Fránek: Architekt se musí umět upozadit

1

Brněnský architekt Zdeněk Fránek je autorem řady pozoruhodných realizací, ale i inspirativních myšlenek. V rozhovoru pro ArchSPACE hovoří o svém vnímání prostoru, vysvětluje proč by lidé neměli žít v typových domem, což je ostatně tématem jeho připravované knihy. Děkan Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci mimo jiné přibližuje svoje inspirační zdroje, které nalezl v Jižní Americe.

Jakým způsobem utváříte prostor?

Já prostor vytvářím zevnitř, představuji si, že jím procházím. Když hrnčíř vytváří svoje dílo zvnějšku a dává mu formu, tak to dělám stejným způsobem zevnitř. Ostatně dříve jsem tvořil stavby tak, že jsem je točil na hrnčířském kruhu. Stavím dům v představách kolem sebe a v duchu procházím prostorem. Přemýšlím jakou mu dát myšlenku a pak teprve to začnu kreslit. Takže mám dům nejprve vymyšlený v hlavě a pak jej začnu formovat.

image

Rodinný dům v Plzni. Foto Petr Polák

Jak tento fenomén, tedy prostor, vnímáte?

Když vejdete do kostela, tak je to v tomto ohledu podobné, jako když vstoupíte do betonového sila. Ani prostor ve vysoké peci nebude zas tak horší než v kostele. Stejně tak, když vejdete úzkým tunelem na dno Macochy. To je nejznámější architektonická fligna, že se sníží světlá výška a pak to najednou vyletí. Na lidi neznalé věci to velmi působí, tuto metodu používá řada nejlepších architektů. Skutečná tvorba prostoru je ještě o něčem jiném.

Ve vašem portfoliu jsou i zmíněné kostely, je pro vás práce na sakrálních stavbách výjimečná?
Modlitebna v Černošicích nebo Litomyšli podle mě stojí za návštěvu. Při návrhu sakrálních staveb si architekt může dovolit nejvíce, v sakrálních stavbách musí být více patrné duchovní hledisko. Kostely, které jsem dělal pro Církev bratrskou, fungují spíše jako kulturáky, vzhledem k životu této církve. Mají tam svatby, koncerty, zvou hosty, smějí se tam a žijí tam. Kdežto katolická církev má svatostánek jen na obřad mše, což je v pořádku. Kostely, které jsem navrhoval, jsou světštější. V obou případech mohou rozdělat stěny, propojit hlavní prostor s klubovnami a hned se tam vejde o sto lidí více.

image

Kostel Černošice. Foto Fránek Architects

Je pro vás návrh kostela, který může být pompéznější, větší výzvou, než jiný typ stavby?
Kostel nesmí být pompézní. Pompézní může být pohřeb cikánského krále. Ke stavbě rodinného domku přistupuji stejně. Není to tak, že bych se potřeboval vyřádit, spíše jde o to něco vytvořit. Kostely já ani další architekti nenavrhujeme často, protože se staví výjimečně. Mně se zkrátka stalo to, že jsem v jednom týdnu vyhrál hned dvě soutěže na tento typ staveb. Byla to taková zvláštní souhra, osud mi jednou za čas něco podobného přihraje, pak se zase dlouho nic neděje. Každá stavba je pro mne téměř stejnou výzvou.

Jaké stavby tedy navrhujete především?
Navrhl jsem přes sto rodinných domů, respektive staveb pro bydlení. Vždy jsem tedy rád, když mohu dělat nějakou zvláštnost, například kostel. V současnosti vydávám knihu, která vyjde za měsíc. Je to kniha o tom, proč nestavět typové domy, proč nebydlet v satelitních městech. Taková úlitba kvalitnímu bydlení.

image

Rodinný dům pana Slaniny v Ohrobci. Foto Ester Havlová

Proč nebydlet v typových domech?
Protože nemají duši. Dům by měl být dělaný člověku na míru. Já tedy dělám i typové domy, ale s tím že je dům osobností, kterou je třeba přizpůsobit dané lokalitě. Nemůžete ho vzít a prostě ho někam posadit, dotyk s terénem se musí upravit. Dům je jak lidská hlava, musí se natočit, aby se díval za sluncem nebo směrem do údolí. Tím přinutíte i jeho obyvatele, aby se díval tím směrem. Lidé si dnes často kupují návrh typového domu za třicet tisíc koruna a obývák si dají na sever. Pak ale vyjdou zadním východem a zjistí, že prostor za domem je zalitý sluncem. Buď je jim to jedno, nebo nadávají a dům prodají. Spousta domů v satelitech se prodává, protože jsou k ničemu a nedá se v nich bydlet.

Jak tedy přistupujete k návrhu rodinných domků?
Snažím se dělat věci, které přinesou zážitek. Každý rodinný domek dělám jako zážitkovou prostorově zajímavou a členitou věc, která nezevšední. Aby měl člověk více možností, kudy jít do ložnice, aby si lidé našli tu svoji stezku, jako třeba v lese. A aby ze všech stran pronikalo filtrované světlo po celý den. Když tam jsou závěsy, aby vlály. Tedy momenty, které jsou zásadní pro život člověka.

image

Rodinný dům Kamenná v Brně. Foto archiv Fránek Architects

To je zdánlivý detail. Co dalšího vás o lidech, pro které navrhujete, zajímá?
Zajímají mě rituály, které lidé mají. Vymyslím například dům a vše do posledního okamžiku sedí, až když klientka řekne, že tam nemá místo, kde si ráno sedne s kafem na slunko. Tento rituál může pro klienta mít váhu 50 procent kvality domu. A já to chápu, mám to tak také. Každé ráno si sednu k oknu, kde vychází slunce a už dvacet let si pouštím stejnou píseň od Vladimíra Mišíka Co jsem si vzal. Rituály jsou nesmírně důležité, jde o to, aby měl člověk kotvy a hranice.

Vaše práce i ateliér člověk snadno rozpozná podle designové knihovny poskládané z desítek boxů. Patrně už je to vaše poznávací znamení.
Je to můj vynález, říkám jim Ekobox. Klienti je vnímají jako značku a je snad v každém mém domě. Lidé ji často chtějí jako obraz. Zprvu to byly tři moduly, teď jsem vyvinul čtvrtý, aby se to dalo použít jako plochá stěna. Tím, že je to z použitého dřeva, tedy musí se vzít použitý kus, seříznout, tak je to dražší než kdyby to bylo nové. Ale je tam ekologický a výtvarný rozměr.

image

Ateliér Kamenna. Foto archiv Fránek Architects

Zmínil jste připravovanou knihu, jak je to s vaší další publikační činností?
Mám dvě knihy a připravuji další tři. Podle mě publikace k architektuře patří. Připravené publikace by měly být více postaveny na textech, konečně jsme začali vysvětlovat, o co nám jde. Na fakultě v Liberci jsme ale vydali spoustu knížek za rok, měli jsme na to grant. Člověk by podle měl mít v ruce fyzickou knížku, kterou strčí do knihovny. To má podle mě smysl. Jinak moc nepublikuji, nevidím v tom smysl.

image

Ateliér Kamenna. Foto Fránek Architects

Co je pro vás momentálně největším zdrojem inspirace?
Nyní cesty za poznáním. Jezdím přednášet, v poslední době jsem dělal propagaci v Chile, což je dnes Mekka architektury. V celé Jižní Americe mají úžasnou architekturu a není to o penězích, jsou to i levné baráky. Jsou tam skvělé školy a výborní architekti. Především jde o to, že jsou Chilané architekturou posedlí a důležité je i to, že příslušné organizace za architekturu lobují, vyvážejí ji za hranice. To u nás nikdo nedělá, každý si hledí svých peněz a zakázek. Za všechny skvělé architekty bych jmenoval třeba Alejandra Arevenu, Smiljan Radic, Mathias Klotz nebo Mauricio Pezo & Sofia von Ellrichshausen. Všechno jsou to lidé kolem padesátky, světová architektonická špička. Podobně je to v Mexiku nebo Brazílii. Tak kvalitních domů, kterých jsou v Chile stovky, tady není ani jeden.

V Číně jste dělal zajímavý návrh galerie, která oblým otvorem ve fasádě nasává energii…
Galerie teď navrhuji poměrně často. Tato galerie měla vycházet ze zásad feng shui, ale ne že bych je přesně dodržoval a bylo to směrodatné. Spíše se podvědomě vyhýbám některým negativních prvkům v architektuře, aby člověk nešel proti ostrým hranám. Většinu věci mám plastických, tekutý prostor mě podvědomě přitahuje více.

image

Kostel Litomysl. Foto Petr Polák

Mezi vašimi realizacemi je také dům ve tvaru květiny, poměrně dost nezvyklý.
To byl spíše úlet a zrealizovaný experiment. Zpětně to byla pro mě ztráta, už bych do toho znovu nešel. Ale nelituji toho, ten barák tam patří, posunulo mě to. Jeho rozměry jsou přiměřené, jen by to byl lepší kostel či kaple. Ale obyvatelé jsou spokojení.

Dá se říci, že máte z nějakých staveb větší radost než z jiných?
Mám tři děti a nemůžu říci, které z nich mám raději. Některé více zlobí, ale i to se mi líbí, protože má vlastní postoj. Stejně tak u staveby, některé mě proslavily, jiné lidi pomlouvají, ale já je mám rád kvůli tomu, co není vidět. Třeba proto, že mě posunuly dál. Nejvíce mě zajímá to, co aktuálně dělám, to mě přináší naplnění.

image

Rodinný dům pana Baďury v Ráječku. Foto Tomáš Malý.

Co vás naplňuje aktuálně?
Teď chystám velký dům na nábřeží vedle Anežského kláštera v Praze. Po devíti letech investorova snažení jsme dostali územní rozhodnutí, je to takzvaný hlavový dům. Dříve jsem na tom, aby se dům zrealizoval, byl dost závislý, teď na to takový důraz nekladu. Ale je skvělé, když se po letech podaří projekt dotáhnout.

O jednom domě na vašem webu píšete, že má výrazné ego, stejně jako jeho majitel. Co přesně jste tím myslel?
Je to betonový dům a nebylo to o tom, že bychom se dohadovali, ale hrozně moc jsem se naučil. Investor je mladší než já, stavba je stará dvacet let, takže jsme tehdy byly oba mladší. Nevím, proč si mě vybral. To specifický případ, kdy přijdu na staveniště, sednu a v tu vteřinu nakreslím barák a přesně tak ho postavím. Neřešili jsme polemiky o vzhledu baráku či vnitřní struktuře. Na druhou stranu nebyl detail či odstín barvy, které by neměl pod kontrolou. Je to strašně náročné, ale je to dobrá škola. Ten člověk mě donutil udělat dobrou věc, když do toho domu přijdete po dvaceti letech nebo za sto let, bude stále takový jaký jsem ho vysnil.

image

Hotel Eroplan v Rožnově pod Radhoštěm. Foto Petr Polák

Jak přistupuje ke svým klientům?
Snažím se jim udělat pomyšlení. Když je klientem například starý zkušený chlap, tak mě nedělá problém se upozadit, což ani jinak nejde, když chci udělat špičkovou věc. Vezměte si, že držíte v rukou třeba sto milionů a záleží čistě na vás, jestli vám je investor svěří, a když se člověk nedokáže upozadit, tak výsledkem může skončit dost zle. To je vidět na těch velkých developerských projektech. Když architekt neudrží svoje ego na provazu, tak to jde do háje. Architekt podle mě především musí být velký diplomat.

A jak přistupují klienti k vám?
Mám i speciální klienty, kteří mě znají a chtějí ode mě barák. Takže mám volnou ruku. Na druhou stranu znají i moje špatné stránky. Vědí, že mám hlavu v pejru a musí na mě tlačit. Když ale zafunguje zapálení, tak se to povede. Když vidím, že jde stavba do realizace, tak dostanu strach, že se pokazí a začnu kolem toho kmitat. Je pro mě nepřípustný, že by se to nepodařilo. Ale i to se občas stane, ale věřím, že se to do budoucna změní. Když totiž přijde stavební firma, všechno může být jinak. Jde tedy o to lidi přesvědčit, aby z plánu neuhýbali a nedělali kompromisy. Většinou se to naštěstí daří. Znám už ty momenty, kdy se dá stavba pokazit. A dávám si na to pozor.

image

Eucon Multifunctional House. Foto archiv Fránek Architects

V jakých momentech se podle vás dá stavba pokazit?
Jsou to například okna, kterých je obrovské množství. Dá se nimi všechno zkazit, lidé i developeři tlačí na plastová okna, protože jsou nejlevnější. Mám už proto vymyšlený systém plastových oken, který funguje. Plast na domě mě obecně nevadí. V některých případech by okna mohla být desetkrát levnější, ale s velkým nasazením se podařilo zachovat původní návrh.

Na čem aktuálně pracujete?
Experimentální dům pro slavkovskou společnost Liko-s. Mělo by to být zkušební centrum, cílem je vytvořit objekt, který by nespotřebovával energie, ale ještě by generoval zisk. To znamená, že nebude napojený na kanalizaci, bude využívat kořenovou čističku, kterou společnost vyvíjí, nebo napojený na elektrickou síť, na střeše budou solární panely. To je výzva, protože solary pěknou architekturu obvykle pokazí. Když bude třeba, tak se bude topit dřevem. Bude tam ale řada dalších vychytávek. Když jsem dům navrhoval, tak jsem si jednotlivé desky představil zevnitř včetně toho, jak půjde světlo. Myšlenkou jsou vertikální záhony, kterými se prochází.

image

Expozice výstavy Utroby architektury. Foto Petr Polák

K čemu bude objekt sloužit?
Objekt samotný bude sloužit jako laboratoř k testování příček a konstrukcí, které společnost zpracovává plus vývojové centru pro testování nových systémů. Projekt bychom chtěli nabízet firmám jako energeticky soběstačný objekt. Zajímavé je, že by měla stavba vzniknout v řádech dnů za extrémně krátkou dobu, aby byly náklady co nejnižší.

Jaká bude konstrukce této laboratoře?
Konstrukce budovy bude dřevěná a testovacích místností, které budou zahrnuté hlínou a bude se v nich testovat akustika, bude železobetonová. Hlavní objekt bude mít kruhová okna a stěny budou porostlé zelení. Velká část bude prosklená.

image

Expozice Venkova na zámku Kačina. Foto archiv Fránek Architects

Prof. Ing. arch. Zdeněk Fránek

narozen 26. 8. 1961 v Boskovicích
Studium  1980–1985 Fakulta architektury VUT v Brně
Praxe      1986–1989 – ÚHA Blansko
1989 zakládá firmu Zdeněk Fránek architect & associates
1994-1996 externí přednášející na FA VUT Brno
2008-2009 vyučující na VŠB Ostrava
2011-2012 vyučující na ARCHIP Praha
2006- vyučující na TUL Liberec
2008 – habilitace AVU
2011 – profesorské řízení VŠUP Praha
od 2012 – děkan Fakulty umění a architektury na TUL Liberec

Výstavy
Perspektivy, Galerie Jaroslava Frágnera v Praze (2007)
Útroby architektury, Dům umění města Brna  (2011-2012)
Galerie CCC, Peking (2012)
Další samostatné výstavy – Litomyšl, Boskovice, Blansko, Zlín, Pelhřimov, Gent, Utrecht, Hildesheim, Vídeň
V současné době se věnuje projekční, publikační a pedagogické činnosti doma i v zahraničí.
Přednášel pro odborníky a studenty na univerzitách v České republice – AVU, VŠUP, ČVUT, KU, VUT Brno, VŠB Ostrava, UTB Zlín a další…
V zahraničí přednášel na univerzitách v Gentu, Utrechtu, Hildesheimu, New Delhi a další.

image

Tělocvična Jaroměřice. Foto Filip Šlapal

Výběr z realizací a projektů:
CCC- Čína, galerie, studie, 2010
ZÁMEK KAČINA- Kačina, občanská stavba, studie 2007–2008, projekt 2008, realizace 2010
GARÁŽE LITOMYSL- Litomyšl, občanská stavba, studie 2008, projekt 2009–2010
MODLITEBNA ČERNOŠICE- Černošice, církevní stavba, studie 2007, projekt  2008–2010
MODLITEBNA LITOMYŠL- Litomyšl, církevní stavba, studie 2007, projekt 2008–2010
PERLA – Brno, bytový dům, studie 2008, projekt 2008–2009
OBJEKT V. O.- Velké Opatovice, občanská stavba, realizace 2007
EUCON- Praha, polyfunkční dům, projekt 2002, realizace 2005
TELOCVIČNA JAROMERICE- Jaroměřice, občanská stavba, projekt 2003 , realizace 2004
KOSTEL LESNÁ – Brno, církevní stavba, studie 1999

Úvodní portrét Zdeňka Fránka: Lukáš Žantel

Vstoupit do diskuse

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *