Barbara Zemčík: Baví mě nacházet novotvary

Druhý rozhovor ze série s nadějnými designéry se věnuje materiálu pod kterým si většina z nás představí klobouky nebo papuče. Brněnská designérka Barbara Zemčík přistupuje k filcu bez předsudků. Baví ji hledat a nacházet novotvary, dál s nimi pracovat a rozvíjet je do nečekaných podob. Jde si svou vlastní cestou.

Co je vlastně Morrows?

Český design z Brna, s anglickým humorem a severským duchem zaměřený na filc a karton.

Jak bys charakterizovala pana Morrowse nebo paní Morrowsovou?

Morrows vnímám jako unisex značku. Obecně Morrows zákazníci hledají originální tvary a materiály, rádi objevují, přičemž chtějí zůstat sví a obklopovat se zajímavými věcmi.3.

Vraťme se zpět do roku 2010, kdy Morrows vznikl. Jak tě vlastně napadlo vytvořit značku, která bude posouvat hranice mezi designem a módou?

Filc je pro mě návrat k řemeslu, k samotné práci s materiálem. Díky jeho vlastnostem dokážu v produktech vyjádřit svůj postoj jak k designu, tak k módě. Společným jmenovatelem je potom dobře vypadat a zachovat si funkčnost.

Jaké byly začátky značky Morrows? Původně jsi přece vystudovaná fotografka.

Vůbec jsem netušila, že se budu filcem někdy významněji zabývat. Jako dítě jsem měla tendenci vytvářet objekty, ale berme to tak, že to k tomu věku patří. Asi v deseti letech jsem se naučila šít na šlapací singrovce po mé babičce. K té jsem se po dvaceti letech vrátila a realizovala první kolekci Morrows. Produkty jsem navrhovala postupně tak, abych maximálně využila vlastního technického zázemí. Základem byla myšlenka složit je z jednotlivých dílů (každý má svůj výsekový nástroj – matrici) a následně je sešít třeba právě na šlapacím stroji.

Co byla první „produktovka“, myslím moment, kdy sis tzv. přestala hrát a začala se věnovat vývoji produktu určeného pro trh?

Chtěla jsem udělat výraznou tašku, která bude kontrastní k většinovým obdélným tvarům kabelek. Vzniklo tak COLLO – signifikantní kabelka značky MORROWS, pojatá jako absolutní minimál. V podstatě první produkt ve tvaru kruhu, který se prodává do teď.

Umožňuje filc jako materiál vznik dalších novotvarů?

K tomu mám jednu historku. Ve spolupráci s našimi kamarády architekty jsme pro jejich klienty vytvořili plstěnou tašku na víno BEBBE, která je sešita ze tří dílů. Na výsekové matrici se ale objevil jeden díl navíc, a sice tvar listu. Po dokončení zakázky nám tak zůstala hromada lístků, ze kterých vznikly naše charakteristické brože BROCCO. Někdo jim říká fenek, jiný myšák. Díky stále rostoucí oblibě si nakonec zasloužily vlastní matrici.

 

S jakým typem filcu vlastně pracujete?

Na začátku jsme pracovali s tím syntetickým, protože je výrazně levnější a dá se snadno prát. Nevýhodou je, že se hodně plstí a je nutné používat na jeho údržbu odžmolkovač. Častá péče vede, podobně jako u oděvů, k degradaci materiálu. Nakonec jsme dali přednost přírodní vlněné plsti, která díky své trvanlivosti lépe odpovídá naší filozofii o nadčasovém designu a trvale udržitelném rozvoji. Zkrátka vycházejme z toho, že neradi měníme luxusní kousky v šatníku.

Jak funguje filc v kombinaci s dalšími materiály?

Syntetický filc skvěle funguje s průmyslovou gumou, a vlněný pak s kůží. Tyto kombinace umožňují z relativně silného materiálu vytvořit poměrně subtilní věci.

Někdy věci vznikají snadno a rychle a někdy je tomu přesně naopak. Jaký produkt si vyžádal nejvíc času a péče?

Jednoznačně taška PAYYA navržená na míru mému muži, kdy základní vizí bylo zachovat minimalistickou formu. Než dostala taška svou finální podobu, prošla několika proměnami. Poprvé byla použita kombinace filcu a gumy, aby chránila její obsah před nepřízní počasí. Další technické úpravy se týkaly například polyesterových popruhů, které jsme kvůli maximální nosnosti nahradili výrazně odolnějšími autopásy. Následně jsme jim museli přizpůsobit i uchycení. Výsledkem je v podstatě unisex taška na notebook a dokumenty, vhodná na denní nošení.

Morrows nedělá jenom tašky a módní doplňky, ale také interiérové doplňky. Ve vašem sortimentu se objevují dokonce kartonové dekorace pro děti.  Co si pod tím vlastně lze představit?

Kromě chráněné dílny, ve které každý kus projde šikovnýma rukama našich švadlen, máme silné zázemí velké kartonážky, kde vysekáváme a jenž nám dodává veškeré obaly. Z této spolupráce postupně přirozeně vznikla potřeba vytvářet objekty z kartonu, což je téma, kterým se dlouhodobě zabývám. Karton je mi totiž jako materiál blízký už od dětství. První kartonový objekt – auto, jsem vytvořila ve svých 21 letech jako dárek pro mého mladšího bratra, který si s ním nakonec hrál několik let a měl v podstatě stejný tvar jako současná KARRA. Potom vznikly další modely jako KOCAAR nebo LOCCOmotiva.

Proč si myslíte, že by měl být o kartónové dekorace zájem?

Děti obecně u hraček moc nevydrží, což vidím na svojí malé dceři Bertě (3 roky) a jejích vrstevnících. Rodiče vždycky řeší, co s hračkami, když už děti přestanou bavit. Tak mě napadlo, že zrovna tyhle větší hračky, které zabírají místo, by měly být recyklovatelné. Zároveň by mohly rozvíjet kreativitu a být multifunkční. Děti si je můžou pomalovat a využít také jako úložné prostory, což s plastovým autíčkem z obchodu nejde. A až je přestane bavit, tak není problém jej prostě vyhodit.

Je vidět, že jsi vytvořila další platformu, na které se můžeš vyřádit. Co tě teď baví víc filc nebo karton?

To se tak nedá říct, ty věci na sebe navazují. Karton je mi teď hodně blízký. Řekla bych, že mu docela rozumím a stále je tam prostor pro další rozvoj.

Na čem teď konkrétně pracujete?

Připravujeme kolíbku pro panenky, taky třeba dětský domeček. Pak bych ráda rozšířila sortiment vlněných zvířátek. Například KONNIK, který ji uvádí, má podobný příběh jako KAARA. Původně byl taky určen pro mého bratra. Jeho předlohou se stal modrotiskový koník, kterého jsem dostala ve třech letech já. Bratrovi jsem zvětšila koníka natolik, že na něm “jezdil” do sedmi let. Všechny tyhle věci jsou z takového “tajného” šuplíku a čekají na svou realizaci.

Barbara Zemčík

Barbara Zemčík /13. května 1980/ pochází z Uherské Hradiště, žije a působí v Brně. Vystudovala Fakultu výtvarných umění VUT v Brně, Ateliér papír a kniha.  Od roku 2003 se věnuje grafickému designu a zakládá se svým mužem Pavlem Zemčíkem grafické studio TMBSIGN zaměřující se na typografii a CID(Corporate Identity Design). V roce 2010 založila značku na designové produkty z filcu a kartonu Morrows, kde působí jako kreativní manažerka.

Více o Morrows ZDE

Fotografie: Jiří Hloušek, 2foto.cz