David Karásek z mmcité: Design ve městě působí na všechny lidi bez rozdílu

Design od mmcité je vidět na každém rohu. Zároveň je tak trochu neviditelný – málokdo si totiž všímá kvalit odpadkových košů, laviček, obecně městského mobiliáře. Šéf bílovické firmy David Karásek v rozhovoru hovoří nejen o tom, jak ono „neviditelné“ formuje dojem z celku.

Stačí se rozhlédnout a vidíte ho. Městský mobiliář od mmcité, který se nachází nejen v Česku a Evropě, ale „zakopávat“ o něj budete téměř po celém světě. Podle designéra Davida Karáska je důležité, aby v městském prostoru příliš nevyčníval, což je taky příčina, proč ho řada lidí, a to i odborníků, přehlíží. Přesto ovlivňuje naše chování. „Většina lidí se vůbec nedívá na to, jaké jsou lavičky nebo, nedej Bože, odpadkové koše. To je pod hranici vnímání běžného člověka. Ale myslím si, že lidé vnímají celek. Že to má nějakou úroveň, kvalitu a že se pak chovají jinak,“ říká Karásek, který

Zrovna před chvílí jsem viděla video o rekonstrukci pardubického nádraží, kde je mobiliář od mmcité, pokud se nepletu.

Ano, bohužel jsem to neviděl naživo, ale z fotek, které pro nás pořizoval Lukáš Pelech, to znám. Myslím, že je to pěkné.

Do jaké míry stíháte sledovat, kam se všechny ty výrobky dostávají?

Určitě nestíhám sledovat všechno. Já se svým vývojovým týmem navrhuju a vyvíjím výrobky, jednotlivé zakázky pak mají na starosti obchodníci. Logicky, nevím o každém projektu, a tak se stává, že občas bývám překvapený. Pozitivně, ale i negativně. Samozřejmě, když děláme na některých atypičtějších nebo náročnějších projektech, tak tam o tom vím víc, komunikujeme přímo s architektem. Ale je pravda, že atypičtější projekty, kterým je potřeba se více věnovat, nutně nemusí být ve výsledku ty nejlepší. Velmi často je to tak, že i drobné projekty, kde je pár kusů našich věcí, dopadnou výborně. Většinou tam, kde náš design skvěle zafunguje s architekturou.

Pardubice, zastávkový přístřešek, design: David Karásek, Radek Hegmon

Jakmile člověk získá přehled o výrobcích mmcité a rozhlédne se kolem, vidí vás vlastně na každém rohu.

No, to bude asi tím, že už to děláme skoro pětadvacet let, tématu se věnujeme hodně důsledně, pak je logické, že je to v Česku vidět. Na druhou stranu, je pro nás už mnoho let důležitější zahraničí, přes sedmdesát procent našich výrobků se uplatní za hranicemi.

A jaký je to pocit? Když jdete po městě a říkáte si: “To je od nás, to taky, to taky…”

Samozřejmě, je to dobrý pocit, ale jsem kritický. Vidím tam spoustu chyb a nedostatků. Jak jsem říkal, náš obor je o spojení designu a architektury. A strašně záleží, jak jsou ty výrobky užité, jak zapadnou do daného místa, jak ctí architektonický kontext. Někdy líp, někdy hůř. Může jich být pro daný prostor moc, jindy naopak příliš málo, někdy jsou dobře umístěné, jindy zase vyloženě špatně. Důležitou věcí je ukotvení výrobků k povrchu, ať už je to dlažba nebo rostlá tráva, případně jiný materiál. Jde o detail, kterému jako designéři věnujeme hodně pozornosti, ale jak to pak dopadne na stavbě, už neovlivníme. Když špatně, hodně mě to mrzí.

Máte i nějakou zpětnou vazbu, jak jsou s tím lidé spokojení?

Nemáme žádnou sofistikovanou statistiku, ale většina reakcí je pozitivních. Ale i pár negativních už jsme slyšeli.

 

designers, mmcite, David Karasek

Jak reagujete na to, když se někam umístí třeba přístřešek a ta zpětná vazba je ve smyslu: „Hezké, ale zprava na mě fouká, zleva taky, vůbec to tam nemuselo být.“ Snažíte se to pak i nějak zohlednit?

Ten feedback je pro nás určitě důležitý a snažíme se na to brát ohled. Na druhé straně je pravda, že lidé nevidí spoustu věcí. Teď jste vypíchla dost často opakovanou připomínku, protože spousta z nich má pocit, že ten přístřešek je něco jako dům a má poskytovat podobnou ochranu. Ale tak to není. Zastávkový přístřešek je opravdu jenom přístřešek, nouzová záležitost. Navrhujeme ho tak, aby byl co nejotevřenější a nejtransparentnější. Aby se nevytvářela vizuální bariéra v rámci daného prostoru. A třeba pro bezpečnost je dobré, aby do něj bylo ze všech stran vidět. Zároveň je důležité zohlednit snadnost čištění, což je daleko horší, pokud je úplně uzavřený. Těch aspektů je opravdu hodně a náš design je musí všechny zohledňovat.

Dostáváte podněty ohledně toho, co by bylo dobré vytvořit?

Jasně, třeba v Dánsku po nás chtěli, abychom udělali takový speciální prvek pro opření cyklisty, když zastaví na červenou. Že nesleze z kola, ale opře se. Tak uvidíme, možná se do toho pustíme.

Ovlivňuje nás veřejné prostředí?

Já myslím, že ano. Je hrozně důležité, aby městský mobilář nebyl jenom funkční, ale taky krásný. Když se nad tím zamyslíte, zjistíte, že ho v běžném městě vnímají desetitisíce či statisíce lidí denně. Kvalita či nekvalita designu působí na všechny lidi bez výběru, byť většinou podvědomě. Ovlivňuje i lidi, kteří by nikdy nešli do designového obchodu nebo na výstavu a úroveň architektury je taky nijak zvlášť nezajímá. Ale i na ně kvalitní design podvědomě působí.

Odpadkový koš Diagonal, design: David Karásek, Radek Hegmon

Teď je otázka, jestli to ten člověk, který nikdy nepůjde do galerie, ocení.

Já myslím, že ano. Většina lidí se vůbec nedívá na to, jaké jsou lavičky nebo, nedej bože, odpadkové koše. To je pod hranici vnímání běžného člověka. Ale myslím si, že lidé vnímají celek. Že to má nějakou úroveň, kvalitu a že se pak chovají jinak. Protože veřejný prostor je placený z veřejných peněz, je to jeden ze způsobů komunikace města s občanem. Člověk může snadno získat pocit, že mu město sděluje: „Vy pro nás nemáte moc velkou hodnotu, takže vám sem dáme nějaké prapodivné levné zboží.“ A naopak, každý vědomě či podvědomě pozná, že daný prostor je vybaven s péčí, že je dobře promyšlený a použité věci jsou kvalitní i krásné. Na to jsou studie, že i vandalismus je menší, když člověk vidí, že se do toho místa investovalo a že se údržba nešidí. Když jsme před léty instalovali první zastávkové přístřešky se sklem, spousta lidí nám říkala, že to u nás nepřežije. Vandalismus a tak. Opak byl pravdou. Ty prosklené kabiny fungují všude po světě velice dobře a je tomu tak i u nás. Nemůžou být ovšem špinavé a zanedbané. Když budou vypadat dobře a v jistém slova smyslu náročně, když nebude podceněná údržba, i lidé se k tomu budou chovat jinak.

Ale tak předpokládám, že vám to stejně občas někdo posprejuje, poničí.

No jasně. Ale i tohle musíme při navrhování zohledňovat. Každý prvek městského mobiliáře musí být odolný a snadno opravitelný na místě.

Lavička Blocq, design: David Karásek

Do jakých zemí mmcité dodává mobiliář?

Máme zastoupení asi v třiceti zemích. Nejvýznamnější, kromě sousedních jako jsou Slovensko a Polsko, jsou asi Německo, Francie nebo třeba Blízký východ, tam máme hodně projektů. A teď nově třeba Brazílie, Rusko nebo Amerika.

Když dodáváte někam na východ, liší se výrazně ten vkus a požadavky?

My se snažíme, aby byla naše kolekce akceptovatelná nejlépe všude. A skutečně je to tak, že některé výrobky fungují perfektně v Dubaji stejně jako v Norsku. A jiné jsou více populární na vybraných trzích a jinde moc ne.

Mmcité dostalo opravdu velké množství prestižních cen…

A ještě víc jsme jich nedostali.

Jak to myslíte?

Ta naše kolekce je postavená z výrobků, které jsou univerzální a které se hodí téměř kamkoliv. Jsou dobře vymyšlené, za dobrou cenu, ale nevzbuzují vášeň, spousta lidí si jich ani nevšimne. Je to záměr a důkaz, že se snažíme k veřejnému prostoru přistupovat s respektem ke kontextu. Pak jsou výrobky, které mají výrazný design a naopak se na sebe snaží upozornit. Nejsou lepší nebo horší než ty první, nenápadné, ale tohle většina novinářů posuzovatelů designu moc nevnímá. A tak se stane, že pro mě opravdu kvalitní, avšak ne prvoplánově atraktivní design ocenění nezíská, zatímco jiný výrobek, jehož si já třeba tolik necením, sbírá jedno ocenění za druhým. Je to také tím, že jen málo odborníků dostatečně chápe, co je to design do veřejného prostoru. Není to nábytek, kterému každý rozumí. Ale my si klademe designovou laťku, jako by to nábytek byl. Nábytek, který musí vydržet tisíckrát víc než cokoliv, co máme doma. Spousta omezení v materiálu i v technologiích, odolnost proti nejrůznějším povětrnostním vlivům i vandalismu. A taky nesmíme být drazí, přece jen jsou naše věci určeny většinou městům a obcím.

designers, mmcite, David Karasek

Mění se ty trendy v městském mobiliáři?

Dlouhodobě se propojují ty světy interiéru a exteriéru. Vizuálně, stylově. To znamená, že městský mobiliář stále víc vypadá jako nábytek, ale s omezeními, o kterých už jsem mluvil.

Dočetla jsem se o vás, že jste od malička měl jasno v tom, že chcete dělat design. Ale zajímalo by mě, proč jste se nakonec rozhodl zrovna pro ten mobiliář? To je hodně specifická záležitost.

Mně design fascinoval od malička a doteď si myslím, že je to neuvěřitelně zajímavý obor. Ne lehký, ale taky ne nudný. Ten náš příběh souvisí s tím, že jsme v devadesátých letech ještě jako studenti průmyslového designu na pražské UMPRUM vyhráli soutěž na městský mobiliář pro Zlín. Při realizaci vítězného návrhu, z dnešního pohledu pěkně naivního a nedotaženého, jsme zjistili, že firmy, které se o to měly starat, vlastně vůbec nefungují. Byla první polovina devadesátých let… Tak jsme se tomu začali věnovat pořádně. Ale je pravda, že už ta soutěž mě mimořádně zajímala, bylo to přesně to, o čem jsem tehdy uvažoval.

Vážně? Kde se vzal ten zájem?

Asi na mě mělo vliv to, když jsem poprvé navštívil Francii. Ve Francii je veřejný prostor, a speciálně městský mobiliář, poměrně významné téma a mně to tam tehdy učarovalo. Rozdíl proti tehdejší situaci u nás byl obrovský. Samo si to řeklo, že by bylo dobré s tím něco dělat. Bavil mě design i architektura a městský mobiliář je přirozené spojení těch dvou světů.

To určitě je, ale byl to krok jiným směrem.

Tak my jsme byli ještě na škole a museli jsme už začít přemýšlet nad tím, jak se uplatníme v praxi. Ono je to tak, že když studujete design, nemáte žádnou zaručenou budoucnost. Jakože se vám budou hrnout zakázky a vy budete navrhovat jak na běžícím pásu. My jsme hledali oblast, kde se uplatníme jako designéři a tento obor měl prostě tehdy budoucnost. Ale já myslím, že takhle by měl uvažovat každý student. O tom, jak se uplatní po škole. Najít si místo, kde je prostor, abych se mohl uplatnit.

Jak se vám tehdy podařilo sehnat první zakázky?

Zakázky? Věřili jsme si a měli jsme energii, sami jsme objížděli města a přesvědčovali starosty i úředníky, že lavička nebo zastávkový přístřešek nemusí být nutně škaredý a po dvou letech rezavý. Já sám jsem objel snad všechna města v Česku i na Slovensku, a to jsem zprvu neměl ani řidičák. Nebáli jsme se a nebylo nám za těžko dělat všechno. Prostě jako vždycky, když něco začínáte.

designers, mmcite, David Karasek

 

MgA. DAVID KARÁSEK

  • Narodil se 3. 4. 1969 v Brně.
  • V letech 1983–1987 studoval v Ateliéru produktového designu na SSUD Brno.
  • V letech 1987–1994 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, Ateliér průmyslového designu ve Zlíně.
  • v roce 1994 založil s Radkem Hegmonem v Bílovicích u Uherského Hradiště mmcité
  • Působil jako odborný asistent na Fakultě výtvarných umění VUT Brno a jako externí asistent na Fakultě strojního inženýrství VUT Brno.
  • Je držitelem řady ocenění, jako jsou Excelent Design, Red Dot Award, iF Design Award a Good Design (o ceně Good Design za betonový koš Better jsme psali ZDE).
  • Výběr prací: zastávkové přístřešky pro Brno, Beroun, Třešť, lavičky pro Slovanský dům v Praze, lavičky a koše pro nákupní středisko Atrium Flora v Praze, městský mobiliář pro Lázně Bohdaneč; zahraniční práce zahrnují Slovensko, Maďarsko, Rakousko, Portugalsko, Německo, Nizozemí, Belgii, Chorvatsko a další.