industriálních staveb se u vás dá očekávat větší důraz na kritérium přísnosti, které jste zmiňoval už v první části rozhovoru v případě rodinných domů.
Ano, industriální věci by podle mě měly být hodně přísné. Neříkám ovšem, že by tam neměla být hravost. Principem není exhibice. Naopak, když se objekt dobře usadí do terénu, který jej překryje, navěší se na něj zeleň, lze jej hezky upozadit.
Mám dojem, že z výrobních subjektů jsou v tomto ohledu nejdále vinaři, už i ti čeští.
I naši vinaři to začínají chápat. Když jedete do Rakouska, Itálie či Španělska jsou vinařské stavby perlami architektury. Ukazuje se, že kdo pije víno, je o krok napřed. Vinaři jako první přišli s lepšími etiketami, lahvemi, osvětou, že pití vína je o rituálu. Tuto stopu následně začaly sledovat pivovary. Přišly nové etikety a zážitková piva. Ale vinaři jdou dále – zvou k sobě do vinařství a tam přece nemůžou chodit v blátě a přitom mluvit o kultuře vína.
Jsou v oblasti pivovarnictví nějaké světlé výjimky?
Snad jen Plzeňský Prazdroj a pár menších pivovarů jako Kocour, které pochopily, že vzhled pivovaru je součástí jeho kultury. Nemůžu říkat, že já jsme ten výborný pivovarník a vyrábět v nuzných podmínkách. Když se podíváte na humpolecký pivovar, tak si na billboardech na něco hraje. Ale když vidíte, jak funguje architektura pivovaru, tak je to přesný opak. Pivo samotné není špatné, ale prostředí je žalostné. Podle mého názoru musí být tyto věci v souladu. Málokterý český pivovar poskytuje kulturní zážitek z prostředí korunovaný výjimečným produktem.
Jak by podle vás industriální architektura měla působit?
Neočekávám, že výrobní hala přinese duchovní zážitek. Musí ovšem působit harmonicky a uspořádaně. Musím okamžitě vědět, že jsem v hale a ne váhat, jestli to není multifunkční aréna.
Čím to, že historické industriální stavby často působí esteticky?
Jejich autoři kladli důraz na detail. Ten dnes vymizel, prefabrikace kvalitní detaily odstraňuje. Jednak je to pracné, druhak už je nikdo neumí vytvořit. Dnes musí být schopen halu stavět člověk po základní škole. Vše pak vypadá relativně ošklivě. Právě detaily u historických staveb vytvářely hřejivost – čníky, nýtované prvky i rozteč šroubů působily harmonicky.
Celou dobu se bavíme o různých aspektech prostoru. Co za tímto pojmem vidíte?
Architetura není nic jiného, než prostor. Jednoduše vzato – když jdete kolem stavby máte z ní buď dobrý, nebo špatný pocit. V obou případech často nevíte proč. Dobrá architektura má působit příjemným dojmem, aniž přemýšlíte o barvách, stěnách a materiálu.
Je vůbec v silách architekta toho bez zbytku dosáhnout?
Architekt se s tím musí popasovat spolu s investorem tak, aby uživatel stavby a jeho zaměstnanci měli z prostředí dobrý pocit a chodili tam rádi. To je nejvíce, co se architektovi může podařit. Není to vůbec lehké, ovlivňuje to spousta věcí, přičemž ne vždy za všechny plně zodpovídá architekt. Každopádně právě architekt by měl umět investorovi vysvětlit, že pozitivní vnímání celku nezaručí jen drahá dlažba.
