Möhlin ve Švýcarsku, East Tilbury v Anglii, Batanagar v Indii, Zlín v České republice
- 22. června 2015
- Výstavy
- Úvahy
- Průmyslové
- Realizace
- autor: Jana Hloušková
Napadlo by vás, co mají tato města s odlišným společensko-historickým vývojem nacházející se v různých částech Evropy a indický Batanagar dokonce na jiném kontinentě společného? Zdánlivě nic, a přesto mnoho – jejich tvář výrazně urbanisticky formoval nadnárodní obuvnický koncern firmy Baťa, který ovlivnil životy několika dalších generací.
Jako by si z oka vypadly. Čtvercové domy, zahrádky, sportoviště i tovární haly s typickými rozměry dispozičního modulu 6,15 x 6,15 metru. Tomáš Baťa nejdříve proměnil Zlín a Otrokovice, pak se bez váhání vrhl na zbytek světa a rozesel po něm přes padesát velkých i menších satelitních městeček. Satelity byly vybavené vším, co zaměstnanci potřebovali. Třeba v Möhlinu byly domky různých typů bydlení od ubytovny pro jednotlivce po domy pro dvě i více rodin. Centrem společenského života byla klubovna, kde se pořádaly večírky. Nechyběly ani další služby v podobě kadeřnictví a různých obchodů, také různá sportoviště a plavecký bazén.
V Indii vyplýval koncept bydlení z kastovního systému. Vyšší kasta měla samostatné luxusní bydlení, tenisové kurty, kostel i sportoviště. Střední bydlela ve dvoupatrových rodinných domech a dělnické domky připomínaly spíše ubytovnu.
A jak to vypadá s Baťovými městy dnes?
Dnes už většina původních Baťových satelitů a městeček nefunguje. Továrny slouží jako sklady nebo v nich sídlí jiné firmy. Třeba v Batanagaru ale výroba zůstala, přestože městečko chátrá a developeři z něj chtějí udělat golfové centrum. V Tilbury si lidé naopak baťovské domečky udržují a žijí v nich rádi.
Výstava Baťova města výzkumného projektu „Urban Footprints: Bata Villes“, jenž proběhl v letech 2010–2011 v Nadaci Bauhaus Dessau a terénních výzkumů v East Tilbury, Batanagaru a Möhlinu v letech 2010–2012, se v roce 2013 díky podpoře firmy LIKO-S uskutečnila v Domě umění města Brna.