Černý: Pěkné věci nemusí být drahé, stačí dobrý nápad

Spolotvůrce a spolumajitel ve společnosti A PLUS a.s. Jaromír Černý. Foto Jiří Hloušek
Dvacet let sídlila společnost A PLUS a.s. v centru Brna, až se přestěhovala do své největší reference – Univerzitního kampusu v Bohunicích. V stejném areálu právě dokončila významný projekt v podobě Středoevropského technologického institutu CEITEC. O tom, jak vypadá práce na podobných, ale i průmyslových stavbách většího rozsahu, hovořil jeden z trojice spoluautorů a zakladatelů společnosti Jaromír Černý, který se aktuálně věnuje zejména ekonomické stránce projektů.

CEITEC bude oficiálně otevřený v září, při pohledu na fotografie, které brzy přineseme na našem blogu, se i při práci na pragmaticky pojatém projektu snažíte prosadit vlastní pohled na práci s prostorem – jak jej vnímáte?

Především v tom smyslu, kolik prostoru dostaneme od investora pro naši práci. Dostatek je ho málokdy, většinou se musí vyhovět z hlediska užitné hodnoty. Ve smyslu architektury samotné se s prostorem snažíme pracovat dost výrazně. Je to patrné nejen na projektu CEITECu v Univerzitním kampusu v Bohunicích. I technologické i průmyslové stavby se vždy dá najít prostor, který jí dává nejen užitnou hodnotu, ale i jistou míru krásna.

Co vám na tento pohled říkají investoři?

S investory se obvykle přeme o zeleň, vždy ji do projektu chceme dostat, ale chápeme, že je to nákladnější, zejména na údržbu. Objekt, který obsahuje laboratoře, magnetickou rezonanci a další vědecké provozy, ale potřebuje, aby měl alespoň pěkný centrální prostor, který ho odlehčí. I když je prostor čistě účelový, může být pěkný tím, jak se zapracuje do celkové hmoty.

image

Univerzitní kampus Bohunice. Foto archiv A PLUS, a.s.

Navrhli jste také Moravský zemský archiv. V tomto případě odlehčení přinesla červená fasáda se světelnými efekty?

Je to betonový sarkofág, kde jsme museli zaručit ohnivzdornost, vodovzdornost, stálou vlhkost a nevím co všechno. Odlehčilo se to fasádou tak, že nevypadá jako bunkr, ale i uvnitř v badatelnách jsme prostor museli dotvořit, aby se tam lidé mohli pohybovat a fungovat v příjemném prostředí.

image

Moravský zemský archiv. Foto archiv A PLUS, a.s.

Ve vašem portfoliu jsou mimo jiné stavby pro oblast školství, vědy, státní správy, bydlení ale i průmyslu. Jak úspěšní jste v oblasti průmyslových staveb v zpřítomnění prostoru a krásna?

Jde to vždy, tedy s osvíceným investorem, jak říkáme. Není to totiž otázka peněz, pěkné věci se dají udělat dobrým nápadem, ne vždy je třeba vysoký rozpočet. Řešili jsme jednu dobu to, že si lidé mysleli, že navrhuje drahé stavby. Nakonec se ale ukázalo, že námi obestavěný kubík stojí stejně, nebo i méně. Snažíme se to dělat tak, abychom u zakázky byli od začátku do konce. Naopak nejdeme do soutěží, kde bychom měli dodělávat například jen realizačku. V dnešní době je nicméně velmi složité svoji myšlenku prosadit od začátku do konce.

image

Jihomoravská plynárenská. Foto archiv A PLUS, a.s.

To se kvůli vlastnickým změnám nepodařilo ani v oceňovaném areálu Jihomoravské plynárenské…

V tomto případě jsme udělali studii celého areálu a pak postupně realizovali jednotlivé části a téměř to dokončili. Pak ale došlo ke zmíněné změně vlastníka a přesunu centrály společnosti do Ústí nad Labem a areál jsme už nedokončili. Až se to znovu prodá, tak se k tomu nový majitel snad vrátí. Plánovali jsme totiž revitalizaci oblasti u řeky Svitavy, kde mělo být i bydlení. Předchozímu osvícenému vedení bylo jasné, že je to krásný kus města s parkem mezi Cejlem a Radlasem, a když se to restrukturalizuje, výroba a provoz zůstanou na jednom místě a podél řeky se vystaví krásné byty, tak to bude fungovat.

image

Jihomoravská plynárenská. Foto archiv A PLUS, a.s.

Vaší největší referencí a jednou z realizací, které získaly cenu pro nejlepší stavbu roku 2011, je Univerzitní kampus v Bohunicích. Získat podobnou zakázku, která de facto řeší novou část města, muselo být značně prestižní.

V roce 2001 jsme vyhráli mezinárodní soutěž na zástavbu 50 hektarů území, na kterých byla škaredá pole. Zurbanizovali jsme oblast a dnes dochází k naplnění všech funkcí, které vytváří město. Šlo o to, aby tu nebylo ghetto školy, ale i bydlení, obchody a sport, tedy kus nového města. V mezinárodní architektonické soutěži jsme porazili dokonce i Alberta Speera, syna architekta Třetí říše, který projektoval například generální plán pekingských olympijských her. Do naší největší reference jsme se nakonec i nastěhovali a až nyní vzpomínám na slova někdejšího rektora Masarykovy univerzity Eduarda Schmidta, když jsme v roce 1998 stáli na nezastavěném území a on navrhoval, ať nazveme projekt Větrná hůrka nebo italsky Campo di vento. A opravdu, někdy tu pořádně fučí.

image

Univerzitní kampus Bohunice. Foto archiv A PLUS, a.s.

Jak jste k tvorbě urbanistického plánu bohunického kampusu přistupovali?

Vyhráli jsme urbanisticko–architektonickou soutěž a tyto aspekty nijak výrazně neoddělujeme. Urbanisté velmi zjednodušeně řečeno namalují barevné fleky, ale bývá problém dodržet plán, aniž by jej člověk zaskládal hmotou. Proč bychom s barevnými fleky v rámci 50 hekterů nemohli pracovat? Urbanismus se musí dotvořit až architekturou, nejhorší je, když se lpí na barvě jako takové a už se nepracuje s vazbami účelově a věcně, ale i vlastnicky. Nemůžou se například míchat státní investice s privátními.

image

Univerzitní kampus Bohunice. Foto archiv A PLUS, a.s.

Kampus se dokonce stal Českou stavbou roku 2011.

Dostali jsme za Kampus i cenu za nejlepší developerský projekt, ale v Brně to nikoho nezajímalo. V Praze se divili, co se tady „za Uralem“ děje, že to nedostali oni. Říká se totiž, že architektura není o tom, co je postaveno, ale o tom, co je nakresleno. Do většiny soutěží se jde s výkresy, ne se stavbami. Nám někdy pejorativně říkají, že jsme řemeslní architekti, protože domy stavíme. Mně to ale nevadí, protože jsem vyučený zedník. Studovat jsem mohl až později.

Hovořil jste o spojení funkce a estetiky. Na jakém příkladu je můžete ilustrovat?

Třeba u realizace sídla Potravinářská inspekce v Květné ulici. Dodnes ji rádi ukazují, protože byla postavena nadčasově. Zepředu vypadá jako vila, vzadu přitom má pracoviště nukleární magnetické rezonance a laboratoře. Vždy je složitější pracovat s prostorem, který obsahuje čisté prostředí, laboratoře a sofistikovaná zářízení, je to výzva.

image

Zemědělská a potravinářská inspekce, Brno, Květná. Foto archiv A PLUS, a.s.

Zmínil jste práci se zelení, zaznamenal jste myšlenku živých fasád?

Je to zajímavá myšlenka, která je kvůli nákladnosti údržby o diskuzi s investorem, ale dá se s ní dobře pracovat. V Praze na Chodově při příjezdu do hlavního města jsou po levé straně objekty AIG, s nímž jsme také spolupracovali. Využili zde předsazenu skleněnou stěnu, mezi ní a fasádou jsou rostliny. Plní několik požadavků naráz, především tlumí hluk blízké dálnice. Do zelené stěny se také větrá a v neposlední řadě je pěkná.

Vaší poslední dokončenou realizací je stavba CEITECU v areálu bohunického kampusu. Jak moc byla náročná?

Z našeho hlediska to byla velmi zajímavá stavba, kterou jsme rok připravovali a rok a půl se realizovala.  I když jsme dělali několik podobných zakázek, bylo to těžké, protože podobný projekt má mnoho uživatelů a dopředu stanovený uživatelský program se často mění v průběhu stavby, která je vázána na dotace. Je třeba dodržet účelové a plošné parametry nemluvě o ceně. Je to tedy těžká a špatně doceněná práce. Vysoutěží se za nejnižší cenu a projektu je třeba se věnovat, aniž by člověk mohl požádat o větší peníze. Ale jedině tak to dotáhne do konce i s detaily. Myslím, že se nám povedlo především atrium, je to prvek, který vnesl do stavby krásno. Ještě tomu chybí zeleň, na kterou nebyly peníze, ale už je shání. Slavnostní otevření bude v září.

image

Univerzitní kampus Bohunice. Foto archiv A PLUS, a.s.

Jak to vypadá s vaším návrhem multifunkční hokejové arény, kterou jste pro navrhli?

Měli jsme i územní rozhodnutí, ale sešlo z toho. Byl to krásný multifunkční stadion pro jedenáct tisíc lidí se všemi parametry včetně varhan. Podle nás je to ztracená příležitost, protože za Lužánkami už nic podobného patrně nebude.

Pracovní zkušenosti jste získal třeba v Japonsku. Čím vás překvapilo?

Každá zkušenost je inspirující, v Japonsku jsem pracoval jako konzultant. Stará japonská architektura je něco, co tam lidé jezdí obdivovat, ale já se tam podíl na obyčejném kancelářském domě a dělal konzultanta pro Evropské stavby. Uvědomil jsem si tam, že ta země není tak neobyčejná, jak se nám může zdát. Leccos je tam podobné jako u nás.  Podstatné je, že jsem tam v letech sametové revoluce získal zkušenosti, že se staví z takového materiálu, který vyhovuje dané stavbě a ne plánování, jako za socializmu. To byl hlavní zlom, který po revoluci nastal a my jsme tyto zkušenosti už měli ze zahraničí a mohli je uplatnit.

image

Univerzitní kampus Bohunice. Foto archiv A PLUS, a.s.

Kolik lidí pro vás pracuje a jakou máte filozofii?

Máme kolem padesáti lidí, spolupracujeme se spoustou specialistů, kteří sem dochází, vzduchaři, elektrikáři, topenáři a další. V naší práci se řídíme tím, že když má člověk tvořit, je třeba troška klidu. Pro každého to navíc znamená něco jiného, takže na práci nemůžeme mít jeden ateliér pro všechny. Náš tým se dělí na skupiny podle projektů. Zakládáme si na tom, že u realizací, když je hlásíme do soutěží, vždy uvádíme i mladé architekty, ti potřebují jít kupředu. Ve firmě máme americký model, na tituly nehrajeme. Nejšikovnější jsou často kluci, kteří nejsou architekty a naopak architekti jsou nejlepšími stavbyvedoucími, protože dokážou pohlídat a dotáhnout projekt do detailů do konce.

Ve vaší práci jsou patrné oblé tvary, místy futuristický nádech.

Pracujeme se všemi tvary, nejen oblouky. Ve vesmíru ostatně není nic rovného, všechno jde po křivkách. I žena, když je rovná, není hezká.

image

Univerzitní kampus Bohunice. Foto archiv A PLUS, a.s.

Věnujete se i „menším“ zakázkám?

Říkáme, že není malých věcí. Relativně malá a velmi zajímavá je golfová klubovna na níž pracujeme, ale děláme aktuální třeba i administrativní budovu zemědělského družstva. Je to zároveň ubytovna, restaurace či shromaždiště akcionářů. Zajímavé na to je to, že se nám podařilo přesvědčit investora o tom, že je třeba vytvořit prostor, který bude uživatele určitým způsobem kultivovat. Přesvědčili jsme je, že je potřebný nějaký prostor se zelení, kde se mohou všichni potkat. Člověk musí být zároveň diplomat, architekt a ekonom, protože se vždy musí dopočítávat do rozpočtu. Málokdy se podaří přesvědčit investora, aby do toho dal dvakrát tolik. Rozpočtově menší zakázky tedy mohou být zajímavé z jiných hledisek.

Jaromír Černý
52 let
VUT Fakulta stavební
jeden ze tří spoluautorů a majitelů společnosti A Plus a.s.
společnost založili v roce 1992

Ocenění společnosti:
Cenu Vladimíra Karfíka za výtvarnou a racionální architekturu
Stavba roku 2011 za Univerzitní kampus v Bohunicích a další.
www.aplus.cz

image

Morfolofické centrum. Foto archiv A PLUS, a.s.

image

Jihomoravská plynárenská. Foto archiv A PLUS, a.s.

image

Univerzitní kampus Bohunice. Foto archiv A PLUS, a.s.

Vstoupit do diskuse

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *